Alena Polívková
[Drobnosti]
-
Přestože jsou poučky o psaní velkých písmen poměrně přesně a výstižně zachyceny v současných jazykových příručkách, zvláště v Pravidlech českého pravopisu, tazatelé si v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český často na psaní velkých písmen ve vlastních jménech a názvech stěžují. Potíže jim dělá především psaní názvů různých budov a objektů. Předpisy pro psaní velkých písmen nejsou zcela jednoduché jednak proto, že odrážejí složitou objektivní skutečnost, jednak z toho důvodu, že se spisovný jazyk časem mění, uplat[221]ňuje se v něm dynamičnost, která se týká všech jazykových rovin, tedy i pravopisu.
Měli jsme několik dotazů týkajících se pojmenování BRATISLAVSKÝ HRAD. Pravidlo na psaní velkého či malého písmene u přídavného jména je zde v zásadě zcela jasné a přímočaré. Pokud příd. jméno bratislavský udává, kde je daný objekt umístěn, píše se s písmenem malým.
Věc se komplikuje tím, že toto pojmenování se začalo chápat jako vlastní název, to znamená, že u prvního slova názvu se začalo psát písmeno velké, tj. Bratislavský hrad. To si zavedla postupně jazyková praxe sama.
Podkladem pro tuto pravopisnou novinku byla i obecná tendence chápat některá pojmenování tohoto druhu jako vlastní názvy, tzn. že v našem případě si uvědomujeme, že jde o objekt jedinečný a že velké písmeno naznačuje jeho významnost, celostátní závažnost. Dalším činitelem, který má vliv na psaní velkého písmene je jistě i to, že se také ve slovenštině píše písmeno velké a nakonec i vliv způsobu psaní pojmenování Pražský hrad.
Psaní našeho pojmenování s velkým či malým písmenem (tj. Bratislavský hrad i bratislavský hrad) odpovídá i pojetí Pravidel českého pravopisu; uvádějí, že psaní velkého písmene u celonárodně významných objektů je obvyklé (nikoli závazné) a že v těchto případech je „nutno připustit v psaní velkých nebo malých písmen jistou volnost“.
Neuděláme tedy chybu, zvýznamníme-li úlohu Bratislavského hradu velkým písmenem. Platí tu, že velkým písmenem dáváme najevo své hodnocení objektu.
Velkým písmenem lze psát i názvy jiných objektů, např. Jiřský klášter, z něhož se nedávno stala pokladnice českého výtvarného umění.
Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 4, s. 220-221
Předchozí Alena Polívková: Poznámka o rodu místních jmen typu Olomouc, Boleslav, Litomyšl
Následující Naděžda Svozilová: Ochutnali jste albánskou hurmu (kaki)?