Česko-polský frezeologický slovník

Jaroslav Porák

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dva varšavští bohemisté, Mieczysław Basaj (který je našim bohemistům znám především jako badatel ve starším období češtiny, např. pracemi o bohemismech ve staré polštině nebo monografií o staročeských číslovkách) a Danuta Rytelová vydali nedávno česko-polský frazeologický slovník.[1] Toto dílo obsahuje přes 5 000 frazeologismů, které jsou uspořádány abecedně podle základního slova. Protože frazeologismy jsou zpravidla víceslovné, je umístěn vzadu index (s. 315—344) obsahující abecední seznam dalších slov, která jsou součástí těchto frazeologismů, s odkazem na hesla, v nichž je tento frazeologismus uveden a přeložen. Tak např. spojení bránit se rukama nohama je uvedeno ve slovníku pod heslem „ruka“, v indexu jsou uvedena slova bránit se a noha s odkazem na heslo „ruka“. Tento index značně ulehčuje orientaci uživatele ve slovníku a odlehčuje rozsah slovníku, protože je v něm frazeologismus uváděn a překládán jen jednou.

Frazeologismy jsou ve slovníku zaznamenávány i s variantami a slovy fakultativními pomocí několika typů uvozovek, srov. např. na s. 191 „říci (mluvit) [něco] od plic“. Tento způsob uvádění frazeologických jednotek je úsporný a přehledný.

Materiál je čerpán z českých výkladových slovníků (Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého a jednosvazkový Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost) a také ze současné beletrie. Tyto prameny poskytují dostačující materiál pro zaměření slovníku; předpokládá se, že jeho uživatelé se budou setkávat s texty psanými, zejména s českou krásnou literaturou. Slovník tak vyhoví nejen studentům bohemistiky, pro něž je především určen, ale i překladatelům, tlumočníkům apod., kteří se v překladových slovnících s frazeologií setkávají jen zřídka, často v náhodném výběru. V neposlední řadě může toto dílo být i dobrou pomůckou našim polonistům.

Uspořádání hesel je přehledné. Heslové slovo je uvedeno se základním polským ekvivalentem, z gramatických charakteristik se uvádí jen rod, a to pouze u jmen, jež nemají přímou obdobu v podobném substantivu stejného rodu v polštině (např. loď f. — statek, liz m. — lizawka) nebo jež mají v polštině jiný rod (např. liška f. — lis). Dále následují jednotlivé frazeologismy uspořádané abecedně podle prvního slova. Kurzívou je uváděno vždy české synonymum nebo výklad, např.: mít tvrdou hlavu být umíněný, mít v hlavě být podnapilý, tahat někoho z kaše pomáhat mu. Značná pozornost je věnována polským ekvivalentům; autoři se snažili, aby odpoví[152]daly češtině významově i stylově a pokud možno i strukturou. Leckdy se uvádí několik polských ekvivalentů a v takových případech stojí na prvním místě ten, který je strukturně bližší českému frazeologismu (např.: co je ti do toho — co ci do tego, co cię to obchodzi, s. 43). V případech, kdy autoři nenašli v polštině odpovídající frazeologismus, je uveden opis (např. má to něco do sebe — trzeba to wziąć pod uwagę, s. 43).

Obtížné je stylistické hodnocení frazeologických výrazů. Autoři zde rozlišují jevy archaické, knižní, obecné (potoczne), slangové, expresívní a vulgární. U každého frazeologismu uvádějí vždy jen jednu charakteristiku, neoznačují tedy např. u obecných a u vulgárních frazeologismů zvlášť ještě jejich expresívnost. Lze říci, že polský uživatel slovníku může získat obraz o stylistické charakteristice české frazeologie a o jejím fungování v textech. — Za zmínku stojí, že slovník je pečlivě vysázen a vykorigován.

Toto zdařilé dílo polské bohemistiky je třeba přivítat nejen jako příručku praktickou, ale i jako průkopnickou práci v porovnávacím studiu české a polské frazeologie. Lze si jen přát, aby se stalo prvním krokem bádání v této oblasti, krokem, na který budou navazovat další výzkumy.[2]

---

[1] M. Basaj — D. Rytel, Słownik frazeologiczny czesko-polski, Uniwersytet Śląski, Katowice 1981, 345 s.

[2] Poznámka redakce: V nedávné době vyšla podnětná práce o slovanské frazeologii (V. M. Mokijenko, Slavjanskaja frazeologija, Moskva 1980), o které připravuje NŘ podrobnější referát.

Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 3, s. 151-152

Předchozí Otakar Šoltys: Mathesiův odkaz stále živý

Následující Milena Rulfová: Hovorový jazyk stále v popředí zájmu