Časopis Naše řeč
en cz

Dnešní očekávané události?

František Daneš

[Drobnosti]

(pdf)

-

V ranních rozhlasových novinách skoro denně slýcháme zpravodajství o tom, které důležité události lze toho dne očekávat. A tato zpráva bývá většinou uváděna (popř. též uzavírána) hlášením obsahujícím výraz „dnešní očekávané události“. Někdy hlasatel(ka) užije variantních podob „události, které dnes očekáváme“, popř. „dnes očekávané události“. Zmiňujeme se o tom proto, že často užívaná podoba „dnešní očekávané události“ připadá nám jazykově nevhodná, chybná, na rozdíl od obou variant uvedených na druhém místě. A právě první z těchto variant se nám dobře hodí za východisko dalších výkladů.

Ve výraze události, které dnes očekáváme je podst. jméno události rozvito a blíže určeno vztažnou přívlastkovou větou, jejíž přísudkové sloveso (očekáváme) je zase rozvito a blíže určeno příslovečným určením času, vyjádřeným příslovcem (adverbiem) dnes. Tuto přívlastkovou větu můžeme převést na přívlastek nevětný tím, že místo slovesa ve tvaru určitém užijeme slovesného přídavného jména: „dnes očekávané události“. Všimněte si přitom, že při převedení slovesa na přídavné jméno zůstává příslovce beze změny (a opět v platnosti příslovečného určení, i když tentokrát u adjektiva). Že tomu tak skutečně je a že adverbium nelze změnit na adjektivum, dosvědčují příklady jako: loni vydané poukazy, dnes očekávaní hosté, letos sklizená jablka atp. (spojení *loňské vydané poukázky, *dnešní očekávaní hosté, *letošní sklizená jablka nejsou dobře možná). Viděno souhrnně z hlediska významového: časové určení se vztahuje k ději (‚očekávat‘, ‚vydat‘, ‚sklidit‘), nikoli k věci (‚hosté‘, ‚poukazy‘, ‚jablka‘); děj je vyjadřován slovesem nebo (zde) též dějovým přídavným jménem; u slovesných nebo adjektivních výrazů lze v češtině vyjádřit příslovečné určení času jen formou adverbia (popř. předložkového pádu substantiva), nikoli adjektiva.

Někdo by mohl v této souvislosti upozornit na to, že vedle znění loni vydané poukazy máme stručnější znění (téhož významu) loňské poukazy a místo loni sklizená jablka loňská jablka. Jinak řečeno, spojení „adv. + děj. adj. + subst.“ se nahrazuje spojením „adj. (← adv.) + subst.“, tj. adverbium se transformuje na adjektivum v platnosti přívlastku a dějové adjektivum se vypustí. Jenže takovéto vypuštění je možné jen tam, kde se dějový vztah mezi časovým určením (loni, loňský) a příslušným substantivem (jablka) více méně jednoznačně vyrozumívá z jejich významů. V případě spojení loňská jablka se dost jednoznačně vyrozumívá, že jde o jablka, která se urodila / byla sklizena ap. loni. Obdobně je tomu ve spojení včerejší housky: ‚houska‘ je potravinářský výrobek, takže se tu časové určení zřejmě vztahuje k době, kdy byl vyroben (upečen apod. — nikoli však např. prodán nebo koupen!). — V druhém z uvedených spojení, loňské poukazy, není však dějový spojovací člen — zamyslíme-li se trochu — už tak jednoznačný: může jít jistě docela dobře nejen [105]o poukazy loni vydané (přidělené ap.), ale též o poukazy loni platné, což ovšem není totéž; obě možnosti vyplývají ze vztahu významu slova poukaz k časovému určení loni.

Obraťme se nyní s tímto poučením k našemu výchozímu rozhlasovému hlášení *dnešní očekávané události: je zřejmé, že náhrada zhuštěným (kondenzovaným) spojením dnešní události by nebyla rovnocenná: substantivum událost zahrnuje v sobě význam slovesa udát se (‚stát se‘), od něhož je nepřímo odvozeno, takže spojení dnešní události musíme chápat (a chápeme) ve významu ‚události, které se dnes udály, dnes nastaly‘, což rozhodně není totéž co ‚události, jejichž nastání dnes očekáváme‘, neboť o tom, co už (dnes) nastalo, nelze říci, že je očekávané (a ne všechny dnes očekávané události musí skutečně nastat a stát se tak „dnešními“.) Není pochyb o tom, že právě častá spojení typu dnešní (včerejší, loňské, minulé…) události svedla rozhlasové autory k tomu, že vytvořili nové spojení *dnešní očekávané události (a způsobuje i to, že pro posluchače není toto nové spojení zcela nepřijatelné), ale jak jsme ukázali, opravdu „svedla“, neboť jde o spojení nesprávné (srov. evidentní chybnost výše uvedených spojení typu *loňské vydané poukazy, stejně jako spojení typu *dnešní očekávaný příjezd, s dějovým jménem).

Věc lze osvětlit ještě z jiné stránky. Existuje nepochybně správné spojení dnešní nečekaná událost, které se při zběžném poslechu či pohledu značně podobá spojení, které jsme právě odsoudili. Je tu však ve skutečnosti zřetelný rozdíl: dnešní nečekaná událost znamená ‚událost, jejíž nastání jsme nečekali = (nečekaná událost) a která nastala dnes (= dnešní událost)‘. Jinými slovy: subst. událost je tu přímo blíže určováno dvěma okolnostmi: (1) událost nebyla očekávána (obecně, bez časového určení kdy), (2) jde o událost, která nastala dnes. Řečeno odbornou gramatickou terminologií, jde o tzv. přívlastek postupně rozvíjející, v názorné grafické notaci: (dnešní (nečekaná událost)). Naše tvrzení, že se tu složka časová ‚dnes‘ skutečně nevztahuje přímo k složce dějové ‚čekat‘ (nýbrž k ‚událost‘), lze dobře obhájit i poukazem na to, že podoba s adverbiem na místě adjektiva (dnes nečekaná událost) je sice mluvnicky správná, ale významově odlišná: vyjadřuje právě onen přímý vzájemný vztah časového určení ‚dnes‘ a děje ‚čekání‘: dnes nečekaná událost = ‚událost, která nebyla očekávána dnes‘.

Nyní nám ovšem zbývá odpovědět na to, proč se jeví jako nesprávné spojení (1) dnešní očekávané události, když na druhé straně spojení (2) dnešní nečekané události pociťujeme jako zcela správné. Z toho, k čemu jsme ve svém rozboru došli, lze soudit, že je tomu tak zřejmě proto, že ve spojení (1) nelze oba přívlastky chápat jako postupně rozvíjející, tj. podle závislostního schématu (dnešní (očekávané události)), nýbrž podle schématu *((dnešní očekávané) události), vyžadujícího právě užití adverbia dnes; dějové adj. očekávané zřejmě nedovoluje (na rozdíl od dějového adj. nečekané — jen v těchto adjektivech záleží totiž rozdíl mezi oběma spojeními) závislostní strukturu prvního typu vytvořit. Tato skutečnost souvisí zřejmě s tím, že adj. nečekaný užíváme jen o událostech již nastalých, kdežto očekávaný jen o dosud nenastalých, přičemž adj. dnešní lze užít jen o události, která již nastala (srov. [106]nemožnost spojení jako *dnešní událost, ke které dosud nedošlo; *K této dnešní události patrně nedojde; *Nevíte, zda už došlo k dnešním událostem? apod.).

Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 2, s. 104-106

Předchozí Alena Polívková: Jazyková kultura v Krakově

Následující Běla Poštolková: Lentilky, nebo čočky?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1