O transkripci českých a slovenských zeměpisných jmen

Ludmila Uhlířová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V loňském roce vyšla v Sofii příručka s názvem Spisăk na transkribirani geografski imena ot Čechoslovaškata socialističeska republika, obsahující podrobné seznamy zeměpisných jmen v ČSSR transkribovaných do bulharské abecedy. Jejím autorem je slavista a bohemista J. Băčvarov, dílo v rozsahu 136 s. vydala Hlavní správa geodézie a kartografie v Sofii v r. 1976 jako čtrnáctý svazek série přinášející přepisy zeměpisných jmen z různých evropských zemí. Tento Soupis, který se zrodil z konkrétních požadavků jazykové praxe, má větší význam, než bychom vzhledem k jeho speciálnímu zaměření i formě vydání očekávali, protože je pro danou oblast jazykového vyjadřování první příručkou kodifikační, tj. první příručkou, kterou schválila Rada pro pravopis a transkripci.[1]

[263]Volba transkripčních pravidel je vždy do jisté míry otázkou konvence a převedení fonetické podoby jmen z jednoho jazyka do druhého s sebou nese určitá zjednodušení, jimž se nelze vyhnout. Jde o to, aby zásady transkripce, přibližně vystihující výslovnost zeměpisných jmen v původním jazyce, byly jednotné a aby při praktické aplikaci byly důsledně dodržovány. To uvedená publikace splňuje. J. Băčvarov se otázkami transkripce a transliterace zabýval teoreticky (jak to vyplynulo i z jeho referátu na konferenci o jazykové kultuře v Liblicích v červnu 1976) a publikace sama je vytištěna bez tiskových chyb (jen na s. 11 je v seznamu okresních měst omylem Michalkovice místo Michalovce, na s. 50 a 56 je však již podoba správná).

Svazek obsahuje tyto seznamy: seznam názvů krajů, seznam okresních měst, seznam obcí, dále seznamy pohoří, hor, průsmyků, nížin, řek, jezer a přehrad, celkem asi 2 500 zeměpisných jmen. Z celkového počtu obcí, které mají vlastní směrovací číslo, je zahrnuta asi polovina, ale jsou tu i některá jména osad menších, která náš seznam PSČ neuvádí. Výběr zeměpisných jmen (hledisko onomastické) byl určen zřejmě předem potřebami geografickými, resp. koncepcí celé série, nikoli rozhodnutím autora jednotlivého svazku; měly by však být uvedeny alespoň stručné vydavatelovy informace o kritériích výběru. Seznamy jsou uspořádány dvojím způsobem: jednak jsou to abecední seznamy do azbuky převedených českých a slovenských zeměpisných jmen, jednak abecední seznamy zeměpisných jmen v jejich původních podobách, opatřených transkribovanými ekvivalenty.

U nás analogickou příručku, která by obsahovala seznam bulharských zeměpisných jmen transkribovaných do češtiny, k dispozici nemáme, avšak obecně se způsob transkripce řeší zavedenými transkripčními nebo transliteračními pravidly v Pravidlech českého pravopisu. Podle těchto pravidel (odlišných od pravidel přepisu z jiných jazyků užívajících azbuky, tedy i od ruštiny) přepisujeme např. bulharské x do češtiny vždy jako ch, dále bulharské samohláskové ъ jako ă, popř. a a vypouštíme je v případech, kde v češtině vznikne slabikotvorné r, l atd. Např. nejvyšší horu v pohoří Vitoša Черни връx transkribujeme Černi vrch, města Иxтимaн, Xacкoвo, Beликo Tърнoвo píšeme Ichtiman, Chaskovo, Veliko Trnovo, řeka Иcкър má v českém textu podobu Iskr apod. Pravidla přepisu z bulharštiny jsou jednoduchá a jejich respektování by samo o sobě nemělo činit potíže. Situaci však poněkud komplikuje okolnost, že se českým uživatelům dostávají do rukou (v Bulharsku vydané) automapy, turistické mapy různých oblastí, plány měst, [264]seznamy kempinků a jiné propagační materiály (v různých jazycích), určené pro potřeby nejširší mezinárodní turistické veřejnosti, v nichž jsou bulharská zeměpisná jména již přepsána do latinky. Rovněž na bulharských silnicích často vídáme silniční ukazatele, na nichž jsou názvy obcí uvedeny jak v azbuce, tak v latince. Je samozřejmé, že způsob transkripce na nich se nemůže shodovat s pravidly přepisu z bulharštiny do češtiny, a proto se také podle něho nemůžeme řídit. V rozporu s Pravidly a nepřijatelná je pro nás např. transkripce bulharského x jako h, tedy např. Černi vrh, Černi vrăh, popř. dokonce Černi vrah, dále Ihtiman, Haskovo apod. Tyto podoby nicméně pronikají do našeho tisku a jsou jednou z nejčastějších chyb, k nimž při transkripci bulharských zeměpisných jmen dochází.

Příručka, která sjednocuje různé způsoby přepisu zeměpisných jmen, bude při práci spolehlivou pomůckou nejen geografům, ale všem, kdo se v praxi setkávají se zeměpisnými jmény. Všechny seznamy latinkou i azbukou jsou vytištěny dokonale. Vynikající přesnost, s jakou je autor vypracoval, zaslouží obdiv a ocenění, tím spíše, že jde o publikaci speciálního charakteru, s velkými nároky na techniku práce.

---

[1] Dosavadní bulharské pravopisné příručky transkripční pravidla neobsahují, ale podrobné poučení lze nalézt ve sborníku Izgovor i transkripcija na čuždi imena v bălgarskija ezik, Sofija 1974, 486 s., red. L. Andrejčin a M. Văglenov. Toto obsáhlé kolektivní dílo je věnováno teoretickým i praktickým otázkám transkripce z indoevropských i neindoevropských jazyků. I když nemá, jak autoři v předmluvě upozorňují, charakter kodifikační, jde o první souborné dílo z této oblasti (jsou do něho zařazeny i stati publikované již dříve časopisecky) a jako takové má zásadní význam. Stati o přepisu jmen českých a slovenských napsal S. Ivančev. Băčvarovova formulace transkripčních pravidel v Soupise se v některých jednotlivostech od pravidel navržených S. Ivančevem odlišuje.

Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 5, s. 262-264

Předchozí Eva Macháčková: Významné jubileum našeho nejstaršího časopisu

Následující Emanuel Michálek: Sto let od narození akademika Františka Ryšánka