Stohař, anebo stohovač?

Miloslav Sedláček

[Drobnosti]

(pdf)

-

V dílnách jednoho zemědělského podniku vyrobili nový typ mechanického zařízení, které slouží k ukládání slámy do stohů a je poháněno motorem traktoru. Přitom se projevily rozdíly v názorech, jak má být zařízení pojmenováno.

Mechanizační prostředky k tvoření stohů slámy a popř. i sena vznikaly již dříve. Ve 13. dílu Teysslerova-Kotyškova Technického slovníku naučného (Praha 1937, s. 37) se pro takovýto prostředek uvádí pojmenování stohař. To pak převzaly i další slovníky, výkladové i věcné, např. Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého, Technický naučný slovník (1962—1964), Příruční slovník naučný (1962—1967, heslo stohování) a další. Z toho by se dalo vyvodit, že pojmenování stohař je zcela ustáleno a že by nebylo účelné tento stav měnit. Jenomže situace je jiná, než se podle slovníků může zdát.

Už delší dobu se uplatňuje vedle pojmenování stohař také pojmenování stohovač. V lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV je jeho nejstarší doklad z r. 1952 a postupně jich přibývá, takže se dá soudit, že jméno stohovač vytlačuje z úzu jméno stohař. Touž tendenci je možno sledovat v jazyce Zemědělských novin, srov. např.: Všechny sklízecí mlátičky, dopravní prostředky, lisy na slámu, samosběrací vozy a stohovače se stěhují za postupně dozrávajícím obilím (ZN 6. 9. 1978, s. 3). — Do sklizně nastoupily dvě skupiny pro komplexně mechanizovanou sklizeň, stohovač vlastní výroby na traktoru ZT 300, … (ZN 14. 9. 1978, s. 7). — Do linky na úklid slámy zařadilo JZD Družba Moravská Třebová dva stohovače vlastní výroby na traktorech ZT 300, … (ZN 19, září 1978, s. 5).

Jestliže tedy není úzus v této věci ustálen a jestliže si dvě pojmenování pro týž [163]objekt konkurují, je na místě posoudit každé z nich také z hlediska jazykového systému, v tomto případě z hlediska slovotvorného.

Podstatné jméno stohař má slovotvornou stavbu velmi jednoduchou, je utvořeno od podst. jména stoh příponou -ař. Příponou -ař nebo -ář se však tvoří z podstatných jmen téměř jen pojmenování osob (hlavně jména konatelská), pouze v několika okrajových případech se uplatňuje přípona -ář (nikoli -ař) také u jmen věcí. Pojmenování mechanického zařízení sloužícího k tvoření stohů patří do slovotvorné kategorie jmen prostředků a v této skupině je pojmenování stohař zcela izolováno.[1] Je zajímavé, že podst. jméno stohař je zachyceno v Jungmannově Slovníku česko-německém s vysvětlením ‚kdo stohy dělá, Schobermacher‘, tedy ve významu, který odpovídá systémovému zařazení tohoto slova. I v současné češtině by se tak mohla označovat osoba, která má ke stohům nějaký bližší vztah, např. stohy obvykle staví nebo je dovede dobře stavět, anebo v nich třeba přespává (obdobně chatařem je možno nazvat majitele, nájemce nebo správce chaty, ale také třeba zloděje, který se specializuje na vykrádání chat). Nemáme doklady o tom, že by se tato možnost v současné češtině realizovala, ale povědomí o tom, kam vlastně ve slovotvorném systému češtiny jméno stohař náleží, nejspíše vedlo k vytvoření nového pojmenování — stohovač.

Podstatné jméno stohovač totiž zapadá do slovotvorného systému češtiny velice vhodně, neboť tvoření jmen prostředků příponou -č je velmi produktivní. Odvozují se převážně od sloves nedokonavých akčních, zčásti od prostých, častěji od předponových.[2] Podst. jméno stohovač je odvozeno od nepředponového slovesa stohovat, které bylo utvořeno od podst. jména stoh. V zemědělském oboru se uplatňuje více pojmenování s obdobnou slovotvornou stavbou, např. ledkovač, močůvkovač, práškovač, kopkovač, hrsťovač, takže jméno stohovač se do této skupiny začleňuje zcela vhodně. Je proto zcela na místě, že Československá státní norma 47 5008 z r. 1961 stanovila jako odborný termín pojmenování stohovač.

---

[1] Srov.: „S příponou -ař je doložen jen výraz stohař (dopravní stroj při stavění stohů).“ J. Kuchař, Jména prostředků, Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 254.

[2] Viz J. Kuchař, c. d., s. 196n.

Naše řeč, ročník 62 (1979), číslo 3, s. 162-163

Předchozí Dš (= František Daneš): Kontraverze?

Následující František Štícha: Dějiny matematiky ve středověku