Podnětná práce o slovní zásobě 18. století

František Cuřín

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V posledních letech Ústav pro jazyk český ČSAV jednak už začal vydávat, jednak připravuje vydání základních podrobných studií o současném českém jazyce. Pozornost — jistě zaslouženou — odborných kruhů vzbudilo dílo o tvoření slov, z něhož zatím vyšla úvodní teoretická studie Dokulilova a podrobný popis tvoření substantiv. Ukazuje se, že k plnému porozumění současnému tvoření slov a současné slovní zásobě potřebujeme nutně znát vývoj minulý. A v tom je háček. Vcelku dobře známe slovní zásobu od obrození a slovní zásobu do 15. století, velmi málo však víme o slovní zásobě doby střední, tj. o období od 16. do 18. století. Proto jsou a budou vítány všechny práce o problematice této doby. Je jich však zatím málo. Patří k nim beze sporu i knížka Kamišova, o níž zde podáme stručnou zprávu.[1]

Kamiš si vybral období, které bezprostředně předchází počátek obrození a tento počátek zahrnuje. V předmluvě vykládá svoje důvody a názory. Nesouhlasí s některými staršími názory, že se za obrození v oblasti jazyka všechno budovalo od počátku, ba soudí, tuším oprávněně, že tradice předbělohorské spisovné češtiny se držela velmi dlouho, i když byl náš jazyk ve svých funkcích velmi omezen (velmi dlouho se udržoval v administrativě).

V recenzované práci se autor věnuje studiu jazyka českých novin z 18. století, protože právě noviny kladly na své autory v oblasti jazyka velké nároky, zvláště pokud jde o slovní zásobu. V práci pak charakterizuje a podrobně hodnotí materiál z Rosenmüllerových Sobotních (Outerních) pražských novin z let 1719 až 1721, z Kozuryho Pražských českých novin z roku 1782 a konečně z Krameriových novin z let 1786, 1789 a 1791—1795. Ve své době byly zvlášť oblíbeny Krameriusovy c. k. vlastenské noviny, jež měly až 1400 odběratelů. Všichni tři redaktoři přejímali nejčastěji svoje zprávy z novin cizích, jen Kramerius vyjadřoval i svoje názory jako příslušníka českého národa. Jeho noviny už tehdy bývaly pro svůj jazyk chváleny, mj. proto, že se ani v hláskosloví, ani v tvarosloví neopíraly tolik o běžně mluvenou pražskou češtinu jako noviny vycházející pod vedením Rosenmüllerovým a Kozuryho.

Svou práci rozdělil Kamiš do tří oddílů: v prvním podává charakteristiku slovní zásoby několika významových okruhů (např. terminologie právní [102]a administrativně politické, vojenské, vodní dopravy, feudálních vztahů atd.), v druhém charakterizuje složení slovní zásoby (dobové neologismy, slova cizího původu, kalky atd.), v třetím podává podrobnou charakteristiku pojmenovávacích a slovotvorných struktur. Nakonec stručně shrnuje závěry. Přitom někdy zjišťuje stáří slov na základě slovníků Veleslavínových, slovníku Rosova, Thámova, Tomsova, Palkovičova, Dobrovského a zvláště Jungmannova. V studovaných novinách nacházíme často svědectví o výrazné tendenci obnovovat stará slova (zvláště u Kozuryho a Krameria). Redaktoři totiž sami často uvádějí, odkud slovo čerpají. Tak citují Dalimila, Jana Vodňanského, Rešla, Veleslavína, Václava Hájka, Václava Vratislava z Mitrovic a J. A. Komenského, Jiřího Konstance a J. V. Rosu (často píší Roza). Zato velmi málo přejímají slova z nářečí. Toto Kamišovo zjištění potvrzuje můj názor, že vliv nářečí za obrození nebyl tak velký, jak se někdy soudí (na základě úvah Dobrovského a Jungmannových).

Bez podrobnějšího studia je těžko se vyjadřovat ke Kamišovým závěrům. Je tu velmi mnoho nového, zaujme už sám citovaný materiál, v takovém rozsahu dosud nepublikovaný. Nic na našem kladném hodnocení nemění některé poznámky, jimiž doprovázíme některá tvrzení (nebo jen stylizace?). Především by tuším bylo vůbec v naší jazykovědě třeba přesně definovat co pokládat za kalk. Já bych např. slovo zástupník nepokládal za kalk za franc. lieutenant (s. 33), ale viděl bych stejně jako Kamiš kalky ve slovech, jež se uvádějí na s. 57n. Pro doplnění vývojové charakteristiky některých slov by bylo vhodné uvádět více údajů z etymologického slovníku (např. koráb na s. 46, bárka na s. 38, galera, galej na s. 38 apod.), nebo ze slovníku staročeského. Na některých místech je Kamiš cituje.

Kniha má podrobný seznam literatury (nejen české) a rejstřík, pro čtenáře velmi důležitý. Je třeba doufat, že tato pěkná Kamišova práce je na počátku celé řady prací o naší střední době.

---

[1] Adolf Kamiš, Slovní zásoba české publicistiky 18. století, Acta Universitatis Carolinae, Philologica, Monographia LII, Praha 1974, stran 128.

Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 2, s. 101-102

Předchozí Jaroslav Kuchař: Rozbor jazyka Týdeníku aktualit

Následující Alena Polívková: Jazyková kultura v Krakově