Azerbajdžan, nebo Ázarbájdžán?

Z. Veselá, Luděk Hřebíček

[Short articles]

(pdf)

-

Myslí-li se tímto názvem jedna ze svazových republik v SSSR, mělo by se psát Azerbajdžan, jak to odpovídá zvukové podobě tohoto jména v původním jazyce i současné grafické transkribované podobě v azbuce. Podoba Ázerbájdžán (s označením dlouhých samohlásek), kterou uvádějí platná Pravidla českého pravopisu (i jiné příručky), vychází z podoby jména v arabském písmu.

Grafická soustava azerbajdžanštiny, jakož i jiných tureckých (nebo, jak se dříve nazývaly, turkotatarských) jazyků, např. uzbečtiny, kazaštiny, baškirštiny, kirgizštiny aj., prodělala v novější době prudký vývoj, který zčásti souvisel s konstituováním spisovné normy a s jejím převedením na nový nářeční základ. U řady tureckých jazyků SSSR prošel tento vývoj během krátkého období několika desítek let třemi stadii: Nejprve bylo zreformováno arabské písmo, to bylo později nahrazeno systémy založenými na latince a přibližně ve čtyřicátých letech se ve všech těchto jazycích ustálily systémy založené na azbuce.

Doporučujeme proto psát Azerbajdžan a odvozeniny azerbajdžanský, azerbajdžanština s krátkými samohláskami. Podobu Ázarbájdžán (se -zar- a s dlouhými samohláskami) lze vyhradit pro název severoíránské provincie (součást Íránského císařství). V tomto případě doporučujeme, aby se vždy užívalo celého názvu Íránský Ázarbájdžán.

Přepis z tureckých jazyků je obtížný problém, je však vhodné věnovat mu pozornost, protože ta je mimo jiné i výrazem naší úcty k národům, které těmito jazyky mluví. Celkové řešení těchto problémů, pokud se nedotýká jmen u nás obecně známých a užívaných, je však už mimo rámec Naší řeči.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 2, p. 108

Previous Antonín Tejnor: Sborník Linguistische Studien 24

Next Vladimír Mejstřík: Instantní kakao