Otto F. Babler
[Short articles]
-
Věděli jsme dosud — ze slovníků, z knihy Karla Pejmla Naše léčivé rostliny (Praha 1943, str. 116) i odjinud — že divizna obecná, Verbascum phlomoides L., i velkokvětá, Verbascum thapsiforme Schrader, má v některých jazycích rozsáhlou paletu názvů lidových, v české oblasti například svícen, svíce královská (což může být kalk německého jména Königskerze), kruželice, oranka, ba obhrouble fousáč, psí ocas nebo volový chvost, na Moravě divina nebo děvina. V němčině má vedle nejrozšířenějšího jména Königskerze také názvy Frauenkerze (což připomíná francouzské označení cierge de Notre Dame) Kerzenblume, Wetterkerze, Donnerkerze, Johanniskerze, Fackelblume, ale také méně pěkně Katzenschwanz a Wurmkraut. Název Wollkraut vztahuje se na povahu této rostliny, jejíž lodyha i listy jsou hebce plsťnaté svými stromkovitě rozvětvenými chloupky. Etymologie latinského názvu Verbascum je sporná — podle jednoho výkladu je zkomolen z barbascum (barba = ‚vous‘), a označuje tudíž rostlinu huňatou, vousatou — onoho českého, už uvedeného „fousáče“. Phlomoides je složeno z řeckého flomis — ‚plsť‘ a eidés = ‚podobný‘, a znamená tedy plstnatý, což by vzhledem ke kmenovému označení mohl být pleonasmus. Italsky se divizna jmenuje verbasco, ale má také nepříliš pěkný název labbro d’asino, což znamená ‚oslí pysk‘. Podivný je anglický, etymologicky neprůhledný[1] název Mullein. Nyní nám však slovníček tohoto botanického názvu znenadání rozšířil básník. Ano, Jaroslav Seifert má ve své vzrušující poslední sbírce veršů Morový sloup (Praha 1981, s. 97) báseň Noční tma, která začíná těmito řádky: „Teprve v tento svůj pozdní čas, / kdy už se nemohu vybrat nikam, / dočetl jsem se, že u nás v Čechách / říkávalo se štíhlé divizně / sluneční hůl.“
[1] E. Weekley, A Concise Etymological Dictionary of Modern English (1952) jej vykládá ze stfr. moleine (moder. molène) z mol ‚měkký‘, lat. mollis.
Naše řeč, volume 65 (1982), issue 3, p. 165
Previous Petr Mareš: K slangu studentů právnické fakulty
Next Karel Kamiš: Fix, fixka