K historii slova lepenka

Slavomír Utěšený

[Drobnosti]

(pdf)

-

V dnešní češtině má výraz lepenka trojí základní význam: 1. silný (lisovaný) papír, podle technologických norem obvykle o plošné váze nad 250 g/m² a tlustší než jeden a půl milimetru[1] (tenčí je kartón), 2. dehtovaný papír na krytí střech — původně označovaný souslovím krycí nebo dehtovaná lepenka, a 3. lepicí páska. Poslední význam ještě Příruční slovník nedokládá a v materiálu lexikálního archívu ÚJČ, odkud zpracováváme i další doklady, je jediný výpis z novin z r. 1947.

První význam je doložen už nejstaršími obrozeneckými slovníky; v běžné češtině tu však až dodnes přežívají přejetí z němčiny, namnoze oblastní, jako papndekl, popundekl, papindekl, ve slezských nářečích pak i prosté papa.

Zajímavý je v archívních dokladech hojný výskyt příd. jména odvozeného od výrazu lepenka v několika typických spojeních:

a) lepenkové škatule (Neruda, Zeyer),

b) lepenková tabulka, destička k podlepení (Pařízek 1790, Doucha 1854, Jirásek),

c) lepenková figurka, vystřihovánka ap. (Svoboda 1839, Jirásek),

d) lepenková rekvizita—meč, klobouk, čepec, věnec, koruna aj. (Tyl 1844, Pichl 1850, Brandl 1863, Pečírka 1864, Quis, Jirásek),

e) lepenková škraboška (Čech, Vrchlický),

f) lepenková kulisa, divadlo (Světlá, Sova).

Většinou jde v těchto spojeních (prakticky vesměs v případech d - f) o lepenku jako náhražku, která vyvolává zdání opravdového předmětu z trvanlivé látky. Takto se lepenka uplatnila zejména jako součást divadelní výpravy. Odtud pak i hojné užití spojení svět z lepenky apod. v přeneseném významu, kdy se lepenka stává symbolem pozlátka, kašírovaného, neskutečného, předstíraného, jen vnějškového, nehodnotného světa. Tak je lepenka doložena poprvé u Hálka: francouzský vkus dovede dělat výborně lepenky, jádra ale se v něm člověk nedopátrá…, dále zvlášť u Vrchlického: vše lepenku tu shlíd a barvy živé; mní, že fráze z lepenky jsou skály… a též u Šaldy: velikost úplně kašírovaná, z lepenky, teatrální.

V 19. stol. však lepenka žila i v řadě jiných významů, konkrétních i abstraktnějších. Zřejmě proto se můžeme setkat ve starších užitích se zpřesňujícím označením lepenka papírová: tak v r. 1790 píše Pařízek: Ten pak arch papíru přilepí se… na lepenku papírovou — a podob[52]ně ještě r. 1864 Pečírka: spodek z lepenky papírové připevnil (don Quijote) k přílbici… — Z polského prostředí pronikaly k nám do cestopisné a pak i básnické literatury lepenky, tj. polsky lepianky, proti našim již ve staré češtině doloženým lepenicím, stavením lepeným z hlíny: v archívu jsou doklady od Krukova 1834, Zapa 1843, Kosiny 1899; v Kalinově básni z r. 1852 čteme: viklavé lepenky, ne pro věčnost zděné… strašně se chvějí v základech mělkých.

— U Amerlinga (Čechoslav 1831) pak máme tento doklad: domov urobený od vos cayenských ze sněhobílých, silných a na suky stromové uvěšených lepenek (tedy vosí hnízda ze slepovaných stěn). Podobně je jako lepenka označeno vlaštovčí hnízdo u Kaliny 1857: nezvedeného ruka chlapce jich lepenku skrovnou rozbořila (zde jako i v prvním básnickém užití u Kaliny může jít o základní nespecifikovaný význam ‚slepený stavební výtvor‘).

Obdobného rázu (lepenka — něco slepeného jako obal) je konečně i zřejmý poetismus v Jungmannově básni na smrt Vydrovu z r. 1803: V tomto zimou nyní ztuhlém těle / pěkný oheň bydlíval, / v této lepence duch zkoumatele / nesmrtelný myslíval. Ve výrazně náboženském pojetí, které tak charakterizuje podstatu člověka, se později setkáme s blízkým obrazem u Sušila (1870): Kdo pak s Bohem souditi se opovažuje, ten podobá se lepence, jenž proti lepaři či lepiteli a s ním příti by se zažádala (známá staročeská báseň tu mluví jen o bohu jako o mistru lepiči, tj. hrnčířovi, nikoliv o jeho výtvoru jako o lepence).

Od tohoto souboru dokladů s příbuzným základním významem ‚něco slepeného‘ se liší ve veškerém starším materiálu jen dva doklady: V Douchově překladu z Thomsonových Počasů tak stojí lepenka na místě anglického výrazu clay ‚jíl‘, tj. lepivá hlína (stromkův pak větvičky suché, srovnavše u něžnou stavbu, lepenkou všecko pojí): tento aktivní význam ‚něco lepivého‘, který neodpovídá významu slovotvornému ‚něco lepeného‘, se dlouho neujal; dnešní lepenka ‚lepicí páska‘ však zřejmě patří do stejné neústrojné významové řady.[2] Druhou zvláštností je mylná asociace výrazu lepenka s obdobně znícím lupenka ‚tenká dřevěná dýha‘, doložená u E. Vachka: vysedával nad lepenkou, kreslil na hladké dřevo zdobné ornamenty a pak… vyřezával.

Ve druhém základním významu dehtované lepenkové krytiny, kdy se vypustila uvedená specifikující adjektiva, je užití slova lepenka poměrně mladé a nejstarší doklad v archívu (Osvěta 1872) tu mluví ještě výslovně o střechách z dehtové lepenky. I ve výrobních normách se uvádí dodnes explicitní spojení, a to jednak dehtovaná lepenka, jednak krycí lepenka. Zatímco pak v Čechách se jednoslovné lepenka ujalo v běžné mluvě jako označení základní, na Moravu neproniklo úplně podnes. Ostatně i v Čechách má krycí lepenka stále kon[53]kurenci v označení dehťák (univerbizace spojení dehtový papír) a ještě více ve skupině pojmenování vycházejících ze spojení térový papír: zde je vedle univerbizovaného térák doloženo častěji i plné přejetí térpapír — z něm. Teerpapier (výrazy tohoto druhu jsou ve starší vrstvě běžného úzu doloženy častěji — srov. jen řadu gláspapír, šmirglpapír, vulgární hajzlpapír). Na všech výrazech se základem tér, které se rozšířily poměrně nedávno s cizí tovární výrobou a nestaly se přitom nikdy součástí spisovného slovníku, lze dobře pozorovat též oblastní rozdíly hláskové, a to v délce přejímaného e (ter, tér, hyperkorekcí i tejr) a v rozložené aspiraci náslovného t (tcher).

Na rozdíl od výrazů jako papndekl nebo tér, které jsou na první pohled cizorodými prvky v naší slovní zásobě, představuje lepenka sice rovněž novodobý kalk, opírající se o něm. Pappe, Pappenpapier, tj. lep (srov. ševcovský pop), lepený či lepový papír, přitom však kalk vytvořený zcela v souladu s domácím tvořením slov, a proto od nich nerozeznatelný. V dnešním trojím základním významu je ovšem výraz lepenka plně rozšířen jen po Čechách, na Moravu pronikl všeobecně jen ve významu prvním (silný, tuhý, lisovaný papír). Podrobné údaje k českomoravsky protikladné situaci názvů lepenky — krytiny (tedy ve významu druhém), jak se dnes jeví v našich nářečích i v běžné mluvě městské, přinese příslušná mapa připravovaného Českého jazykového atlasu.

---

[1] Viz ČSN 50 0002 z r. 1958 (Papíry, kartóny, lepenky), s. 2: „papír plošné váhy obvykle od 250 g/m², vznikající zpravidla spojením a slisováním za mokra několika prvotních vrstev vláken…“; srov. též. Technický naučný slovník, díl II., Praha 1962 (heslo lepenka, s. 611).

[2] Lze ovšem uvažovat u tohoto nového významu o nově vytvořeném slově příponou -enka; srov. i jiná jména prostředků, jako kropenka, třenka, svazenka, vařenka aj., pouzder a schránek, jako pudřenka, tabačenka aj. a konečně i jiných předmětů, jako rtěnka, vlásenka, čelenka, šuměnka aj. (TSČ 2, s. 240).

Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 1, s. 51-53

Předchozí Miloslav Sedláček: Úvahy o reformě německého pravopisu

Následující Pavel Trost: Cimbolec ‚rampouch‘