Za Milošem Helclem
Mč (= Jaroslav Machač)
[Reviews and reports]
-
V krátkém rozmezí šesti měsíců minulého roku rozloučili se pracovníci Ústavu pro jazyk český se čtyřmi svými staršími kolegy, s nimiž byli do posledních chvil nejen v dobrých stycích osobních, ale i pracovních. Odchod akademika Bohuslava Havránka v březnu[1] jako by tu řadu smutných loučení osudově předznamenal.
Po úmrtí prof. Boženy Zimové, pracovnice oddělení dialektologického a zakladatelky jeho lexikálního archívu lidového jazyka,[2] postihla 22. září bolestná ztráta oddělení pro dějiny českého jazyka: Ve věku 64 let zemřel prof. František Šnajperk, dlouholetý člen lexikografického kolektivu Staročeského slovníku, zasloužilý pedagog, výborný odborník v klasické filologii a v historicky zaměřené bohemistice, vzácný ušlechtilý člověk. V následujícím měsíci počet ztrát rozmnožil odchod dr. Ladislava Janského, náležejícího k zakladatelské generaci ústavu.[3] A znovu pak nečekaně smrt zamířila mezi lexikografy 21. listopadu: Několik málo dní po poslední návštěvě svého bývalého pracoviště zemřel dr. Miloš Helcl, CSc.
Náš časopis, k jehož předním a častým přispěvatelům M. Helcl patřil, vzpomněl před čtyřmi lety v podrobném hodnotícím článku jeho sedmdesátin.[4] Při té příležitosti vyslovil i naději, že v blízké budoucnosti dovede Helcl do konečné podoby svou monografii o kompozitech v češtině, aby tak doplnil nezbytný článek v popise české slovotvorby. Tento úkol zůstane žel nedokončen. K poslední soustavnější Helclově spolupráci s ústavem a s jeho lexikografickým oddělením, které vedl od počátku padesátých do konce šedesátých let, došlo při revizi definitivního rukopisu nového Slovníku spisovné češtiny před tiskem. Jeho opravy, úpravy a poznámky k němu nebyly zdaleka jen symbolické, symbolickým se však stalo to, že posledním objektem jeho práce byl právě zase slovník.
I při poměrně rozsáhlých odborných a vědeckých zájmech, orientovaných nejen k současné češtině a k různým jejím rovinám, ale i historicky a šíře slavisticky, i při rozsáhlé činnosti didaktické a popularizační, hlavní oblastí, s níž bude vždy jeho jméno spojováno, je české slovníkářství a hlavním jeho dílem, byť kolektivním a zaštítěným předními soudobými bohemis[143]ty, — čtyřsvazkový Slovník spisovného jazyka českého. Postaven akad. Havránkem v čelo jeho ústavního autorského kolektivu, postupně se sice rozšiřujícího, ale početně vždy vzhledem k předmětu, rozsahu, metodám i cíli práce málo dostatečného, dovedl Helcl toto kolektivní dílo od počátku přípravných prací až do samého konce, a vlastně nejen to — až k významnému ocenění veřejnému, a hlavně a především až k jeho úspěšnému ověření v jazykové praxi. Přispěl významně ke koncepci slovníku a zanechal v něm těžko změřitelné množství mravenčí dřivé práce a zároveň dovedl individuálním přístupem k jednotlivým členům kolektivu vytěžit i z jejich spolupráce maximum pro to, aby vzniklo dílo skutečně nové, na úrovni soudobé lexikografie a příkladné pro řadu později vznikajících slovníků jinojazyčných.
Nejen tedy v dobrých vzpomínkách kolegů bude žít Miloš Helcl, ale i v tomto díle trvalé hodnoty.
Naše řeč, volume 62 (1979), issue 3, pp. 142-143
Previous Jiří Nekvapil: K dnešnímu stavu vojenského slangu
Next Miloslava Knappová: Ze zprávy o činnosti Ústavu pro jazyk český ČSAV v r. 1978
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1