Z jazykové poradny

A. P. (= Alena Polívková)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Kynárna rohlíků

Pozornost našich čtenářů vzbudil článek, v němž se psalo o nové kynárně rohlíků. Slov, která mají v současné češtině zakončení -árna, je poměrně hodně.

Jména jako kuchárna, kloktárna, snídárna, kynárna aj. jsou utvořena zcela náležitě, a to produktivní příponou -árna. Ne všechna slova utvořená pomocí přípony -árna jsou však spisovná (např. matracárna). Do jazyka spisovného přijímáme jen ta pojmenování, která jsou vskutku potřebná.

Výraz kynárna není v češtině úplná novinka; zachytil ho jako odborný pekařský název už Příruční slovník jazyka českého; jako pracovní označení je zřejmě výhodný a potřebný. V běžném, neodborném jazykovém styku však naráží na nedůvěru a odpor. A to má své příčiny; toto slovo se totiž z rodiny slov stejně utvořených přece jen trochu vymyká, jinak řečeno: není plně systémové. Místní obecná jména s příponou -árna se totiž tvoří zpravidla od sloves, která označují činnost člověka, ať už jde o slovesa předmětová (čítárna — od číst něco), nebo bezpředmětová (čekárna — od čekat). Sloveso kynout však označuje děj, který probíhá ve zpracovaném materiálu. A navíc je to patrně jediné sloveso ze sloves typu minout, od něhož vzniklo podstatné jméno příponou -árna. Proto je slovo kynárna jistým způsobem izolované. Jak je vidět, jazykový systém působí, aniž si to většinou uvědomujeme.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 2, s. 112

Předchozí Lumír Klimeš: Kris

Následující Vladimír Hrabě: Jazyk a leninská teorie odrazu