Nice, nebo Nizza?

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

Několik uživatelů naší mateřštiny se dotazovalo v jazykové poradně na to, zda se má v českém kontextu, píše-li se o známém městě a lázeňském středisku v jihovýchodní Francii, užívat podoby Nice, či Nizza. Někteří z nich neopomenuli kriticky upozornit na to, že v našich jazykových kodifikačních příručkách nenašli jednotnou odpověď. V akademickém vydání Pravidel českého pravopisu je uvedena dubleta Nice//Nizza, školní vydání Pravidel českého pravopisu má pouze Nizza. Tato kritická poznámka je nám důvodem k tomu, abychom se problematikou Nice × Nizza zabývali podrobněji.

O psaní názvu tohoto francouzského města se zmiňuje v roce 1935 v Naší řeči J. Beneš.[1] Autor článku uvádí, že přestože se v našem jazyce ustálila forma Nizza, objevují se i podoby Nice. J. Beneš však tvar Nice považuje za nevhodný. Jeho názor je shodný s tehdejšími platnými Pravidly českého pravopisu.

Postupem doby však začala francouzská[2] podoba Nice ve většině zeměpisných publikací[3] převažovat a vytlačovat italskou podobu tohoto názvu, tj. Nizza. (Počeštěná podoba Nica se dnes již téměř neobjevuje.)

Na tuto změnu v úzu zareagovaly i některé jazykové příručky. Tvar Nice je [272]uveden v Dodatcích Slovníku spisovného jazyka českého a od r. 1966 ho zaznamenává i akademické vydání Pravidel českého pravopisu (vedle podoby Nizza). Školní vydání Pravidel českého pravopisu dosud však stále drží jenom formu Nizza; toto vydání je tedy ještě v tomto případě pod vlivem úzu předválečného.

Vzhledem k tomu, že dnes již převažuje podoba Nice a že je obvyklé názvy cizích měst uvádět ve shodě s jazykem země, v níž se město nachází (pokud se neujme podoba počeštěná), doporučujeme, aby se francouzské podobě Nice dávala v češtině přednost. Přestože se název píše s koncovým -ce, vyslovuje se s koncovým [-s], tj. [nys]. Ve spisovné češtině je výraz Nice rodu ženského a neskloňuje se.

Při tvoření adjektiva odvozeného od tohoto jména postupujeme stejně jako u některých francouzských a anglických jmen s nehlasným (nevyslovovaným) -e (popř. -es) a u slov jednoslabičných, tzn. že koncové -e (-es) se v písmu ponechává, např. Louvre — louvreský, Newcastle — newcastleský, Cannes — canneský, Le — leský,[4] Nice — niceský, a připojuje se přípona -ský. Důvodem pro ponechání koncového -e je též výslovnost, tj. Nice [nys] — niceský [nyský]. — Stejně postupujeme i při tvoření jména obyvatelského. Koncové -e tedy ponecháváme, jméno má podobu Nicean [nysan], Niceanka [nysanka].

---

[1] J. Beneš, Poznámky k pravopisu cizích zeměpisných jmen II, Naše řeč 19, 1935, s. 82n.

[2] Město Nice nebylo vždy součástí Francie. Od r. 1860 však bylo hlasováním obyvatelstva k Francii trvale připojeno.

[3] Viz např. V. Haufler a kolektiv, Zeměpis zahraničních zemí 2, Praha 1968; Zeměpis světa — Evropa, Praha 1968 aj.

[4] Srov. V. Šmilauer, Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, Naše řeč 39, 1956, s. 187n.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 5, pp. 271-272

Previous Milada Homolková, Hana Pelešková: Reedovat, či reeditovat?

Next Alena Polívková: Injektážník