Divoké kvítí

B.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Tentokrát jsme uchystali laskavým čtenářům klasobraníčko novinek z oboru jazykového býlí. Noviny a lidé se přímo překonávají v zásobování této rubriky — tady není nikdy nedostatku aprovisace ani poruchy v ní.

Nuže z této bohaté zásoby aspoň něco:

[273]V Nár. Pol. bylo psáno, že »lidé jsou pozorni jen velikých hvězd, na drobných pozornost neobracejí«. Pisatel chtěl snad říci slohem jaksi vyšším, méně všedním, že si lidé všímají jen velikých hvězd, nebo že pozorují jen veliké hvězdy, na drobné však neobracejí pozornosti. Po záporu chtěl zachovati obvyklý druhý pád, nedbaje toho, že se předložka na s tímto pádem nikdy nepojí, a tak utvořil ono: na drobných neobracejí pozornost, jehož si jinak vůbec nedovedeme vysvětliti. — V jiných novinách bylo důtklivé vyzvání, aby se hodně upisovala státní půjčka, a to znělo tak: Upiš každý, sec je s to! Pisatel patrně nerozumí slovu seč, neví, že jest to s + co, jako več = v + co, nač = na + co, proč = pro + co, a že se obyčejně říká: to, nač se zapomíná, nikoli: to, na co se zapomíná; več mne vháníš? a ne: v co mě vháníš, a podobně: seč jsem, nikoli: s co jsem. Kdyby to znal, věděl by také, že v užité větě jest ono: s to přebytečné a nemožné. — Také v Č. Slově jsme se dočtli nové vazby v této větě: S těmi kusy celní úředníci (patrně na základě od ministerstva financí obdržených instrukcí) nechtějí nic co činiti. Milý Bůh ví, čím to je, že se netvoří v novinách nové pěkné obraty a vazby a že se vymýšlejí jenom nové chybné, zrůdné i nestvůrné. Či je to příliš sprosté napsati správně: celní úředníci s těmi kusy nechtějí nic míti nebo nemají co činiti? V závorce uvedená vsuvka rovněž má svou chybičku. Správné by bylo: patrně podle instrukcí, obdržených od min. fin., nebo: které dostali od min. fin. Sloveso obdržeti vytlačuje v poslední době úplně sloveso dostati, ač původně znamenalo: dostati něco s námahou nebo mocí (obdržeti vrch, vítězství). Nyní už málem nikdo nedostane psaní, peněz, knihy, tabáku, soli atd., nýbrž jen obdrží. Ba slyšeli jsme již také, že kdosi obdržel facku. — V pražských novinách se objevila ke konci října radostná zpráva, že »počínaje zítřkem provozována bude trať č. 1. od Máchovy ul. až na Pohořelec«. Ptáme se: Může býti trať provozována jako divadelní kus nebo jako řemeslo? Neříká-li se: jízda (vozba) na trati bude zahájena? A nebylo by nejkratší a nejlepší říci: na trati č. 1 bude se jezditi až na Pohořelec? — V Nár. Listech měla jistá paní insert, podepsaný od ní, jenž se končí: Doufaje v další přízeň ct. dám atd. Patrně zapomněla při tom na své pohlaví, sice by byla napsala: doufajíc. — V ulici U hřbitova jest firma pana X a pod jménem majetníkovým se čte: Nejstarší česká továrna. Založeno r. 1885. Proč ne: založena? — Z obrázku z Bratislavy zvěděli jsme toto: Jen na chodbách radnice slyšeti sem tam slovenčina (Nár. L). Mělo býti po česku slyšeti slovenštinu (slovenčina je tvar slovenský)! — Co se asi odehrávalo (v. N. Ř. I, 94) v duši Vavro Šrobára! [274](Praž. Večerník). I Vavro se skloňuje! Tedy: v duši Vavra Šrobára. — Podobná chyba byla v oznámení, že syn advokáta dr. Hugo Richtera bude promovován na doktora práv (m. syn advokáta dr. Huga n. Hugy Richtra). — Nár. Listy nedávno vyzývaly: Čtěte poutavý román oblíbeného franc. spisovatele Charles Louis Philippa: Otec Perdrix (m. Charlesa Louise n. Karla Ludvíka Philippa). — Těžkých ztrát utrpěl na Piavě zejm. 33., 34. a 39. pluk (Večerník Č. Slova). Sloveso utrpěti se pojí dosud se 4. pádem, tedy: Těžké ztráty utrpěl. Podobně sloveso míti; jest tedy chybou psáti: Vládě je lhostejno, má-li oběda 60.000 osamělých mužů a žen (m. je jí jedno, má-li oběd). — Dobrozdání komise dokázalo černé na bílém naprostou polskost třech okresů slezských, vypovídajíc se za připojení jich do republiky polské (Pondělník). Chtělo se říci: Dobré zdání komise dokazuje polskost tří okresů slezských a vyslovuje se pro připojení jich k republice polské. — Dvory a panství budou prý obhospodařovány na zkoušku podle různých metod, napsal 28. Říjen. Co jest to po česku? Budou jejich pole obdělávána či statky spravovány? — Stala se vražda na silnici Libenice-Kolín: Byla to silnice vedoucí z Libenic do Kolína, silnice libenicko-kolínská? — Konečně je lépe, aby agrárníci měli ministři tři (Nár. L.). To jsme to dopracovali!

Počíná se také nové skloňování zájmena on a jenž. Slyšme: Ve zprávě o policejním archivu praví Č. Demokracie: Jak se jej někdo všetečně dotkne, vykřiknou nejrůznější strany (m. jak se ho dotkne, 2. pád!). — Strážník do něj mluvil. Co vše od něj musil slyšeti (Demokracie), m. do něho a od něho. — Jak chce míti vláda důvěru, když lid slyší jen o prebendách, sinekurách, vyžíravosti, korupci, nepotismu, nehospodárnosti, netrestání zlodějství ve velkém, a když také nevidí žádného finančního plánu, z nějž by bylo zřejmo, že povede k sanaci a nápravě? (Nár. L.). Má býti: z něhož by bylo zřejmo. — Když zaměstnavatel bude dělníka utlačovat, nebudou se jej ostatní dělníci zastávat (Več. Pr. Lidu), m. nebudou se ho dělníci zastávati. — Při dobré vůli všech, jež pociťují neblahou situaci finanční a hospodářskou, dají se naše poměry vnitřní zkonsolidovati (Nár. Pol.). Má býti: Při dobré vůli všech, již pociťují… — Oko si na něj (na zasněžené pole) pomalu zvyká (m. na ně; ale správně: Oko mu pomalu zvyká). — Mozeček se vyvoduje a odblanuje. Co to je? — Pan M. dán v obžalovanost (m. byl obžalován, n. na pana M. vznesena žaloba). — Uchazeči musí míti předepsané předvzdělání (m. předchozí vzdělání n. předpravu). Ke skvostné »vícepráci« přibylo předvzdělání.

[275]Ale pro dnešek dosti těchto novinek.

Znamenitě také se daří českému slohu v českých časopisech. Již na obecných školách se pěstuje volný sloh, na středních školách jsou zavedena mluvní cvičení; ale patrně není tato výuka v pravých rukách. Měli by ji převzíti výrobci těchto ukázek krásného slohu:

V této atmosféře rada čtyř přistoupila k rozhodnutí o dobrozdání generála Lerouda i k vyslechnutí prohlášení interesovaných stran. Dala komisi instrukce do (!) konečného vypracování projektu, který by likvidoval konflikt… operujíc hlavně argumenty povahy etnografické (Pondělník). — Na návrh obhájce obžalovaného dr. Miřička navrhl odklad přelíčení a soudce návrhu tomu vyhověl (Č. Slovo). Kdo tomu chceš rozuměti, věz, že se p. obhájce jmenuje dr. Miřička, a nikoli Miříček, a že tedy dr. Miřička jakožto obhájce obžalovaného navrhl odložiti přelíčení. — Na losech Česko-slovenské loterie třídní se čte: Výhry podle herního plánu budou vypláceny beze vší srážky po vrácení losu v propadlé lhůtě. Ale míní se lhůta stanovená k výplatě výher, tedy lhůta neprošlá; lhůta vůbec nepropadá, nýbrž výhra. — Vývozní kancelář dala do novin toto »Sdělení«: Dle výnosu ministra obchodu v Mnichově… bylo veškerým železničním stanicím nařízeno, aby zásadně všechny zásilky pro Československou republiku k dopravě přijímány, aby se tím zamezilo dovozu (!) zboží, kterému česko-slovenská dovozní povolení chybí na hranici, kdež je potom dáno v nebezpečí zpětného zaslání neb uložení v celním skladišti. To znamená prostě česky, bez kudrlinek úředního slohu, že nařízeno, aby nepřijímaly žádných zásilek, jimž chybí povolení dovozní, neboť zboží takové buď se od hranic pošle zpět, nebo se uloží v celním skladišti. Vazba zameziti něčemu je rovněž jiskřivá novinka; doposud se zamezovalo něco, jako se předchází něco, ale zabraňovalo se něčemu. — Spisovatel F. K. Hejda uvedl v Osvětě (roč. 47. na str. 442) několik slohových »umělůstek« z oboru soudního, které by bylo škoda neuvésti ve známost též našemu čtenářstvu. Jedna zní: Jak z obžalovacího spisu, který Václav Bečvář, jenž svého místa před tím, než Bartoloměje Kmoda, u něhož od ledna do března minulého roku bydlil, poznal, pozbyl, podal, zřejmo, byl žalobce od března až do září téhož roku zaměstnán v dílně Josefa Hlaváčka. — Druhá pak jest tato: Slavnému krajskému soudu v N.! Podhotovený správce věznice předkládá presidiu nadhotoveného slavného krajského soudu vyhotovený účet truhlářského mistra Kučery o dohotovení nové mříže, jejíž zhotovení bylo podhoto[276]vením nadhotoveným presidiem uloženo. Servác Klapka, správce věznice.

Není-li to radost, že máme ještě takové chlapíky slohu?

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 9, s. 272-276

Předchozí H. Hrubý: Vánoční koledy

Následující Jeden