K původu slov

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

Fortna

Č. fortna nepochybně odpovídá něm. Pforte.

[224]Ale Machkova poznámka, že „n je snad podle jiných přejatých slov, kde -na, ňa je z něm. -en v nepřímých pádech“, není výstižná. V jižní němčině mají substantiva ženského rodu, dnes tzv. smíšeného, dříve slabého sklonění, většinou ve všech pádech -en, tedy Pforten. To se obráží v četných slovech přejatých do češtiny jako plotna nebo pryčna; více v starší městské mluvě brněnské, NŘ 56, s. 183n.

Lajdák

Zvláštní postavení expresívních slov ve slovníku se projevuje také v obtížnosti až nemožnosti je etymologizovat. Jejich vznik a vývoj je nejasný, podléhají silným změnám tvaru i významu, a má-li normální (nocionální) slovo jedinou etymologii, expresívní slova jich mohou mít více: jinou pro tvarové, jinou pro tvarové i významové změny; tato slova mohou být tvarem nebo tvarem i významem připodobněna k jiným slovům, tvar může ze sebe rozvíjet svůj vlastní význam. V. Machek se intenzívně zabýval tvořením expresívních výrazů a dospěl k závažným a plodným poznatkům, které jsou vyloženy v úvodu jeho etymologického slovníku. Machek objevil některé expresívní sufixy a infixy, ukázal nejen na to, jak se expresívní slofva obměňují, nýbrž také, jak nová slova vznikají nepravidelným skládáním z prvků daných slov; upozornil na četná hnízda expresívních slov tvarem a významem si podobných.

Slovo lajdák je „lidové, expresívní, dnes velice rozšířené“; vznik a vývoj slova je nejasný. Machek uvažoval napřed o mnohonásobné etymologii a zařadil sloveso lajdat, z kterého vyvodil lajdák, do hnízda podobných sloves jako flajdat, flandat, landat se, langat se. V druhém vydání svého slovníku dal pak přednost jednotné etymologii. Nepřijal výklad slovesa lajdat z landat infixem -aj- (známého z rozšířeného -ajz-), nevycházel ze slovesa lajdat, nýbrž přímo ze substantiva lajdák, za jehož hlavní významový rys pokládal ‚nečinnost, nedbalost v práci‘, a vyvodil je z *ledaják, tj. zpodstatnělého ledajaký. Ale přeměna ledajaký v lajdák by byl neslýchaný jev.

Slovo lajdák není u Jungmanna, ale je dosvědčeno v polštině a dialekticky v ruštině; z polského lajdák ‚darebák, zahaleč‘ je litevské laidokas ‚zpustlík‘, toto slovo se bezpochyby přichýlilo významově k litevskému pasileisti ‚žít prostopášně‘, pasideidélis ‚prostopášník‘. Č. lajdák je blízké něm. liederlich ‚lajdácký‘. Je-li lajdák původem slovo české, které už dávno přešlo do polštiny, proč nebylo zaznamenáno Jungmannem? Snad se dostalo do polštiny a do češtiny z jidiš lajdik ‚zahalčivý‘, lajdik-gajer ‚povaleč, zahaleč‘; v samém jidiš byl i zkřížený tvar lajdák ‚darebák‘ (lajdik z něm. ledig ‚svobodný‘ + slov. přípona -ak). Vedle č. lajdák bylo však i č. lajda z lajdat. Otázka je v tom, zda lajdák vzešlo či (podle Machka) nevzešlo z lajdat. V polštině je jen sloveso lajdaczyć się, jako v češtině lajdačit. Tedy lajdat k landat a landat podle Holuba-Kopečného z něm. landern = ‚übers Land streichen, potulovat se‘?

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 4, pp. 223-224

Previous Emil Skála: Apelativum zvor — zvůr — zvůra

Next Miloslava Knappová: Přechylování příjmení v češtině (Pravidla a systematický přehled)