K stylistickému využití sekundárních předložek v umělecké literatuře

Libuše Kroupová

[Articles]

(pdf)

-

Sekundární předložky[1] jsou příznačné pro styl odborný, publistický a administrativní ovšem s výjimkou některých zpravidla jednoslovných výrazů vyskytujících se ve všech stylech jako neutrální prostředek (jako jsou výrazy mezi, kolem, proti, vedle, podle, mimo, místo, kromě, spolu s, kvůli, uprostřed, směrem k, naproti, pomocí, během, doprostřed, podél, blízko apod.). Výrazněji, explicitněji než např. předložky primární vyjadřují sekundární předložky složitější vztahy příčiny, účelu, přípustky, podmínky, prostředku a nástroje, vztah shody nebo rozdílu, zřetele nebo srovnání. V uměleckém stylu[2] [20]se s nimi setkáváme méně, podstatné je jejich využití v oblasti humoristické literatury, jak si dále ukážeme. Na rozdíl od předložek primárních mohou tu sloužit jako jeden z prostředků kontextové expresivity.[3] Umožňuje to charakter jejich lexikálního významu, knižní povaha, příznačnost pro styl odborný, publicistický a administrativní, mnohdy i řídkost užití, okrajově i zastaralost některých výrazů, event. nevhodnost užití. Prvky příznačné pro určitý styl přenesené do stylu jiného (v našem případě z odborného, publicistického a administrativního do uměleckého) vytvářejí v textu cizí elementy, nesourodosti, nepředpokládáme je; jejich užití nese v sobě moment překvapení, jazykovou komiku, nebo podtrhuje stylizovanost projevu, sloužící např. k charakteristice osoby, prostředí ap.

Expresívního účinku se dosahuje

1. využitím sekundárních předložek knižní povahy, sek. předložek příznačných pro styl odborný, publicistický a administrativní bez jakéhokoliv významového posunu v beletristickém, zpravidla hovorovém textu.[4] Je jich užito místo předložek primárních; ve spojení s pádem substantiva jsou různě synonymní s prostým pádem substantiv v instrumentále, s příslovečnými výrazy, s polovětnými konstrukcemi a s vedlejšími větami. Vyjadřuje se jimi, a to ve spojení se substantivy s nimi spojenými:

a) vztah původce děje, např. Domnívá se (dědeček), že ze strany příbuzných nebude námitek (Z. J., Sat., s. 187); a naopak vězte, že objevení občana u úřadu nevyvolá nikdy zvláštního jásotu ze strany úřednictva (K. P., PPK, s. 70)[5]; přirozeně — zajímal se o tyto věci z pozice autora této umělecké, téměř hodnotné kritiky (A. G., MZ, 142, s. 77);

b) vztah kvalifikace: a vzal ho do svých služeb pod titulem účetního (K. P., PPK, s. 36);

c) vztah vymezující, ohraničující, určující: Starý Pergas, který platí v kruhu své rodiny za mudrce (K. P., SŽH, s. 91). Skončilo to tak, že mne Saturnin vyhledal jednoho odpoledne v kruhu svých zná[21]mých (Z. J., Sat., s. 16); Emanueli, je konec tvýmu řádnýmu žití, musíš se dát na dráhu zločinnosti, nebo jináč se z toho nevyvlečeš (K. P., MVO, s. 288); on (tatínek) překonával vše, co bylo kdy v oboru tatínků nabízeno (K. P., HKS, s. 248); ne že bych v oboru hub vůbec ničemu nerozuměl (A. G., MZ, s. 144). Padl na poli rychlosti (KČ, ZŽH, s. 79);

d) vztah inkluze: mohlo být všechno v pořádku včetně dědečka, kdyby si starý pán nebyl umínil, že bude řečnit (Z. J., Sat., s. 199);

e) vztah vynětí: Všichni muži v baru, vyjímaje pana Jesse, klesali do židlí (Z. J., Sat., s. 209);

f) vztah účelový: žádám vás jenom v zájmu léčení (K. Č., PJK, s. 190); I byl tehdy odhodlán vše, nač by byl stran vývozu kolotoče otázán, popříti (K. P., PPK, s. 10); neboť jsem se musel odebrati ven za účelem vykonání potřeby velmi naléhavé (K. P., PPK, s. 23); a navazoval styky s dámami za účelem řešení problémů (K. P., ZSS, s. 147);

g) vztahy zřetelové: prudce (je) odbyl, vzhledem k přítomnosti četných davů (K. P., PPK, s. 122); Ať se přijde k němu na kolotoč svézti, že to vzhledem na životní poměry úřednictva udělá s 50 % slevou (K. P., PPK, s. 20); Ve věci jídla každý muž považuje mrkev, stejně tak jako mouchu, za nedopatření v polévce (A. G., MZ, s. 132); já k vám jdu ve věci herce Bendy (K. Č., PJK, s. 214);

h) vztah prospěchu: To je onen, jenž kalkuloval výkonem Viktorie ve prospěch svého klubu (K. P., MVO, s. 197); ve službách ideje manželství konají divy výmluvnosti (K. P., MVO, s. 243);

2. užitím sekundárních předložek a) méně obvyklých v určitém spojení, řídkých: Srdce jí bušilo vstříc vdovci (K. P., HP, s. 40); Slečna je naproti tomu pihovatá (K. P., ZSS, s. 121); b) zastarávajících, zastaralých: Generální ředitel mu za příčinou svatby s vdovou nařídil, aby mu našel byt v Praze (K. P., ZSS, s. 369);

3. užitím sekundárních předložek a) knižních, strojených, významově neadekvátních: Následkem této nikoliv povrchní známosti, měl za dvě hodiny v rukou exhumační povolení (K. Č., PJK, s. 212) (místo výrazu díky); b) obecně českých, výrazně nespisovných: že ona skrz ty kamna půjde od něho pryč (K. P., ZSS, s. 98); to je pan Pištora skrz ten špajz (K. Č., PJK, s. 88); nedopustil, aby skrze vdovu přišel ke zničení (K. P., MVO, s. 266).

Účinek se zesiluje ještě více tím, když předložka zastaralá, nespisovná ap. řídí další výraz nespisovný, zastaralý ap.: Paní Servítková [22]byla jako ta padlá růže skrz ten pád (K. P., ZSS, s. 85); No, a skrz ten pád chodíval k té vdově nahoru (K. P., ZSS, s. 100).

Zřídka jsou sekundární předložky vlastním prostředkem hovorového stylu: byl by se dík svému ostrozraku dobral mnohem širších souvislostí (K. P., SŽH, s. 27); krom toho trošku jídla nic neužije (K. P., BNP, s. 165); krom toho páchnul pivem (K. Č., PJK, s. 151); jako součást frazeologického spojení: Jestli vodešel, tak musel bejt krom tý drahý duše docela nahej (K. Č., PJK, s. 206).

Pokusili jsme se ukázat, jak se stylisticky využívá sekundárních předložek charakteristických pro určité styly v umělecké literatuře, a to humoristické. Vedle záměrného využití sekundárních předložek se v uměleckém textu objevují ovšem tyto prostředky také ve funkci citátu. Jde o případy, kdy se předložky mající domovské právo v oblasti odborné nebo publicistické dostanou do beletrie v rámci textové složky odborné nebo publicistické, např. k dokreslení určitého prostředí: senát vás povolal, abyste podal svědectví ve věci Kuglera Ferdinanda (K. Č., PJK, s. 190); což svědčí ve prospěch obžalovaného (K. P., HP, s. 253) ap.

Seznam zkratek

K. P. MVO Karel Poláček, Muži v offsidu, Praha 1931
K. P. ZSS Karel Poláček, Ze soudní síně, Praha 1956
K. P. HP Karel Poláček, Hlavní přelíčení, 4. vyd., Praha 1956
K. P. PPK Karel Poláček, Povídka pana Kočkodana, Praha 1957
K. P. SŽH Karel Poláček, Se žlutou hvězdou, Hradec Králové 1959
K. P. BNP Karel Poláček, Bylo nás pět, 6. vyd., Praha 1958
K. P. HKS Karel Poláček, Hostinec u kamennéhu stolu, 1. vyd., Praha 1941
A. G. MZ Achille Gregor, Muž v zástěře, Praha 1969
Z. J. Sat. Zdeněk Jirotka, Saturnin, 2. vyd., Praha 1959
K. Č. PJK Karel Čapek, Povídky z jedné kapsy, 17. vyd., Praha 1947

---

[1] K pojetí primárních a sekundárních předložek viz L. Kroupová, K diskusi o slovnědruhové povaze předložek a jejich klasifikaci SaS 35, 1974, s. 265—268.

[2] Z korpusu 500 000 slov (100 %), který obsahoval po 5 000 slovech z jednotlivých textů odborné literatury (200 000 slov — 40 %), textů z publicistiky (100 000 slov — 20 %), z administrativy (100 000 slov — 20 %) a textů umělecké literatury (100 000 slov — 20 %) se jednoznačně ukázalo, že v textech umělecké literatury připadá průměrně na 5 000 slov (počet, který byl volen od každého díla) 10,2 různé sekundární předložky při celkovém průměrném počtu 20,6 sek. předl, na rozdíl od textu publicistického, kde průměrný počet různých sek. předl. z 5 000 slov činí 26,1 a celkový průměrný počet sek. předl. 49, textu administrativního 22,55, různé sek. předl. a celkový průměrný počet 60,80 sek. předl. a textu odborného, kde průměrný počet různých sek. předl. je 18,7 a celkový průměrný počet 49,73 sek. předl. a populárně vědeckého, k němu řazeného, kde je průměrný počet různých sek. předl. 22,4 a celkový průměrný počet 49,1 sek. předl.

[3] Srov. o kontextové expresivitě J. Zima, Expresivita slova v současné češtině, Praha 1961, s. 139 aj.

[4] O využití prostředků knižních v přehodnocení jako expresívních např. v mluvě mládeže srov. např. Al. Jedlička — V. Formánková — M. Rejmánková, Základy české stylistiky, Praha 1970, s. 36.

[5] Užití genitivu má zde podobný stylistický účinek jako užití sekundární předložky.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 1, pp. 19-22

Previous Eva Macháčková: Výrazy typu být předmětem jednání, stát se středem pozornosti

Next Emanuel Michálek: Čtyři sta let od smrti Jiřího Melantricha