Ta cizí slova

[Hovorna]

(pdf)

-

Jest u nás mnoho lidí, kteří se snaží dodávati svým větám náležitého lesku vtroušenými slovy cizími. Posluchač nebo čtenář prostý tak rád věří, že je náramně učený, kdo umí mluviti slovy jemu tak nesrozumitelnými. Že se milovník cizích slov časem prozradí, jak málo je zná, pozná teprve znalec. Takových směšných chlubilů potkáváme v životě dost; jsou to lidé, kteří dovedou vypravovati např. o aromatické krajině, o tom, jak se v tom monumentě probudili, jak báječné románo šířila voňavka nějaké křehotinky atp. Ale v těchto dobách, v nichž ubývá všeho, i vzdělaných spisovatelů a novinářů, takovýchto směšností nalézáme stále více. Čtli jsme na př. o flaconu, jejž dáma vyňala z kabelky; p. spisovatel ví, že francouzská slova mívají c, ale buď neví, co to je, anebo neví, jak_se vyslovuje slovo flacon. Anebo čteme v novinách článeček o »maďarské úslužnosti«, v němž se vy[251]pravuje, jak v Bratislavě Maďaři, kteří musili vzíti na byt nenáviděného Čecha, »hledí se (!) svou ignorancí a intrikou našincům ubytování co nejvíce zhnusiti«; co se míní tou intrikou, nevíme, ta maďarská ignorance snad znamená, že Maďar svého vnuceného nájemníka ignoruje, nevšímá si ho? Na takovéto pány voláme »pozor!«, jako na ty latináře v č. 6. A nevědí-li s cizím slovem kudy kam, proč se nevyjadřují po česku? Na konec by ten Maďar mohl tu »ignoranci«, t. j. nevědomost, hoditi zpět na hlavu našeho novináře!

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 8, s. 250-251

Předchozí Josef Zubatý: Tak říkajíc, počínajíc atp.

Následující Okres Smíchov či Smíchovský?