Časopis Naše řeč
en cz

K lexikálním kontrastům v české slovní zásobě

Vlasta Červená

[Articles]

(pdf)

-

Otázce kontrastů a opozic v slovní zásobě není v české lingvistické literatuře věnována soustavnější pozornost. Nejvíce je dosud zpracován problém negace[1]. Pokud jde o antonyma, ta jsou v neúplnosti zachycena např. ve výkladových slovnících[2] jako součást výkladu. V českém čtyřsvazkovém Slovníku spisovného jazyka českého i v jednosvazkovém Slovníku spisovné češtiny slouží antonyma k dalšímu zpřesnění a vymezení významu slova. Nejvýrazněji jsou zastoupena u plnovýznamových druhů slov, zejména u přídavných jmen. Systematičtěji jsou antonyma uváděna v synonymických slovnících, např. ve Websterově slovníku[3]. V úvodu k tomuto slovníku je věnována obsáhlá kapitola teoretickému výkladu antonym, jejich analýze a definici. Kromě řady dalších publikací[4] přispěly k řešení této problematiky v poslední době dvě cizí práce, a to německý slovník lexikálních „protikladů“ s obsáhlou úvodní kapitolou a monografie o antonymii v ruštině[5]. Jde však o širší problematiku, než je antonymie, a to o problematiku lexikálních kontrastů. Jedním z možných přístupů [122]k lexikálním kontrastům je logická protikladnost.[6] Při klasifikaci z tohoto hlediska se zpravidla vychází z rozlišení klasických logických kategorií na pojmy kontrární (např. černý bílý, přijít odejít) a kontradiktorické (pravdivý nepravdivý, každý žádný). — Za základní vztah se považuje antonymie ve vlastním slova smyslu, tj. vztah mezi dvěma významovými jednotkami, které tvoří významový opak, aniž se vzájemně nutně podmiňují; tento kontrast je u adjektiv stupňovatelný, mezi krajními póly existují určité mezistupně, např. horký (teplý vlažný) studený. Druhý významový kontrast představuje vztah komplementárnosti, při němž se dvě opačné významové jednotky nutně podmiňují nebo doplňují, např. mužský ženský, ženatý svobodný. Kontrast u těchto adjektiv není stupňovatelný. Třetí, menší skupinu v této klasifikaci tvoří slova se vztahem konverze, při němž jedna jednotka představuje sémantický obrat druhé. Vyskytuje se zejména u sloves a deverbativních odvozenin; jde v podstatě o jeden děj nebo jev nahlížený ze dvou různých hledisek, např. prodat koupit, výkup dodávky.

Výchozím materiálem k tomuto příspěvku je excerpce adjektiv ze dvou jmenovaných českých výkladových slovníků doplněná speciální excerpcí z knih České pohádky (SNDK 1955) a Starořecké báje (SPN 1957). V tomto rozsáhlém souboru materiálu nacházíme tři základní skupiny kontrastních slov — lexikální, slovotvorná (někdy nazývaná též gramatická) a kontextová.

A) Jádro těchto rozdílných slov tvoří lexikální kontrasty, které chápány v širokém slova smyslu prostupují značnou část slovní zásoby. V této stati chceme upozornit i na jiné možné přístupy ke klasifikaci lexikálních kontrastů. Vedle již zmíněných kritérií čistě logických je možno třídit tento velký soubor slov do určitých věcně významových okruhů, na jejichž podkladě jsou vypracovány některé věcné a pojmové slovníky.[7] Nabízí se třídění, kde základem takového okruhu může být kritérium času, prostoru, pořadí, tvaru, velikosti, množství, počtu, bytí, vztahu, světla, barvy, zvuku, teploty, chuti, váhy, skupenství, pohybu, změny, anorganičnosti, organičnosti hmoty, [123]kritérium člověka vůbec, jeho fyzických i povahových vlastností, chtění, jednání, činnosti, cítění, myšlení, kritérium společnosti, hospodářství, techniky, umění, morálky, práva, náboženství a četné další. Materiál ukazuje, že každý z těchto rámcových okruhů je uvnitř bohatě zastoupen a členěn. Jako příklad uveďme okruh slov vyjadřujících tvar. V této skupině nacházíme vedle opozice ostrosttupost řadu dalších dvojic podle hlediska: rovnostzakřivenost, např. rovný křivý (nos), rovný vlnitý (vlas), rovnýklikatý, křivolaký (cesta), dále hranatostkulatost, oblost, např. hranatý kulatý (obličej), čtvercový kulatý (stůl). Dalším takovým hlediskem může být opozice vypouklostvydutost (ve významu prohloubenost dovnitř, jako je tomu u spojení vypouklá čočka vydutá čočka, duté zrcadlo proti vypouklé zrcadlo), hladkosthrubost (například hladká srst proti hrubá, drsná srst), hladkostvráskovitost, vrubovitost, např. hladký obličej a vrásčitý obličej. Jsou zde zastoupeny i kontrasty podle širších hledisek, jako je přítomnostnepřítomnost tvaru, např. hotový surový, tvarovaný beztvarý, pravidelnostnepravidelnost tvaru, jak ukazují dvojice adjektiv souměrná šišatá hlava, souměrná křivá ústa aj.

Podobně lze uvést okruh dvojic abstraktní kategorie času. Na základě uvedeného materiálu můžeme do této skupiny zařadit dvojice lišící se na základě opozice trvánípomíjivost (trvalý dočasný), délky trvání (krátký dlouhý, rychlý pomalý), trváníokamžitost (průběžný jednorázový), opačný časový poměr (předcházející následující), počátekkonec (počátečný konečný, závěrečný), začátekpokročilost (začáteční pokročilý), minulostpřítomnost, minulostbudoucnost, přítomnostbudoucnost (loňský letošní, minulý budoucí, příští), novoststáří (nový starý, moderní tradiční), ránovečer (ranní večerní), mladoststáří (mladý starý, dětinský stařecký), mladostdospělost (mladistvý dospělý), časnostpozdní doba (včasný pozdní), častostřídkost (častý řídký, vzácný), pravidelnostnepravidelnost (stálý občasný, stálý sezónní) a další.

Tyto příklady ze dvou různých okruhů ilustrují bohaté rozvrstvení lexikálních kontrastů, které je znásobeno ještě polysémií slov. Tatáž [124]slova nacházíme v různých věcně významových okruzích; platí to např. o dvojici adjektiv krátký dlouhý s významem časovým (krátký život proti dlouhý život) a prostorovým, místním (krátká cesta proti dlouhá cesta). V této souvislosti uveďme ještě mnohovýznamové adjektivum ostrý, které patří svým základním významem do již zmíněného věcně významového okruhu slov vyjadřujících tvar. Téměř každý z významů tohoto adjektiva má jedno nebo více opozit: první význam ‚vybíhající v jemnou hranu, dobře řezající, sekající ap.‘ — např. ostrý nůž, ostrá pila, má opozitum tupý, druhý význam ‚špičatý; hrotu podobný‘ — např. ostrá tužka, má opozitum rovněž tupý, význam ‚mající průraznou střelu‘, např. ostrý náboj, má opozitum slepý, cvičný, význam ‚vyznačující se strohostí, přísností‘ kontrast mírný, jemný — ve spojeních ostrý mírný učitel, povel. V kontrastu k významu ‚ostrý‘ mohou být i další (příležitostná) antonyma: proti ostré hraně je zaoblená, proti ostrému kartáči jemný atd.

B) Vedle základních lexikálních kontrastů existují dvojice slov vyskytujících se jen v určitých typech kontextů, tzv. kontextová kontrastní slova (Webster je označuje jako volně kontrastní výrazy, jinde jsou označovány jako kontrasty částečné, přibližné). Tato slova slovníky zpravidla nezaznamenávají. Jejich opozice vyplývá jen z příslušného širšího kontextu, a nemá proto obecnou platnost. Pro ilustraci uveďme několik příkladů kontextových spojení, která často nacházíme v pohádkách u pojmenování barev: proti přídavnému jménu zlatý se objevují v určitém kontextu adjektiva černý (zlatý pták proti černý pták), bílý (zlaté šaty proti bílé šaty), ba dokonce i adjektiva neoznačující barvu, ale např. vyrobení z různých materiálů nebo i jiné hodnocení, jak ukazuje dvojice zlatá klec proti dřevěné kleci, zlatá uzda proti kožené uzdě, zlaté vřeteno a obyčejné vřeteno, zlaté šaty a prosté šaty. — Většina kontextových antonym má charakter pouze okrajový, nelze je systemizovat a slouží spíše k ilustraci šířky dané problematiky.

C) Kontrastnost lze vyjádřit i jinými prostředky než lexikálními — prostředky slovotvornými. Slovotvorné kontrasty jsou odvozeniny předponové nebo složeniny, jejichž první část vyjadřuje vztah opaku k základnímu párovému adjektivu. Těmto adjektivům odpovídá zpravidla slovo jednoduché, nesložené, např. atypický typický (tvar), protiprávní — právní (jednání). Samostatnou problematiku tvoří páry, v nichž jeden člen tvoří odvozenina s předponou běžného se záporovou předponou ne-. Kromě těchto skupin slovotvorných [125]kontrastů existuje v české slovní zásobě značný počet dvojic, v nichž oba členy jsou slova odvozená nebo složená a jejichž vztah je založen na kontrastních významech předpon nebo komponentů obou párových slov, např. externí interní (pracovník), málomluvný — mnohomluvný ap.

Početnost uvedených dvojic ukazuje, že kontrastní vztah je důležitým činitelem v slovní zásobě. Síť vzájemných vztahů těchto slov, zejména polysémních, potvrzuje, že jde o jeden z projevů systémovosti v jazyce. (Otázce slovotvorných kontrastů bude věnována pozornost v samostatném příspěvku.)


[1] E. Lotko, Lexikální negace v současné češtině, SPN Praha 1973, 101 s.; I. Němec, O lexikálním záporu v češtině, SaS 1969, s. 337—346.

[2] Slovník spisovného jazyka českého, Academia 1960—1971; Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia 1978.

[3] Webster’ s Dictionary of Synonyms, 2. vydání, 1951.

[4] J. Filipec v monografii Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie, Academia 1961, se zabýval významovými vztahy antonym, I. Němec publikoval v LF 1966, s. 75—81 článek Působení antonymického vztahu jako činitele lexikálních změn. O. Ducháček přispěl článkem O některých problémech antonymie, Cahiers de lexicologie 1965, I, s. 55—66. — Ze sovětské literatury např. L. A. Vvedenskaja, Sinonimičeskije pary antonimov, Russkij jazyk v škole 1969, 4, s. 107—109, B. N. Komissarov, Problema opredelenija antonima, VJ 1957, 2, s. 49—58. Z české rusistické literatury lze citovat M. Formana, Antonyma, RJ X, 1960, s. 206—214.

[5] Ch. Agricolová a E. Agricola, Wörter und Gegenwörter, VEB Bibliographisches Institut, Lipsko 1977, 280 s.; L. A. Novikov, Antonimija v russkom jazyke, Moskva 1973, 290 s.

[6] V této souvislosti můžeme připomenout kromě uvedených prací i článek L. A. Novikova, Logičeskaja protivopoložnosť i leksičeskaja antonimija, Russkij jazyk v škole 1966, 4, s. 79-87.

[7] Roget’s Thesaurus of English Words and Phrases, Longmans 1967; Rudolf Hallig und Walther von Wartburg, Begriffssystem als Grundlage für die Lexikographie, Berlin 1952.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 3, pp. 121-125

Previous Květa Koževniková: Stylová diferenciace prostředků běžně mluveného jazyka jako problém překladatelský

Next Cvetana Karastojčevová (Veliko Trnovo): O některých syntagmatických jevech ve slangu mládeže