Časopis Naše řeč
en cz

Původ zeměpisných jmen

Eva Pokorná

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V květnu 1976 vydala Mladá fronta publikaci Původ zeměpisných jmen autorů Ivana Lutterera, Luboše Kropáčka a Václava Huňáčka. Je to první svazek nové knižnice nazvané Malé encyklopedie. Publikace obsahuje víc než tisíc abecedně uspořádaných jmen. Jsou zde uvedena jména států a jejich hlavních a známých měst, jména svazových republik, členských států USA, členských států Indie, jména území, ostrovů, souostroví, pohoří, hor, vodních toků, jezer, moří a oceánů. Toponymie československého území je zde zastoupena asi šedesáti jmény; jsou to především jména místní, dále jména hor, pohoří, území a vodních toků (Československu bude věnován zvláštní svazek). U každého jména je určena poloha pojmenovaného objektu, dále následuje stručná historie a za ní pak nacházíme etymologii jména.

Výběr tisíce jmen z desetitisícového množství v atlasech, z velkého počtu jmen v naučných slovnících, z jmen, která denně slyšíme a čteme, není snadný. Autoři měli při výběru práci ztíženu ještě tím, že prvořadým posláním publikace je výklad významu jmen; museli tedy vedle zřetelů k závažnosti jednotlivých pojmenovaných objektů hodnotit každé jméno ještě jako zajímavé a přínosné také z hlediska etymologie. Obecně lze konstatovat, že se jim podařilo vybrat to, co je zajímavé a známé. Srovnáním s učebnicemi zeměpisu pro gymnázia zjistíme, že je zde zachycena většina jmen, s nimiž se žáci setkávají ve škole. Pro většinu uživatelů budou přínosem vý[37]klady orientálních jmen, která si nemohou vyložit pouhou analogií, jak je to možné u některých jmen ze známých jazyků evropských. Soubor jmen států v takovéto publikaci je také vítaný, zvláště dnes, kdy vznikají stále nové samostatné státy, jejichž jména jsou nám vzdálená. Uživatel zaměřený na určitou oblast může některá jména postrádat, jiná může považovat za přebytečná. Podle našeho mínění bylo možno vynechat taková jména jako Bobo Dioulasso (město v Horní Voltě), Douala (město v Kamerunu), Džezíra (oblast v Súdánu), Fezzán (jižní pouštní část Libye), Jogjakarta (město v Indonésii), Kananga (město v Zairu), Kano (město v Nigérii), Kékes (hora v pohoří Mátra — jméno Mátra však vyloženo není).

V každém širším souboru cizích zeměpisných jmen vznikají určité problémy související s jejich podobou v českém jazyku. V této zprávě chceme věnovat více pozornosti právě jim; jsou to především otázky týkající se pravopisné podoby jmen, podob originálních a počeštěných jmen a výslovnosti; gramatické údaje o zeměpisných jménech v publikaci uvedeny nejsou, proto ponecháme i zde tuto problematiku stranou.

Pravopisná podoba známých cizích zeměpisných jmen je v češtině obvykle stabilizovaná. V školním i akademickém vydání Pravidel českého pravopisu i v Slovníku spisovného jazyka českého se uvádějí některá cizí jména a z větší části se jejich podoba dodržuje i v jiných publikacích, které nemají normativní charakter. Výběr v Pravidlech však nezahrnuje taková jména, která se objevují v souvislosti s rychlým vývojem ve světě; pro ně byla jména vybírána v dřívější době, za jiné historické skutečnosti. Během doby se ukazuje potřeba některé podoby upravit podle jiných jmen stejného typu, a to obvykle směrem k počeštěnému způsobu psaní (Pravopisná komise například schválila úpravu jmen Ecuador na Ekvádor, Nicaragua na Nikaragua, Portorico na Portoriko, Martinique na Martinik, Zaïre na Zair). Jindy se naopak ukáže, že počeštěná psaná podoba ustupuje podobě původní. Pravidla například uvádějí českou psanou podobu jména tanzanského hlavního města Dáresalám, ale dnes se jméno vyskytuje i v původní podobě Dar es-Salaam. Shoduje-li se však obecná praxe s podobou, kterou uvádějí Pravidla, bylo by potřeba tuto podobu zachovávat. Například jméno hlavního města Ghany je uvedeno v Pravidlech, v Malém encyklopedickém slovníku A - Ž i v Slovníku spisovného jazyka českého jako Akkra. Autoři uvádějí pouze podobu Accra, i když v jiných případech dávají vedle originální podoby i podobu českou, jako např. Braşov, č. Brašov aj. Také jméno Keňa by bylo vhodné psát v souladu s Pravidly takto, a ne Kenja (u hesla Viktoriino jezero se ostatně píše … na hranicích Keni). U jména Salzburg by bylo vhodné uvést i běžnou podobu Salcburk. Počeštěné jméno Kresčak z francouzského Crécy je v publikaci uvedeno jako Kreščak. Tato podoba je zaznamenána pouze v Ma[38]sarykově slovníku naučném, jinak se píše pouze Kresčak (v Ottově slovníku naučném, v Příručním slovníku naučném, v Malém encyklopedickém slovníku A - Ž — pod heslem Jan Lucemburský); podobu Kreščak je třeba hodnotit jako zastaralou a v textu historickém ap., kde toto jméno má své místo, užívat podoby Kresčak. K pravopisným podobám cizích zeměpisných jmen lze obecně konstatovat, že by bylo možno podobu některých jmen zjednodušit směrem k počeštěnému způsobu psaní, u jiných by pak zas naopak bylo potřeba srovnat údaje v normativních příručkách, a pokud praxe ukazuje, že se dává přednost podobám nepočeštěným, vyvodit z toho závěry. Pokud se však normovaných nebo kodifikovaných podob v praxi běžně užívá, je žádoucí je dodržovat.

Jména adaptovaná do češtiny hláskově nebo jména přeložená ap. tvoří určitou více nebo méně proměnnou vrstvu v souboru zeměpisných jmen. V publikaci je počeštěná podoba místních jmen uvedena vždy na druhém místě, např. Berlin - Berlín, London - Londýn, jmen zemí, států, území, řek ap. na místě prvním, např. Itálie - Italia, Kastilie - Castilia, Rusko - Rossija ap., což odpovídá užívání těchto jmen v kartografické praxi. Všechny počeštěné podoby místních jmen nejsou v dnešní době stejně běžné. Autoři označují některé z nich jako zastaralé, např. Augšpurk (Augsburk), Štýrský Hradec (Graz), Roztoky (Rostock), Svinibrod (Schweinfurt), Štokholm (Stockholm), Stoličný Bělehrad (Székésfehérvár), Zvíkov (Zwickau) aj. Počeštěná podoba Štýrský Hradec bývá však ještě dnes dosti častá, podoba Roztoky se v současném tisku objevuje také. Problematické je však označovat jako zastaralé jméno Královec (dnes Kaliningrad, latinsky Regimontium, něm. Königsberg); zde by bylo namístě označit je jako historické, podobně jako jméno Cařihrad.

Výslovnost cizích zeměpisných jmen je naznačena v Pravidlech, ve Slovníku spisovného jazyka českého, v encyklopediích, v učebnicích zeměpisu, v rejstřících atlasů, v dvojjazyčných slovnících. Kdo tyto příručky užívá, ví, že údaje o výslovnosti se v nich liší (např. Cambridge má předepsanou výslovnost [kembridž, kejmbridž, khejmbridž], Chicago [šikágo, šikágou, šikego], Manchester [manšestr, menšestr, menčestr] ap.). Rozdíly v jednotlivých příručkách jsou jednak ve způsobu přepisu (v dvoujazyčných slovnících se užívají i značky pro fonetický přepis), jednak ve vlastním popisu výslovnosti. V Pravidlech ani v Slovníku spisovného jazyka českého není uvedeno tolik cizích zeměpisných jmen, aby bylo možno z údajů o výslovnosti učinit závěry o výslovnosti aspoň určitých typů jmen. Posuzujeme-li tuto informativní složku v recenzované publikaci, můžeme přihlížet pouze k vyváženosti údajů, nikoli ke správné nebo nesprávné naznačené výslovnosti. Chtěli bychom upozornit na to, že u některých jmen by bylo vhodné informace o výslovnosti doplnit, aby vyváženost byla co nejuspokojivější; [39]např. u jména Arktis (je naznačena pouze u podoby Arktida [-tý-]), Asie [áz-], Burundi [-y], Indie [-dy], Indonésie [-zi-], Kastilie [-tý-], Madína, č. Medína [-dý-], Normandie [-dy-], Palestina [-tý-], Rávalpindí [-dý-], Rhodesie [rodézie], Trondheim [-hajm], Vilnius [-ny-] aj. U některých jmen v našem prostředí dobře známých je uvedena výslovnost v původním jazyku, i když se u nás jméno vyslovuje obvykle tak, jak je napsáno, např. Barcelona [-se-], Cartagena [-che-], Oslo [uslo], Utrecht [ytrecht] — (zde by bylo možno psát [itrecht]), Venezuela [-su-]; u německého jména Kassel je uvedena výslovnost [kchasl], avšak u jmen Karlsruhe nebo Köln přídech ve výslovnosti naznačen není; u jména Karlsruhe by měla být spíš naznačena kvantita v první slabice [ká-]. V případech, kdy se výslovnost cizího jména v češtině liší od výslovnosti původní, by bylo vhodné označit, že uvedená výslovnost se váže k původnímu jazyku, např. zkratkou jazyka před údajem o výslovnosti — Utrecht [hol. itrecht]. Uživatel je pak přesněji informován o skutečném stavu. Původní výslovnost v některých případech působí nezvykle. Vedle adaptace hláskové nebo změn lexikálních se vžitost některých zeměpisných jmen projevuje ve způsobu výslovnosti.

Jednotnost zpracování hesel je jedním z požadavků kladených na výkladové slovníky i na lexikony. Recenzovaná příručka má charakter slovníkový a autoři jej v podstatě zachovávají. Bylo by však možné více dodržovat jednotný postup i způsob formulace při výkladu jmen jednoho typu. Například u jmen složených ze jména národního — Tadžik, Uzbek ap. a z apelativa -stán s významem ‚země, stát‘ by bylo možno sjednotit výklady o významu apelativního komponentu; u jmen takto tvořených jdou výklady u jednotlivých jmen do různé hloubky a jsou různě formulovány. Podobně je tomu u dalších složených jmen (např. jména na -ábád: Ahmadábád, Iláhábád, Islamábád, -grad: Volgograd, Kaliningrad, Leningrad), dále u ruských jmen zakončených na -sk: Petrozavodsk, Krasnoarmejsk, Sverdlovsk (srovnávají se s jménem Kursk, to však v příručce uvedeno není), dále u českých jmen původně zakončených na -jьLitomyšl, Příbram aj. Bylo by možné sestavit i seznam nejběžnějších apelativních komponentů nebo podat výklad vždy u abecedně prvního příkladu určitého typu jména a pak u dalších jmen k tomuto příkladu odkázat; ušetřilo by se tím místo pro další jména. Při výkladu druhých částí složených jmen nacházíme různá pojmenování pro obdobný prvek, např. -ábád je označeno jako formant, morfém, -stan a -grad jako člen, první část jména Srí Lanka je označena jako předpona.

Formulace výkladu odpovídá požadavkům kladeným na příručku určenou pro nejširší okruh uživatelů. Bylo by vhodné — právě se zřetelem k určení příručky — nahradit některé odborné geografické názvy výrazy obecně známějšími, např. estuarium (u hesla Gabunská republika) známějším spojením ‚nálevkovité ústí řeky‘ nebo označení reliktní jezero popisným ‚zbytek [40]někdejšího moře‘. U jména Srí Lanka je první část označena jako honorifická (předpona); toto adjektivum (oslavný) není uvedeno ani v Slovníku spisovného jazyka českého a působí v jednoduchém věcném výkladu poněkud strojeně. U některých hesel (např. u jména Trnava) přesahují výklady hranice heslového jména, což není na závadu, jestliže se odkazuje k širším souvislostem motivace pojmenování. U jiných jmen by však bylo vítané, kdyby byl výklad méně úsporný, např. u jména Ústí nad Labem by bylo vhodné říci, že přítokem hlavního toku (Labe), na němž se objekt nalézá, je Bílina (jako je uvedeno např. u jména Warnemünde nebo Plymouth).

U jména Portugalsko došlo k nedopatření při datování. Místo rok 138 př. n. l. má být 39 př. n. l. Jde totiž o dobu císaře Augusta (63 př. n. l. — 14 n. l.). Z dalších drobností, zachycených ve výkladech, chceme poznamenat, že obyvatelské jméno od Tanzanie je Tanzaňan nebo Tanzanec, ne však Tanzanijec, že genitiv osobního jména Melbourne je Melbourna, nikoli Melbournea (u hesla Melbourne).

Ke grafické úpravě knížky jen tolik, že verzálky, jimiž jsou tištěny heslové podoby jmen, nejsou ve všech případech šťastné, protože uživatel se nedozví, jak se píší jednotlivé části víceslovných jmen. Jde především o jména arabská, např. Dar al-Bajdá, Dar es-Salaam.

Publikace Původ zeměpisných jmen je svého druhu první, kterou dostává naše veřejnost do ruky. Stále širší okruh zájemců sleduje převratné politické hnutí ve světě a informace, které podává příručka o jménech, jež se teprve nedávno stala součástí souboru známých jmen, pomáhá rozšiřovat představu o místech vzdálených. Etymologické výklady jednotlivých jmen ukazují některé časté typy motivace společné jménům na celém světě. S tím, že publikace přináší i základní informace o pojmenovaných objektech, splňuje to, co nemůže včas vykonat encyklopedie: reaguje na současný stav a informuje uživatele v časovém odstupu co možná nejkratším. Je to dobrý začátek nové edice Mladé fronty.

Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 1, s. 36-40

Předchozí as: Olomoucký bohemistický sborník

Následující Miroslav Roudný: Sborník referátů a příspěvků přednesených na semináři o otázkách pojmů a terminologie tělesné výchovy