Památce prof. Boženy Zimové

Slavomír Utěšený

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Dne 13. června 1978 zemřela po delší nemoci profesorka Božena Zimová, s jejímž jménem zůstanou trvale spjaty počátky Lexikálního archívu lidového jazyka v Ústavu pro jazyk český ČSAV a hlavně rozsáhlá dopisovatelská akce posledního soustavného sběru slovníkového nářečního materiálu po Čechách. B. Zimová (nar. 12. 1. 1904 ve Vys. Mýtě) přišla do našeho ústavu po delší přestávce za svým středoškolským (češtinářským a franštinářským) působením v r. 1952 a aktivně zde pracovala do r. 1964, zprvu jako jediná interní pracovnice vznikajícího nářečního slovníkového archívu, postupem času pak i jako iniciativní vedoucí spolupracovního styku s řadou sběratelů materiálu lidové mluvy, především na českém venkově. Tyto práce pomáhala pak řídit ještě i dlouho poté, co odešla na odpočinek.

Prof. Zimová si při vedení první fáze excerpce stávajících nářečních slovníků (z valné části nepublikovaných), jež se stala základem zmíněného ar[255]chívu, brzy uvědomila, že dosavadní sběry byly orientovány hlavně na výrazné nářeční oblasti v okrajových úsecích Čech a Moravy, takže o řadě centrálnějších, méně nářečních území nemáme dosti údajů. Pokoušela se tedy tyto mezery zaplnit novým materiálem od regionálních pracovníků, a když tento spolupracovnický kádr dostatečně připravila a rozšířila v dopisovatelskou síť, vztahující se na všechny okresy v Čechách a četné okresy na Moravě, zejména západní, zahájila v r. 1960 i jinak důkladně koncipovanou akci.[1] Soustavné sbírání slovníkového materiálu lidového jazyka, přihlížející k faktům etnografickým a folklórním, se dálo pomocí věcně uspořádaných sběrných heslářů, rozesílaných v pravidelných ročních lhůtách. Postupně tak byl získán od 80 až 130 pracovníků z různých míst českomoravského terénu neobyčejně podrobný a v zásadě autentický materiál asi k 1500 heslům řady A (Člověk) a téměř k 1000 heslům řady B (Práce). Po odchodu prof. Zimové se tempo prací zpomalovalo a jejich rozsah slábl i tím, jak se jednotliví dopisovatelé, vesměs letití pamětníci starých časů, po řadě odmlčovali. Anketu by měly uzavřít hesláře řady C (Příroda), z nich však zatím vyšel jen soubor věnovaný času a počasí, ostatní zůstaly v konceptu. Ani tak však nezůstane celá tato práce nevýznamným torzem: vyplněné hesláře vytvořily úctyhodný podkladový soubor pro sérii věcných slovníků, k jejímuž vypracování se česká dialektologie časem nepochybně dostane, již dnes pak tento materiál slouží spolu se základní kartotékou starých sběrů při zpracování komentářů Českého jazykového atlasu.

Kromě celé této neúmorné práce, vedené při neustálém styku s širokou dopisovatelskou obcí a též s kolegy ze zahraničí (zde zůstane na zesnulou památka zvlášť mezi nářečními slovníkáři v Polsku), věnovala se prof. Zimová, po matce roduvěrná Podskalačka, i své nejvlastnější studijní lásce — zpracování mluvy zaniklého pražského Podskalí. Vedle několika časopiseckých příspěvků tak vznikla i její knížka Vorařský slang pražského Podskalí (vyšla v Rozpravách ČSAV, Praha 1965), odměněná Cenou hlavního města Prahy. Dlouho před vlastním oživením zájmu o studium městské mluvy a pracovních slangů u nás položila tak prof. Zimová neokázale i zde jeden ze základních kamenů pro další práci.

Dialektologický i ústavní kolektiv ztratil v Boženě Zimové vzácného pracovníka a opravdového, nesmírně dobrého člověka. Do kroniky jeho dějů i do srdcí velké dopisovatelské obce se tato žena zapsala nesmazatelně a nezapomenutelně. A věřme, že i dílo, ke kterému položila tak pevné základy, poroste na nich dál.

---

[1] Viz blíže v čl. P. Jančáka Sedmdesátiny české dialektoložky, NŘ 56, 1973, s. 274n.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 5, pp. 254-255

Previous Josef Hrbáček: K šedesátinám Václava Křístka

Next Antonín Tejnor: Nová sovětská publikace o odborném názvosloví