O některých syntagmatických jevech ve slangu mládeže

Cvetana Karastojčevová (Veliko Trnovo)

[Articles]

(pdf)

-

Mínění, že sociolekt není strukturní jazykový jev a že to, co je v něm zvláštní a originální, lze hledat jenom v oblasti lexika a frazeologie, je všeobecně rozšířené. — Zde budou stručně analyzovány některé specifické způsoby, které se uplatňují při konstruování slangových vět.

Materiál ze slangu bulharské mládeže jsme získali především od studentů trnovské univerzity v rozhovorech zaměřených na zvláštnosti, které jsme předtím osobně registrovali ve spontánních projevech mladých lidí, ale také různými anketami (v l. 1974—1977). Jevy, které zde analyzujeme, jsme měli možnost konfrontovat v rozhovorech se studenty pražského gymnázia Na vítězné pláni a také se studentkami Karlovy univerzity. Slangismy označené hvězdičkou jsou z archívu dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV.[1]

[126]Základními zvláštnostmi slangové syntagmatiky jsou z hlediska sdělení nečekané a nadbytečné dodatky a pokračování. V češtině má tato tendence delší tradici, a to nejen ve slangu mládeže. Zajímavé je, že to, co studenti považují za slang a své „dílo“, dospělí — obzvlášť ti, pro které expresivita vyjadřování neztratila svou přitažlivost — označují za obecné. Domníváme se, že některé obraty převzaté z oblasti kulturního života a vyskytující se především v řeči intelektuálů se objevují především v mluvě mladší generace — např. Sbohem a šáteček ‚sbohem‘; Antoníne, topiči elektrárenský, do kotle přilož! ‚oslovení osoby, která se jmenuje Antonín‘ aj.

V podstatě je to stereotypní reakce, která je stimulována buď slovem z vlastního jazykového projevu, anebo z projevu druhého účastníka dialogu. Dodatek přináší do věty fiktivní, zdánlivou informaci, ale je to důležitý expresivizující činitel.

/1/ Dodatkem může být vypůjčené hotové spojení, název filmu, knihy, populární televizní anebo rozhlasové rubriky, dále věta z literárního díla, divadelní hry anebo anekdoty. Přes ustálenost své podoby jsou tyto prvky dialogu působivé, poněvadž se objevují úplně nečekaně a jejich použití se jeví jako spontánní. Např. E, vsè ňàkak šte doživèem do ponedèlnik = Ale, nějak se dožijeme pondělka (zde jde o vypůjčený název sovětského filmu). V nejnovější době se uplatňuje slovakismus — Neboj, vyžijem! Význam ve slangu je ‚uvidíme, co bude‘. Obsah věty prakticky končí slovy dožijeme se. Tohoto způsobu se používá hojně i ve slangu české mládeže, např. A co dál, doktore? — ‚Co dál, co se stalo potom?‘; podobně A co dále, Baltazare?; Odcházím s podzimem — ‚odcházím, jdu pryč‘ — podle názvů francouzského a českého filmu. Při pozdravu Na shledanou se často přidává výraz rodné údolí (podle textu populární písně). Velice populární je název sovětského dětského seriálu No počkej, zajíci — ‚počkej, já tě potrestám‘ (žertovná vyhrůžka).

Věty s nečekaným pokračováním mají prototyp na nižší (lexikální) úrovni ve slangismech vzniklých jako záměrná paronyma na základě slovní hříčky (např. fakule — ‚fakulta‘, konzervace — ‚konverzace‘). Aniž ztrácí svůj původní význam, mění jazyková jednotka nenadále svou podobu. Existuje však společný úsek se skutečnou informací (viz fakul —, odcházím). Na úrovni slova jej tvoří ta složka, která napovídá význam (proto se nám takové slangismy jeví jako svérázné hádanky). Na syntagmatické úrovni nechybí z komunikačního hlediska nic podstatného. Společný úsek tu tvoří ta slova, kterými kon[127]čí skutečná informace a zároveň začíná expresivizující část vyjádření. Právě tak jádrová slova podněcují užití rozsáhlejšího klišé se stejným začátkem (např. šte doživèem v šte doživèem do ponedèlník, a co dál v A co dál, doktore?, odcházím v Odcházím s podzimem).

Ve funkci nečekaných dodatků se tedy uplatňují věty z populárních knih, filmů a televizních inscenací, z textů populárních písní aj. Např. oslovení dívky, která se jmenuje Ofelie, je skoro vždy spojeno s citátem z Hamleta Idi v manastir! (Jdi do kláštera!). V českém slangu mládeže se zase používá spojení Díky, Adélko — ‚děkuji ti‘. Věta je převzata z filmu Fanfan Tulipán. Pokračování nepřináší žádnou informaci, což potvrzuje i okolnost, že se tato věta dá použít i při oslovení chlapce.

Reakce může být vyvolána i slovem z projevu druhého účastníka dialogu. Když někdo řekne Nali me znàeš! (Vždyť mě znáš), může druhý reagovat větou z populární Kostovovy komedie Golemanov: Znàm tă, ceňă tă i ša ta nalóža! (Znám tě, cením si tě a prosadím tě). Často se také přitom napodobuje dialektická výslovnost, známá z gramofonové desky.

/2/ Jako dodatku se nepoužívá vždy hotového spojení. V některých případech může jít o neobyčejné, šokující zpřesnění. Např. Ama toj e zastrèljan s dva pistolèta (Je zastřelen dvěma pistolemi). V bulharském slangu mládeže zastrèljan znamená ‚nešikovný, nepraktický‘. Stejný význam má i výše citovaná věta. Srov. též české střelenej, praštěnej ve významu ‚podivín, blázen‘. Mládež i dospělí používají těchto označení s dovětky jako střelenej do paty, prakem do brňavky; praštěnej pavlačí, které zvyšují expresivitu vyjádření. Tím způsobem vznikla i spojení moc kecáš a málo píšeš domů) — ‚hodně a hloupě mluvíš‘; spadnul z višně (naznak) ‚je hloupý‘; stáhni se do bažin (a přikrej se lopuchovým listem)* — ‚dej pokoj, neotravuj‘; ticho tam (na hnoji) — ‚ticho, mlčte!‘.

Čeští autoři se doposud nezabývali slangovými konstrukcemi tohoto druhu, ač jejich příklady nacházíme již u F. Oberpfalcera (dále zkr. FO),[2] např. neblbni nahlas (FO, s. 350); kam jdeš prohánět končetiny (FO, s. 348); tě péro, inkouste (co dělá papír); tě péro, inkouste, kdes nechal kalamář (FO, s. 347—348) — ‚nazdar, ahoj‘. Tento pozdrav má svůj vzor v obecném pozdravu tě bůh.

Někdy má dodatek blíže vysvětlit „příčinu“ — uhni, máš tlustý sklo* [128]— ‚překážíš, posuň se‘; vodprejskni, ty máš asi fotra skláře* — ‚překážíš, jdi pryč‘ (srov. bulharský ekvivalent Da nămaš baštà džamdžìja! — Nemáš náhodou otce skláře?!).

Někdy se nečekaným dodatkem osvěžují původní slangové výrazy — máš dlouhé vedeni, budeš mít veselé stáří ‚nejsi schopen rychle vycítit vtip anekdoty, pomalu ti to myslí‘. Zavři kredenc, klapou ti hrnečky*; zavři kredenc, kecá (chrastí) ti nádobí*; zavři kufr, klape ti víko — ‚mlč‘; zavři hubu, konzervo, stejně tě otevřou — ‚přestaň mluvit‘. Některé z těchto obratů už také zobecněly.

/3/ Slang se vyhýbá banalitě, a proto jsou v něm velice populární dodatky netradičních přirovnání. Např. v bulharském slangu mládeže se říká Tózi čăs bjàch aktìven kato nàtrieva osnòva (Tuhle hodinu jsem byl aktivní jako louh sodný, tj. ‚velmi často jsem se hlásil k vyzkoušení‘). Česká mládež používá obratů jsi blbej jako půl kila tvarohu; vytahuje se jak žvejkačka aj. Taková přirovnání jsou však živá i v nářečích.

/4/ Dodatkem se někdy deformují přísloví, pořekadla a vůbec frazeologická spojení. Např. Naùkata e slnce, no nie predpočìtame da stoìm na sjànka (Věda je slunce, ale my jsme raději ve stínu); Tèžka e càrskata koròna, no ne ja dàvat na chamàli (Těžká je carská koruna, ale nesvěřuji ji nosičům) ‚vysoká funkce přináší starosti‘. V českém prostředí vznikla takto i spojení dnes už zcela zobecnělá, jako např. Čas jsou peníze, ale zkuste někomu říci, ať vám rozmění pět minut na drobné; S poctivostí nejdál dojdeš, říkají, ale naše Anča došla jenom na kraj lesa. Z ruského slangu mládeže je Tìše jeděš, dàlše bùděš, a s ètogo mèsta kuda pojdeš? (Zvolna-li jedeš, dále dojedeš, … ale odtamtud kampak?!) Zpravidla se dodatek vyslovuje po malé přestávce.

Obyčejně se význam dodatkem nemění. Např. Kakvà e pòlzata ot vredàta? (Jaký je užitek ze škody?) znamená ve slangu prostě Jaký je užitek?‘. Jenom zřídka dodatek ruší původní konstatování. Např. Vsìčko mi e takà otvratìtelno. Šte vzèma da skòča ot prozòreca… na teràsata (Je mi všechno tak protivné. Hodlám se vrhnout z okna… na terasu), což znamená ‚neberu to vážně, nepřipouštím si to‘. V takovém případě čeští studenti používají obratu skočím ze střechy na půdu (takový čin život neohrožuje), anebo skočím pod most (což je nemožné).

/5/ V češtině je více rozšířen jiný způsob deformace přísloví. Pochybnosti o pravdivosti lidové moudrosti se zde vyjadřují zcela ote[129]vřeně. K tomu se nejlépe hodí dvoučlenná přísloví. První část zůstává nezměněna a druhá se nahrazuje úplně jinou větou, vyjadřující buď komický postoj k věci, anebo zcela odlišný názor. Např. původní přísloví Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe se změnilo ve slangu mládeže Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení (poslední se smějí ti, kteří nevycítí vtip anekdoty hned). Místo Kdo šetří, má za tři vzniklo Kdo šetří, dostane brzy souchotiny. (Srov. obecnější Kdo jinému jámu kopá, ten je hrobník; Kdo jinému jámu kopá, dělá díru do země z původního Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.)

Ve své podstatě je tento způsob spíše nečekanou změnou než dodatkem (obměna jako druh deformace je ve slangu české mládeže bohatě a velmi rozmanitě zastoupena).[3]

/6/ Nečekané dodatky ve slangu mládeže svědčí o tom, že se zde fráze nesmí brát doslovně. Nebezpečí z nedorozumění neexistujte, poněvadž ze situace umí každý odlišit skutečnou informaci od fiktivní. Kdybychom se podívali na tuto slangovou zvláštnost z hlediska aktuálního členění, zjistili bychom, že jádrem je slovo, které podněcuje dodatek. Dodatek má funkci aktualizátoru, který projev expresivizuje. Jeho prostřednictvím se přerušuje přirozený směr věty, obsah se přenáší do ideální roviny a vyvolává komický efekt.

Vznik mnoha frazeologických spojení ve slangu mládeže lze vysvětlit právě tímto syntagmatickým způsobem.

Pokusili jsme se zde stručně popsat některé rysy slangové syntagmaticky, které dovolují, abychom ji označili jako svéráznou. Z této velice pestré problematiky jsme vybrali zcela úmyslně jen takové zvláštnosti, které ilustrují jisté tendence výstavby slangového textu. Z hlediska konstruování těchto obratů je to snaha po ustálení slovních kombinací a z hlediska komunikačního existence syntagmatických článků, v nichž nelze hledat skutečnou informační náplň. Tyto obraty plní jen funkci expresivizujících aktualizátorů. Nesmíme zapomínat, že v expresívním vyjadřování je důležité nejen to, co se řekne, [130]ale často je důležitější, jak se to řekne. Zkoumání paradoxální kombinatoriky slangismů i jiných prvků, typické pro tento sociolekt, přinese i jisté další důkazy v tomto směru.

---

[1] Děkuji s. řediteli Mikyškovi a s. profesorovi L. Tejnorovi za pomoc při vybírání informátorů a také studentům Tahotnému, Kubátovi, Maisnerovi, Smržovi, Caisovi a vysokoškolačkám M. Kostkové a M. Halové za ochotu, s kterou mi poskytovali informace. Jsem vděčná i vedoucímu dialektologického oddělení dr. S. Utěšenému, který mi dovolil prohlédnout si materiál ze slangu mládeže, získaný pro Český jazykový atlas.

[2] Fr. Oberpfalcer, Argot a slangy, Československá vlastivěda, díl III, Jazyk, Praha 1934, s. 311—375.

[3] Předmětem naší práce jsou slangové obraty a věty s informací jen zdánlivou. Jsou případy, kdy pokračování informaci přináší, i když jde o informaci netradiční. Jindy jde o podání v nezvyklé formě (např. Jdi ke mně dál,. Jdi ode mne blíž, FO, s. 348; hnal jsem ho za sebou až k mostu). Nezabýváme se zde ani kontaminací dvou přísloví, s kterou se setkáváme jak v bulharském, tak i v českém slangu mládeže (např. Jak se do lesa volá, tak se ucho utrhne, FO, s. 350). Kontaminací z přísloví Sgòvorna družina planìna podviga (Sehraná parta i horu zvedne) a Kòjto ne ràboti, ne trjàbva da jadè (Kdo nepracuje, ať nejí) vznikla nová dvojice Sgòvorna družina ne trjàbva da jadè a Kòjto ne ràboti, planinà podvìga.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 3, pp. 125-130

Previous Vlasta Červená: K lexikálním kontrastům v české slovní zásobě

Next Jiří Nekvapil: K dnešnímu stavu vojenského slangu