Výrazy typu být předmětem jednání, stát se středem pozornosti
Eva Macháčková
[Články]
-
Výrazy typu být/byl předmětem jednání, stát se/stal se středem pozornosti jsou převážně knižního charakteru a vyskytují se především v projevech psaných. Skládají se ze slovesa být (stát se/stávat se, zůstat/zůstávat), na němž závisí substantivum typu předmět, střed v instrumentálu spojené s genitivem abstraktního (zpravidla dějového) substantiva. Z hlediska syntaktického je abstraktní (dějové) substantivum přívlastkem u slov typu předmět, střed, a to přívlastkem, který se nutně musí ve větě realizovat.
[16]Výrazy typu být předmětem jednání mohou odpovídat svým významem pasívu sloves. Podobně jako u osobního pasíva opisného nebo zvratného je ve větách s uvedenými výrazy v podmětu vyjádřen patiens děje (u aktivních tvarů slovesných by byl vyjádřen předmětem). Srovnání aktivního tvaru, opisného pasíva a uvedené konstrukce vyplyne z následujícího příkladu: Lingvisté, filozofové, lékaři studovali lidskou řeč. — Lidská řeč byla studována lingvisty, filozofy, lékaři. — Lidská řeč byla předmětem studia lingvistů, filozofů, lékařů.
Uvedené výrazy mohou konkurovat pasívu sloves s akuzativní vazbou (srov. výše uvedený příklad), jsou však především vítaným prostředkem, jak učinit podmětem věty předmět u sloves s vazbou v jiném pádě než v prostém akuzativu. Od takových sloves totiž osobní pasívum tvořit nemůžeme: Problém barev byl již ve starověku předmětem zájmu filozofů (tj.: Již starověcí filozofové se zajímali o problém barev).
Zmíněné výrazy jsou potřebné i tehdy, je-li jejich součástí abstraktní substantivum, které k sobě odpovídající sloveso nemá; uvedený výraz zase v těchto případech umožňuje, aby se patiens děje stal podmětem: Můj přítel se měl stát předmětem nejhoršího lidského komplotu (obětí nátlaku). Často se těchto výrazů užívá tehdy, spojuje-li se několik dějových substantiv — jedno např. od slovesa s vazbou dativní, druhé od slovesa s vazbou akuzativní (jako v následujícím příkladě): Když se dozvěděli v Národní kavárně, že mám piáno, stal jsem se středem závisti a pomluv (srov. závidět komu, ale pomlouvat koho).
V uvedených konstrukcích se vyskytují instrumentály substantiv předmět, objekt, téma, střed, centrum, terč (řidč. ústřední bod, ohnisko, jádro, cíl, event. oběť). Slovo předmět, objekt bývá v těchto výrazech proto, že se jím jasně vyjadřuje skutečnost, že podmět je patientem, tedy zasaženým objektem děje. Slovo téma se v těchto konstrukcích objevuje ve spojení se substantivy vyjadřujícími řečovou činnost (tématem hovoru, diskuse…). Střed, centrum bývá ve spojení se substantivy vyjadřujícími činnost soustředěnou na nějaký objekt (středem útoků), soustředěnou duševní činnost (zájem, pozornost), ale také se jmény vyjadřujícími nějaký cit (středem obdivu). Slovo terč je zpravidla ve spojení se substantivy vyjadřujícími kritiku, posměch, výsměch namířený proti někomu, něčemu. Slovo oběť nalezneme ve spojení se substantivy vyjadřujícími činnost negativně [17]zaměřenou proti někomu (obětí spiknutí). Po slovesech být, stát se jsou tato substantiva v instrumentálu, protože jde vlastně o přísudek jmenný se sponou; substantiva střed, centrum mohou být i v pádě předložkovém: být v centru, ve středu pozornosti.
Dějová jména, která vstupují do uvedených výrazů, mohou mít protějšek ve slovesech s vazbou akuzativní: obdivovat koho — být středem obdivu; ve slovesech s vazbou dativní: posmívat se komu — být terčem posměchu; ve slovesech s vazbou předložkovou: radovat se z čeho — být předmětem radosti; zajímat se o co — být středem zájmu; zamýšlet se nad čím — být objektem zamyšlení; útočit na co — být středem útoků; spiknout se proti komu — být předmětem, obětí spiknutí. Agens děje vyjádřený ve větách s aktivními tvary slovesnými podmětem v nominativu (Jan obdivoval vystavené obrazy) vyjadřuje se ve větách s uvedenými konstrukcemi přívlastkem u dějového jména: Vystavené obrazy byly předmětem Janova obdivu. — Problém barev byl předmětem úvah filozofů. — Prefabrikace se v posledních letech stala ve Francii předmětem mnoha výzkumů a diskusí mezi architekty, inženýry a stavebními firmami (tj. architekti, inženýři … diskutovali…). Agens děje se ovšem nemusí vyjadřovat vůbec: Schweitzerova věhlasná nemocnice pro domorodce, o které se po desetiletí psalo pouze s úctou a obdivem, byla nyní objektem kritiky pro svou nemodernost a zastaralost (neříká se kým byla kritizována).
Po významové stránce můžeme rozdělit dějová (abstraktní) substantiva, která jsou součástí uvedených výrazů, do několika skupin podle toho, jaký význam vyjadřují:
1. duševní činnost
Gravitační motory se stále více stávají předmětem romantického zamyšlení moderních lidí. — Předmětem psycholingvistické analýzy není text jako produkt. — Izolovaně chápaná města a vesnice se nemohou stát objektem výzkumů.
Velmi časté jsou konstrukce s abstrakty zájem, pozornost. Opisných konstrukcí se substantivem zájem se užívá proto, že ke slovesu zajímat se nemůžeme utvořit pasívum. (Nelze říci „Kniha je zajímána čtenáři“, ale pouze Kniha je předmětem zájmu čtenářů.) K substantivu pozornost vlastně vůbec nemáme odpovídající sloveso; pouze opisné výrazy umožňují vyjádřit činnost s agensem: Jan soustředil pozornost na probíranou látku. Jan věnoval pozornost tomuto problému. Význam jindy vyjadřovaný pasívem můžeme také realizovat jen pomocí opisné konstrukce: Její příchod vzbudil, vyvolal pozornost. Jana byla (stala [18]se) středem pozornosti. Pozornost, zájem představují duševní procesy, při nichž se vědomí soustřeďuje jen na vybrané předměty, jevy, děje. Soustředěnost duševní činnosti jasně dokazují slovesa, která se v opisných konstrukcích se slovem pozornost spojují: upřít, upnout, soustředit, zaměřit; odvést, odpoutat, odtrhnout, rozptýlit; strhnout (na sebe), přivábit, připoutat, upoutat aj.
2. řečová činnost
(verbální komunikace v širokém smyslu slova)
Tyto konstrukce se stávají předmětem diskusí a polemik nejen v teorii, ale i ve školní praxi. — V posledních letech se využití sluneční energie stalo tématem mnoha diskusí. — Ústředním bodem teoretických diskusí a rozporů se stala otázka prozatímní revoluční vlády. — Předmětem (jádrem) sporu nadále zůstává otázka, zda násilí na obrazovce může vyvolat násilnické sklony u dětí. — Už tradičním předmětem stesků (pl. stesky = stížnosti) je nedostatečné využívání pasáží v centru Prahy. — Děvčátko se pro vrozenou vadu stalo předmětem (terčem) posměšků svých spolužáků. Být předmětem jednání, vyšetřování, stížností, pomluv, terčem vtipů, narážek, posměchu, výsměchu apod.
3. činnost zaměřená proti někomu
Není náhodou, že nepřestává být předmětem (cílem) nenávistných, nepřátelských útoků. — Z výpovědi E. Morové vyplývá, že její manžel byl neustálým objektem (obětí) vyhrožování (srov. bod 2) a nátlaku.
4. cítění
Hrabě Tongrácz se ve své východočeské metropoli stal předmětem pozornosti nejnapjatější (srov. bod 1), úcty a závisti a tichého zbožňování. — Pobyt v tomto ateliéru se mi po léta stal předmětem veliké radosti (bylo by možné i mé veliké radosti; v jednom případě se proživatel citu vyjadřuje dativem osobního zájmena, v druhém přivlastňovacím zájmenem). — Tato smutná epizoda byla vůbec předmětem rozhořčení. — Ženy se na těžkých maratónských tratích stávají předmětem obdivu mužů a někdy (když je snad nedej bůh porazí) i zlosti.
Z uvedeného výkladu vyplývá, že výrazy být předmětem jednání, stát se středem pozornosti aj. umožňují nahradit pasívum, mají však charakter knižní.[1] Často se s nimi setkáváme v projevech publicistic[19]kých. Dostaly se do češtiny pravděpodobně cizím vlivem; mají v ní však už dnes své místo. Na jejich rozšíření působí asi i to, že při užití výrazu typu být předmětem jednání je poměrně velká volnost pořádku slovního. Podmět (z významového hlediska patiens) může být na začátku i na konci věty, může být tedy jak východiskem, tak i jádrem sdělení: Tato otázka zůstává i nadále předmětem sporu. — Předmětem sporu zůstává otázka, zda… — Lidská řeč je předmětem studia lingvistů. — Předmětem studia lingvistů je lidská řeč. Protože při užití opisného pasíva není vždy možné stylizovat větu tak, aby podmět byl jádrem sdělení, mohou nám v tomto směru uvedené výrazy pomoci.
[1] Knižní jsou též konstrukce se slovesem u/činit, které vlastně umožňují, aby se z konstrukce významem pasívní stala zase konstrukce aktivní: Stala se předmětem jeho výsměchu. — Učinil ji předmětem svého nejostřejšího výsměchu (tj. vysmál se jí).
Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 1, s. 15-19
Předchozí Miloslav Sedláček: V „Záhřebě“ i v „Záhřebu“
Následující Libuše Kroupová: K stylistickému využití sekundárních předložek v umělecké literatuře
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1