Časopis Naše řeč
en cz

Pepř, nebo paprika?

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

Na počátku našeho zkoumání byl dotaz na pravopis jednoho druhu exotického koření, totiž cayennského pepře. Toto koření pálivé chuti, známé zejména z anglické kuchyně, důležitá složka indického, i u nás běžného koření kari, se v různých příručkách a odborných slovnících píše různým způsobem: zjistili jsme podoby cayennský, cayenský, cayanský a kayenský. Specifikující přívlastek v sousloví je odvozen od jména hlavního města Francouzské Guayany Cayenne [kajen]; toto město a přístav na severovýchodě Jižní Ameriky proslulo vývozem různého koření. Z toho vyplývá, že náležitá pravopisná podoba přídavného jména je cayennský. Pokud bychom v souladu s platnými Pravidly českého pravopisu chtěli výraz počeštit, řídili bychom se jeho výslovností, tedy kajenský. Protože však vcelku jde o potravinářský termín úzce odborný, dáváme přednost nezčeštěné podobě, nehledě na to, že se u nás toto koření objevuje i pod jménem čilí (nebo také chillies, chillie; indiánský původ slova naznačuje, kdo byli ti, kdo pravděpodobně poprvé začali tohoto koření používat).

Cayennský pepř jsou mleté sušené plody zvláštního druhu pálivé papriky — papriky křovité (popř. i jiných jí příbuzných odrůd). A tu nás napadá pochybnost: jak to, že se produkty papriky někdy nazývají stejným názvem (ze sušeného mletého plodu papriky roční je například známá sladká paprika), jindy pepř? V druhém případě je to — pro laika — tím méně pochopitelné, když se z botanických a zahradnických příruček dozvíme, že pepř a paprika jsou produkty rozdílných plodin. Pepř, jak známo, se získává především z pepřovníku černého; ten však svou botanickou příslušností patří k čeledi pepřovitých, kdežto paprika se řadí k čeledi lilkovitých (podobně jako lilek, rajské jablíčko, rulík, blín, mandragora apod.)[1].

K vysvětlení této jazykové „záhady“ nám poslouží jednak etymologie obou slov, jednak i pohled do historie pěstování těchto plodin a jejich užívání v kulinářství.

Pepř jako koření je znám již od starověku. Kromě už zmíněného produktu z pepřovníku černého, kterého se užívá buď v podobě tzv. pepře černého (v podstatě sušené nezralé bobulky tohoto keře), nebo bílého (zralé, fermentované a loupané plody téže plodiny), existují i jiné druhy, které jsou ovšem spotřebovávány přímo v produkčních zemích. Např. listy jednoho druhu pepřovníku smíchané s vápnem a oříšky místního druhu palmy slouží pro svou palčivou chuť a omamný účinek v některých tropických zemích ke žvýkání: je to z cestopisných knih známý betel. Srovnání podob slova pepř v různých jazycích ukazuje, že jde o mezinárodní výraz východního původu (staroindické pipari ‚bobule, plod pepřovníku‘, odtud řec. peperi, lat. [218]piper): srov. angl. pepper, něm. pfeffer, fr. poivre, it. pepe, rus. perec, polsky pieprz, srbsky papar atd.

S rozvojem zámořských objevů v 16. století se do evropské kuchyně dostávaly i druhy koření, které svou pálivou chutí pepř připomínaly. A tak se stalo, že také produkty papriky, původně pěstované zejména ve Střední a Jižní Americe (Brazílie), byly označovány jako pepř, k odlišení od dosud známého jako pepř turecký, španělský, indický, indiánský (v něm. spanischer Pfeffer, ve franc. poivre d’Espagne, ve starší maďarštině törökbors) nebo červený (v angl. red pepper, v ruš. krasnyj perec). U nás se paprika poprvé objevila u Mattioliho v jeho Herbáři (v Hájkově překladu z r. 1562)[2]. Mletým plodům papriky křovité se pak dostalo označení cayennský pepř (v angl. cayenne pepper). To však na rozdíl od názvů předchozích přetrvalo až dodneška, kdežto rostlinám, plodům a koření běžných druhů se začalo říkat paprika. Ostatně samo toto slovo ukazuje na původní představu, že jde o druh velmi blízký pepři (a pepřovníku). K nám se totiž slovo paprika dostalo prostřednictvím maďarštiny; do ní bylo přejato ze srbocharvátštiny (tam bylo vytvořeno ze slova papar, což, jak jsme už vysvětlili, neznamená nic jiného než ‚pepř‘). Maďarsko (resp. Uhry) se stalo od 18. století hlavním pěstitelem této původem jihoamerické plodiny, a proto se z maďarštiny šířilo nové označení i do jiných jazyků (zejména sousedních; také do slovenštiny). Jako zajímavost potvrzující náš výklad o etymologické souvislosti slov pepř a paprika[3] je i to, že v Jungmannově Slovníku česko-německém je jako název této plodiny uvedeno slovo pepřika. Jungmann cituje pepřiku z Rostlináře; původcem jména je tedy J. Sv. Presl, který připomíná slovenské paprika (pepřika je jeho počeštěním). A ještě jedna zajímavá jazyková souvislost: Není tomu dávno, co se na našem trhu objevil nový druh zeleniny — pfeferony (v starší normě z r. 1952[4] jsou uvedeny podoby peperony a pfefferony). Jsou to duté, pálivé plody papriky křovité naložené do octa. Jejich název, přejatý z italského peperone prostřednictvím němčiny (Pfefferone), opět ukazuje na pojmenovávací souvislosti mezi slovy pepř a paprika. Proto se někdy v hovoru říká pfeferonům papričky. I přes hláskovou asimilaci, k níž dochází v hovorové češtině (feferonky), doporučuje Slovník spisovné češtiny (1978) užívat podoby pfeferon.

Příklad dvojice pepř a paprika ukazuje, jak někdy jazykové prostředky dokáží konzervovat, petrifikovat starší stupeň poznání skutečnosti. Ačkoli sousloví cayennský pepř je z hlediska věcné reality pojmenováním pro druh paprikového koření, ponechalo si starší, tradiční označení pepř. Není to v jazyce nemožné, umožňuje to slovní polysémie: v tomto případě k základnímu významu slova [219]pepř přibyl další, odvozený význam, slovníkem definovaný jako ‚co pepř (chutí) připomíná‘. Proti tomu z etymologicky příbuzného páru pepř // paprika se stala v dnešním jazykovém povědomí slova zcela různá, vzájemně nesouvisející (jako se od sebe liší realita, kterou zachycují).


[1] Viz F. A. Novák, Vyšší rostliny, NČSAV, Praha 1961, s. 172.

[2] Praví se tam: „Pepř indyánský (na obrázku je indycký), jinák turecký, piper indicus, indianischer Pfeffer, již nám také jest obyčejný … mnohem pernější než pepř jiný.“

[3] Opíráme se o Etymologický slovník jazyka českého V. Machka, Praha 1968, a J. Holuba a F. Kopečného, Praha 1952. Za některé etymologické i věcné údaje děkujeme V. Šmilauerovi.

[4] Srov. ČSN 56 92 30 Zelenina konzervovaná úpravou prostředí.

Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 4, s. 217-219

Předchozí E. M.: Poznámka

Následující Alena Polívková: Poznámka o rodu místních jmen typu Olomouc, Boleslav, Litomyšl

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1