Máte spicha?

Ludmila Švestková

[Short articles]

(pdf)

-

Ve slovníku mladé generace se často objevují výrazy, které starším připadají cizí. Uslyšíme-li du na spicha nebo mám spicha, nenapadne většině dospělých, že jde o schůzku, sraz, domluvené setkání ať už mladé dvojice, nebo více osob.

Máme-li se někde sejít, je nutno určit hodinu a místo setkání — dát si sraz. Ovšem slovo sraz bývá cítěno jako příliš oficiální. Toto pojetí posilují zvláště častá užití ve spojení sraz na brigádu, sraz na odjezd do pionýrského tábora apod. Slovník spisovného jazyka českého uvádí též vedle významu ‚smluvené setkání‘ i význam ‚schůzka většího počtu lidí na určeném místě‘.

Vysloveně knižní dostaveníčko, připomínající německé Stelldichein, nám dnes zaznívá spíše něžnými tóny hudebních romantiků. Nejobvyklejšího názvu milostné schůzky v hovorové češtině — rande (z franc. rendez-vous) se sice také rozšířeně užívá ve významu jakékoliv schůzky, avšak přece jen tkví svým hlavním těžištěm ve sféře milostné. Není proto divu, že mládež cítila potřebu nového výrazu pro vyjádření svých různých setkání.

Podobně jako v nás budí slovo sraz představu srážení se dohromady, cítíme ve slově spich jakési spojení — spíchnutí. Rovněž i z Moravy doložený výrazně slangový název scuk si vytvořila mládež od slovesa scuknouti se.[1] Všechna tato slova charakterizuje význam spojování, seskupování dohromady. A ještě jedno je nově vytvořeným formám společné: krátkost. (Stejně je tvořen i odpich od slovesa odpíchnout — ať už jako termín hutnický, technický nebo sportovní.) A proto se již deset let objevují v mluvě mládeže spojení: du na spicha, mám spicha, dát si spicha (tj. určit si čas a místo schůzky).

I literatura posledních let (od roku 1969) nám oblibu této formy v mluvě mládeže potvrzuje. V Štorkánově knize se domlouvají děvčata: a večer si dáme spicha u kostela[2], podobně je určen čas schůzky u St. Rudolfa: Za hodinu mám spicha na náměstí[3]. V některých případech se rozšířil význam z pouhého setkání i na schůzku milostnou, tedy rande, dostaveníčko. „Třeba si můžeme dát spicha tam“, řekla vojáčkovi,[4] Nehraj to na nás, máš spicha s nějakou buchtou.[5] Stejně i v našich současných dokladech bývají tyto výrazy synonymní. Mohou mít tedy rande i tři hoši a spicha i hoch s dívkou, avšak v obou případech nejde [112]o užití typické. Toto spojení se vesměs vyskytuje s životnou koncovkou, charakteristickou i pro jiná slangová rčení, např. dávat bacha, vzít roha aj.

---

[1] Podle upozornění prof. Jedličky se užívá i v Praze.

[2] K. Štorkán, Slečny lehce přístupné, 1969.

[3] St. Rudolf, Nepřeletí mne ptáci, 1973.

[4] St. Rudolf, Údolí krásných žab, 1974.

[5] D. Dušková, Bobby, 1975.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 2, pp. 111-112

Previous Jaroslava Hlavsová: Kloudný, kalý, plechý

Next František Štícha: Substantiva deminutivní formy s lexikalizovaným významem