Časopis Naše řeč
en cz

Kloudný, kalý, plechý

Jaroslava Hlavsová

[Short articles]

(pdf)

-

V bohatě rozvrstvené slovní zásobě národního jazyka je množství slov s platností určitým způsobem omezenou. Slovníky českého jazyka (SSJČ, PS) vystihují toto omezení připojenými kvalifikátory, které se týkají různých jazykových rovin, jimiž je slovo určeno.

Některý význam patří již minulosti a v slovní zásobě dneška dožívá jen v roli citátu, jako archaismus, dokreslující např. dobovou charakteristiku v literárním díle; stejně jako toto omezení časové (v slovnících vyjádřené obvykle označením „zast.“) je závažné i omezení místní: mnohá slova patří k aktivní slovní zásobě jen těch mluvčích, kteří pocházejí z určité části našeho jazykového území. Takové výrazy mají tedy platnost pouze oblastní (obl.), nebo dokonce jen nářeční (nář.).

Jinou zvláštností slovníku národního jazyka je pak i to, že některá obecně užívaná slova jsou dialektismy pouze po stránce významové: slovo spisovné nebo obecně české dostává v některé nářeční oblasti jiný nebo další význam, na ostatním jazykovém území neznámý.

Ze všech těchto hledisek jsou zajímavá přídavná jména kloudný a kalý, v SSJČ stylisticky charakterizovaná jako „obecně česká“. Je třeba dodat, že v současném [110]jazyce již nejsou příliš frekventována, mládež je dokonce často ani nezná. Poměrně těžko lze stanovit i jejich přesný význam, SSJČ uvádí u přídavného jména kalý především „vyhovující, kloudný, valný“ a též „slušný, poctivý, řádný“ a u přídavného jména kloudný spíše významy „dosti dobrý, pořádný, slušný, způsobilý“, řidčeji i „pěkný, hezký“.

Jako již neživé je v SSJČ charakterizováno další synonymní přídavné jméno plechý (zde jsou uvedeny ekvivalenty „pořádný, kloudný, poctivý, dobrý“).

Pro všechna tato adjektiva je společné to, že (přibližně v stejném rozsahu) se užívá i příslovcí od nich odvozených (kloudně, kale, pleše), a hlavně pak to, že se zpravidla objevují ve větách záporných typu „Nic kalého[1] (kloudného, plechého) neudělá“ nebo „Kloudně (kale, pleše) tomu nerozumí“.

Machkův Etymologický slovník vykládá i původ těchto přídavných jmen z podob záporných; tedy tak, že k nekalý (snad souvisejícímu se staročeským nekajilý, tj. nekajícný) a neplachý bylo dekompozicí přitvořeno i přídavné jméno bez záporky, jež se stala časem nadbytečnou: kalý, plechý. Z původního neplachý (tedy ne-špatný, srovn. i ruské plochój v témže významu) vzniklo tedy plechý a podobně i kalý z původního nekalý (obojí pak ve významu kladném i bez původní záporky).

K otázce záporu v souvislosti s těmito přídavnými jmény je třeba dodat to, že v oblastech, kde je adjektivum kalý živé (dnes v oblasti severovýchodočeské), je především u starší generace běžné i jeho užití mimo obvyklý frazeologický rámec vět záporných, tedy např. i ve větách jako: Mám kalí děti (= hodné). Ve zmíněné oblasti jsou pak kromě běžnějších významů doloženy v archívu lidového jazyka ÚJČ i další, např. „zdravý“[2]: Nebyl kalej, chrchlal až hamba a dále užití při číselném vyjádření míry, zvláště časové, k jistému omezení kvantity: Eště mně nebylo kale třináct. Doma zustalo jen mladý ďouče, co tam nebylo kale ani měsíc.

Po stránce zeměpisného rozšíření probíraných adjektiv je zajímavé pozorovat různý rozsah jejich regionální platnosti. Nejrozšířenější je přídavné jméno kloudný. Je doloženo prakticky po celých Čechách (kromě nejarchaičtějšího okraje východního, kde je kalý jako podoba jediná) a na celé Moravě, zde opět s výjimkami, z nichž nejzajímavější je oblast užívání tautonyma mravný (zhruba kolem Hranic na Moravě a Vsetína). Významy příd. jm. mravný jsou shodné s předchozími přídavnými jmény; znamená i „pěkný“ (srov. rus. nravit’sja = líbit se) a není zde významově omezeno jen na hodnocení povahové, na chování, a tudíž na spojení s podstatnými jmény abstraktními.[3]

Zeměpisný rozsah slova plechý je dnes dán zhruba přechodnou oblastí česko-moravskou. Obecně je známo už jen slovo neplecha, odvozené ze stejného základu.

Slovo kalý zeměpisně charakterizuje titul knížky J. Horáčka „Nic kalýho zpod Žalýho“. V této části území, v Podkrko[111]noší, je skutečně jádro oblasti jeho výskytu. Jako lexikální dubleta k přídavnému jménu kloudný je však běžné i na širším pásu severovýchodních Čech.

Závěrem k této připomínce několika přídavných jmen pomalu ustupujících z jádra slovní zásoby je možno říci, že slova pro starou dobu běžná i na širokém území národního jazyka zužují svou platnost tím či oním způsobem. Omezují se spíše na tradiční venkovské prostředí, starší generaci, některé zeměpisné oblasti, nebo se objevují jen v určitých slovních spojeních nebo zvláštních významech.


[1] Dokladem ustálenosti tohoto spojení je též utvoření podstatného jména nickalec, doloženého v archívu lidového jazyka Ústavu pro jazyk český z Náchodska.

[2] Pro starší dobu je takto doloženo i v Jungmannově slovníku: „Již jsem několik dní nekalý“.

[3] Zvláštní je tu především nářeční užití i ve spojení s podstatnými jmény neživotnými: mravný kámen, mravné zelí apod.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 2, pp. 109-111

Previous Josef Brambora: Doň, veň, seň, naňž

Next Ludmila Švestková: Máte spicha?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1