Šedesátiny českého terminologa

Redakce

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Dr. Miroslav Roudný, pracovník Ústavu pro jazyk český od r. 1950, dožívající se 10. ledna 1979 60 let, je vskutku asi naším prvním terminologem, který chápal profesi terminologa nejen jako praktickou péči o odborné názvosloví (jednoho oboru nebo názvosloví vůbec), ale také jako nauku, popř. teorii o tomto druhu pojmenovacích prostředků a jejich uspořádání. Je příznačné, že právě jubilant toto širší, komplexnější pojetí terminologie — ve stopách rakouského profesora terminologie Eugena Wüstera a některých [48]odborníků sovětských — pomáhá u nás probojovávat. Dokladem toho je jeho bibliografie: ze 130 položek publikovaných odborných článků a statí, z nichž mnohé uveřejnil v našem časopise, bychom našli jen nepatrný zlomek těch, které se přímo terminologie nedotýkají.

Jistě tu je třeba na předním místě jeho terminologické činnosti jmenovat tvůrčí podíl na propracovávání a ustalování současného názvosloví důležitých oborů, jako je hornictví a hutnictví (spoluautorství na hornickém a hutnickém názvoslovném slovníku a konzultace příslušných názvoslovných návrhů ČSN), ale i mnoha jiných oborů technických, zejména strojírenských a stavebních, a dále zemědělství, výživy, geologie, kosmetiky, některých sportovních odvětví aj. Tam všude uplatňoval a uplatňuje M. Roudný nejen své zkušenosti jazykového odborníka, ale i své znalosti věcné; encyklopedický charakter jeho vědomostí nemá asi mezi současnými lingvisty obdoby.

Zároveň s tím se však jubilantův zájem zaměřuje i šíře: jednak k vývojovým otázkám terminologie, k historickému názvosloví a jeho významu pro dějiny daného oboru (dokumentuje to zejména na názvosloví hornickém a hutnickém, jehož nejstarší stopy shledává už ve středověkém slovníku Mater verborum), jednak k obecným otázkám terminologie vůbec, a zvláště pak zásad jejího tvoření, definování odborných pojmů, způsobu jejího systémového uspořádávání a lexikografického zpracování a konečně její mezinárodní koordinace a normalizace. Jako dlouholetý předseda čs. terminologické komise, součásti Mezinárodního terminologického výboru ISO/TC 37, udržuje v tomto směru mezinárodní kontakty, seznamuje naši veřejnost s mezinárodně doporučovanými návrhy a dokumenty tohoto výboru, propaguje naše přístupy a pečuje i o „terminologii terminologie“ (vydal slovníček z oboru teorie názvosloví). Své zkušenosti shrnul jako spoluautor a redaktor Terminologické příručky, která je již v rukopise ukončena.

Jako lingvista a pracovník Ústavu podílel se ovšem i na některých kolektivních dílech bohemistických; z nich je třeba jmenovat slovotvornou analýzu jmen výsledků činnosti v Tvoření slov v češtině II (vztah k terminologii je v této slovotvorně sémantické kategorii zvlášť úzký), autorskou účast na zpracování čtyřsvazkového Slovníku spisovného jazyka českého a v neposlední řadě i některé jeho dílčí srovnávací studie česko-slovenské. Hrou osudu se stalo, že se již nevrátil k dialektologii, z níž je jeho disertační práce — nářeční monografie obce Úlibic u Jičína — a jíž věnoval pozornost už jako student filozofické fakulty Univerzity Karlovy. (Na tuto fakultu vstoupil po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici.) V současné době jako vedoucí lexikografického oddělení Ústavu pro jazyk český pracuje na přípravě podrobného Slovníku cizích slov, tedy na úkolu, v němž se spojují jeho zkušenosti terminologické i slovníkářské. Přejeme dr. Roudnému, aby své plánované záměry ve zdraví uskutečnil.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 1, pp. 47-48

Previous Alena Macurová: Jazyková kultura masové komunikace

Next Alois Jedlička: Vzpomínka na Kvida Hoduru