Časopis Naše řeč
en cz

Přejaté odborné názvy a hledisko spisovnosti

František Uher

[Articles]

(pdf)

-

Opozice spisovnost/nespisovnost je všeobecným diferenčním rysem v slovní zásobě i v jednotlivých gramatických subsystémech. Odborné vyjadřování má však v tomto směru osobité postavení. Tato specifičnost je dána především dvěma navzájem protikladnými stránkami.

Na jedné straně se právě v oblasti odborného vyjadřování utvářejí jazykové vlastnosti spojované s pojmem spisovnosti jako souhrnu rysů vyznačujících spisovný jazyk na rozdíl od útvarů nespisovných.[1] Na druhé straně však část jazykových prostředků odborné sféry do určité míry způsobuje, že se hranice mezi spisovností a nespisovností stává méně jasnou. Touto složkou jsou přejaté odborné názvy chápané v širším smyslu, tj. zahrnující i vrstvu profesionalismů. Vzhledem k tomu, že nově vznikající odborné prostředky tvoří podstatnou část přírůstku slovní zásoby, vzrůstá nutnost věnovat při zkoumání opozice spisovnost/nespisovnost odborným jazykovým prostředkům, zvláště pak přejatým termínům, úměrnou pozornost.

Čím vnášejí přejaté názvy odborného rázu, uplatňované v domácím lexiku v původní nebo částečně adaptované podobě, do pojetí spisovnosti osobitý aspekt? V české slovní zásobě je výběr i posuzování jazykového jevu z hlediska spisovnosti zpravidla výsledkem konfrontace spisovné a nespisovné (nářeční nebo obecně české) normy, tedy vlastně výsledkem srovnání všeobecně použitelné formy se synonymní nářeční nebo slangovou podobou funkčně omezenou, nezřídka zvukově či tvarově deformující podobu „závaznou“ (srov. nář. hůra proti spis. půda, slang. prigl, Jugoška proti spis. přehrada, Jugoslávie v brněnském slangu mládeže). Analogie pak umožňuje uživateli jazyka posuzovat obdobným způsobem i pojmenování, s nimiž se setkává nově (srov. hodnocení výrazu blafačka ve významu „řídká, polotekutá potrava pro dobytek“ jako nespisovného jak z hlediska [141]respondentů — laiků, tak i pracovníků z příslušného výrobního odvětví). V některých případech ovšem není schopen takové srovnání provést uživatel jazyka sám, ale jeho okolí schopné rozlišovat normy (srov. labializovanou výslovnost a, např. ve slově má, u starších uživatelů středomoravského nářečí horského typu).

U nově přejatých názvů možnost takového srovnání neexistuje. Jejich postavení je ve slovní zásobě češtiny značně izolované. Nemá především oporu v průhlednosti slovotvorné struktury, v možnosti přiřazení k slovotvornému typu, tedy ve skutečnostech, jež jsou velmi průkaznými ukazateli spisovné hodnoty slova jako jednotky lexikálního systému, ale někdy ani v jednoznačnosti tvarového začlenění a zvukové realizace. Srov. např. časté kolísání v rodě u cizích slov typu prestiž, které v poměru k celkovému počtu cizích a domácích slov v češtině značně převyšuje procento tohoto kolísání u slov českých.

Na první pohled by se zdálo, že přejatá slova můžeme třídit z hlediska spisovnosti podle toho, zdali jejich podoba koresponduje s normou platnou pro začleňování cizích pojmenování do domácího jazyka. Tato norma se však jednak teprve vytváří,[2] jednak je orientace v ní poměrně složitá. Spisovná podoba přejatého lexému se neustaluje na základě přímočarých, jednoduchých pravidel převodu z cizího jazyka do češtiny, ale je výsledkem různých okolností. Na jistou individuálnost řešení ukazují např. případy anglických slov s prvkem -ball, -man. Odlišné podoby těchto komponentů v různých slovech přejatých do češtiny (fotbal, volejbal × mečbol, setbol[3]; gólman, rekordman, pivotman × šoumen, bysnysmen) mají důvod v časově neshodném vstupu jednotlivých výrazů do české slovní zásoby, v rozdílné sféře užívání, v nestejnorodém okruhu uživatelů a konečně i v zvláštní významové diferenciaci, která v původním jazyce neexistovala. Srov. vyhraňování -bal pro názvy her, -bol pro určitý úkon, fázi, prvek hry.

Důvody, které jsme uvedli, se mohou odrazit v různosti přístupů k původní podobě slov. Pro jeden z nich může být charakteristické, že na výslovnost působí původní grafická podoba (stevard), pro jiný zase to, že grafická i zvuková podoba se sjednocuje na základě zvu[142]kového znění (džus), někdy ovšem upraveného (biftek). Jsou však i případy, kdy se respektuje původní rozdílná podoba grafická i zvuková (steeplechase, vysl. [stýplčejs]), nebo naopak žádná z nich (kovboj). Zdálo by se, že současná kodifikace se do značné míry opírá o výslovnost v původním jazyce, přizpůsobenou ovšem českým výslovnostním poměrům. Ve srovnání s minulým stavem to platí např. o zeměpisných názvech (Paňdžáb), ne však o zkratkách a zkratkových slovech (Salt).

Jak dokazují případy typu biftek, ramstek (pův. angl. beefsteak, rumpsteak), není konečná úprava pojmenování ani uvnitř významově a formálně blízkých výrazů vždy jednotná. Různý stupeň grafické a zvukové interference češtiny způsobuje, že vznikají trojice, ba dokonce čtveřice „variantních“ podob: angl. game jako gejm, gém (obojí spisovné), gem, gam.

Spisovnost jazykového jevu je podmíněna i jeho funkční hodnotou. U přejatých slov se i kritérium funkčnosti uplatňuje nesnadněji. Na jedné straně je fungování přejatého odborného názvu ve shodě s internacionalizací odborného vyjadřování a vyhovuje i potřebě významové jednoznačnosti termínů, plynoucí zejména z nemotivovanosti, popř. z menší motivovanosti formy. Jistě prospívá ekonomičnosti jazyka, když je pojmově značně složitý jev vyjádřen jednoduchou formou. Např. proti termínu angldozer, přejatému z angličtiny, by patrně stálo popisné víceslovné pojmenování „rypadlo s možností obměny úhlu radlice“. Na druhé straně mohou funkčnost oslabovat komplikace při slovotvorném a zejména tvaroslovném začleňování přejatého výrazu do slovní zásoby. Srov. např. jen neobvyklost nesklonných přívlastků typu safari park, khaki košile. Přejímáním cizích odborných názvů do spisovné vrstvy jazykových prostředků se tedy zmnožuje počet jevů, které se vymykají struktuře domácího jazyka. Vzhledem k tomu pokládají i někteří jazykovědci přejímání cizích termínů za způsob velmi nebezpečný a pro rozvoj jazyka neužitečný.[4]

Izolovanost nově přejatého slova v struktuře češtiny je patrná i ve významové složce. Např. postoj k starším výrazům typu tým je ve srovnání s hodnocením novějšího slova cockpit (užívaného v motorismu) zřetelně jiný mimo jiné proto, že účelnost, významovou odstíněnost slova tým je možno měřit souborem českých synonymních vý[143]razů. Rozpaky při hodnocení druhého z pojmenování neplynou tedy jen z novosti, ale i z významové a formální nezakotvenosti chápané horizontálně (vztah k souřadným domácím výrazům) i vertikálně (spojitelnost s dalšími prvky nomenklatury).

Spisovnost přejatého názvu je proto nutno posuzovat nejen z hlediska formy, ale i z hlediska celkové oprávněnosti jeho existence v české slovní zásobě.

Specifičnost přejímané odborné terminologie tkví tedy z hlediska spisovnosti v napětí, které způsobuje pronikání cizího prvku do systému domácího jazyka. Snadnost a rychlost, jimiž je provázeno převzetí termínu v úzce odborné (a popř. i publicistické) sféře, nemusí být vždy v souladu s posouzením jeho spisovnosti. To dosvědčuje i ústup některých cizích názvů ze spisovné podoby jazyka (softwerová exekuce) nebo postupná korekce (kosmický koráb kosmická loď).

Větší naději na pronikání do spisovné slovní zásoby mají ty přejaté výrazy, které mají méně cizích rysů, a které tedy není nutno výrazně přizpůsobovat (např. genetický drift). Taková slova mají také větší předpoklady k tomu, aby se od nich tvořily různé odvozeniny.

Součástí spisovného jazyka se však stávají i některé výrazy z cizího jazyka užívané v graficky původní (tj. zpravidla internacionální) podobě. Jde tu jednak o dlouhodobé tendence v některých oborech (lék. caecum, hud. capriccio), dále v těch případech, kde by adaptace vedla k extrémně neobvyklé podobě (causerie × kózrí), kde nízká frekvence termínu k úpravě nenutí (daguerrotypie), a uvnitř textu pak tam, kde jde o citátová pojmenování, často odlišená od svého okolí i graficky — uvozovkami (… politika „establishmentu“ vedla…). Jednotlivě působí proti adaptaci i jiné momenty, např. expresívnost skupiny -ej- v případné zčeštěné podobě angl. akronyma laser [lejzr], nebezpečí homonymie při zčeštění slova beat na bít, sémantická „obsazenost“ formy: maniac (nově užito ve významu ‚elektronický mozek‘) — maniak (dosud užíváno jako název pro nemocného určitou psychickou poruchou). Důvodem může být konečně také to, že česká náhrada za cizí termín by se pociťovala jako nevhodně slohově příznaková. Srov. např expresívní zabarvení biol. termínu rozervávající výběr proti internacionálnímu disruptivní selekce.

Některé cizí termíny postrádají již od počátku svého přejetí předpoklady k tomu, aby se staly součástí spisovné slovní zásoby. Dochází k tomu v těch případech, kde cizí výraz jen nefunkčně zdvo[144]juje již existující domácí vyjádření (comeback = návrat, lobby = nátlaková skupina), kde jde zjevně o efemérní označení (falun/ky/ = druh běžeckých lyží, klammer = způsob jízdy na lyžích), kde se syntagmatický nebo slovotvorný mechanismus cizího jazyka značně liší od češtiny: angl. Hear Say systém, country hudba, air-con (zkr. air-condition), dále kde je termín cizího původu zbytečný, protože je dobře nahraditelný českým protějškem (mixedpickles = míchaná zelenina, longplay = dlouhohrající), a často u novějších výrazů běžněji užívaných i tam, kde původní podoba je příliš výlučná (makramé = drhání).

Vliv na hodnocení spisovnosti názvu má i slovotvorný způsob, jímž byl vytvořen. I když uplatnění kompozice je v češtině častější, než bylo dříve, stále ještě zůstává odpor k mnohočlenným složeninám (autostereopřehrávač). To se vztahuje pak i na původní přejaté názvy (antropoekosystém) nebo zcela slangové (reprobedna).

Diferenciace přejatých slov z hlediska spisovnosti je však často vázána na délku jejich fungování v jazyce a na jejich frekvenci. Při prvním proniknutí do jazyka není jejich příslušnost k spisovné nebo nespisovné vrstvě v popředí. Častější výskyt však vzbuzuje pozornost i z jazykového hlediska. Výrazy postupně poklesávají na úroveň slangových pojmenování (bundesliga, returnka ve sportovní publicistice), nebo jsou naopak povyšovány na výrazy všeobecně v daném oboru přijímané, a tedy pokládané za plně spisovné (bipolar, pop-art). Na rychlost této konečné diferenciace má vliv normalizace. Její oddalování na jedné straně zvyšuje prestiž původního názvu proti zjevně nevhodným náhradám (skateboard × brusloprkno), na druhé straně však znamená také pronikání exkluzívních, obtížně začlenitelných cizích termínů i tam, kde by si vysoká frekvence jazykového prostředku vyžadovala pohotový vznik vhodně upraveného přejatého, anebo českého termínu. Průtahy vedou k ustálení podob typu windsurf, šnorkl, rogalo (= sportovní nářadí a zařízení), které se odchylují od výrazů mezinárodně užívaných a které také způsobují obtíže při výslovnosti i grafickém zápisu. Pohotovější zásahy v tomto směru by patrně vedly i k odstranění cizích výrazů, které nejsou k označení určité skutečnosti vůbec potřebné.

Diferenciací původních cizích termínů se zároveň hlouběji vyhraňuje opozice spisovnost/nespisovnost: souhrn původně z tohoto hlediska amorfních pojmenování se rozpadá na názvy spisovné, nespisovné a ty, které aspirují na zařazení do zvláštní vrstvy výrazů, a to [145]takových, které v rámci daného odvětví působí (i vzhledem ke kontaktu s jinojazyčným prostředím, kde se jako termíny také vyskytují) nepříznakově, stabilizovaně. Srov. testregister ve výpočet. technice, hattrick, lobovat, dablmix ve sportu aj. Tyto tzv. profesionalismy nelze globálně chápat jako výrazy nespisovné,[5] ale jako přechodovou (polooficiální) vrstvu spjatou s plně spisovnou (oficiální) vrstvou v složku označovanou někdy proti čistě spisovné názvem „standardní“. Srov. plně spisovné pojmenování vytyčovací hole — standardní trasírky — slangové sirky.

Protiklad spisovnost/nespisovnost nabývá tedy při začleňování přejatých slov širší dimenze, než byly představovány např. dvoupólovou opozicí výrazu spisovného a nářečního (obecně českého).


[1] Srov. Al. Jedlička, Spisovný jazyk v současné komunikaci, Praha 1974, s. 43.

[2] Srov. např. Výslovnost spisovné češtiny. Výslovnost slov přejatých. (Zpracoval kolektiv za vedení M. Romportla.) Praha, Academia 1978.

[3] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. (Hlavní redakce J. Filipec, F. Daneš.) Praha, Academia 1978.

[4] E. Georgievová, Problémy bulharské vědeckotechnické terminologie. In: Aktuální otázky jazykové kultury v socialistické společnosti. Praha, Academia 1979, s. 204.

[5] A. Tejnor, Anglicismy v češtině, In: Aktuální otázky jazykové kultury v socialistické společnosti, Praha, Academia 1979, s. 212.

Naše řeč, volume 63 (1980), issue 3, pp. 140-145

Previous Igor Němec: Význam deminutiv a jejich spojitelnost s jinými slovy v kontextu

Next Jiří Zeman: K přízvukování prvotních jednoslabičných předložek