Nůžky, nožíky, nožice, nožnice

Ludmila Švestková, Slavomír Utěšený

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nůžky, to jsou vlastně dva nože či nožíky, které krájejí proti sobě. Původně byly spojeny na konci držadel pružinou (tak vypadají podnes nůžky na střihání ovcí) — nejběžnější je ovšem forma se [268]svorníkem uprostřed. Tento nástroj má dosud v češtině čtvero jmen, uvedených v nadpise, vesměs odvozených od pomnožného základu nože (staročesky též nóžě), což byl nejstarší název, uváděný jako základní heslo ještě v Jungmannově slovníku. V jihozápadních Čechách je dodnes na velké oblasti i ve městech běžná podoba nožíky, zatímco nezdrobnělé nože tu už anketou pro Český jazykový atlas zjištěny nebyly. Podoba nožíky však jinak v Čechách a na západní Moravě ustoupila podobě nůžky, typu zdrobněliny ve spisovném jazyce neobvyklé. Na střední a východní Moravě máme další odvozeninu — nožice či nožíce — v hanácké obměně nožéce; ta odpovídá polskému nożyce — a na rozdíl od předešlých není doložena ve staročeském materiálu a objevuje se teprve v díle J. A. Komenského Janua linguarum. Konečně na jihovýchodomoravském „slováckém“ okraji je i podoba nožnice, odpovídající názvu slovenskému. Slovník slovenského jazyka uvádí i sg. nožnica ve významu ‚jedno rameno nůžek‘ (obdobně jako je tomu u jména nohavice). Jinak je výraz nožnicě znám ze staré češtiny, kde podobně jako nožny znamená pochvu na meč, popř. schránu na nože.

V středomoravské podobě je pozoruhodná délka přípony -íce, v níž může jít o kontaminaci s délkou v příponě -íky; není vyloučena ani oblastní délka této přípony vůbec (tak, jak je např. doložena ve východočeském vesníce//vesníc nebo v nářeční podobě jména severomoravské obce Police — Poléc).

V dnešním rozložení slovotvorných obměn názvu nůžek (ústřední podoba nůžky, jihozápadočeské nožíky, středomoravské a východomoravské nožice//nožíce a zvláště jihovýchodomoravské okrajové nožnice) se odráží jednak historie našeho pojmenování (zatlačení starší podoby nožíky na okraj českého jazykového území), jednak postavení češtiny vůči sousedním západoslovanským jazykům (polské nożyce, slovenské nožnice). Při nejnovějším vývoji tu však už všechny oblastní názvy rychle zanikají a snad jedině jihozápadočeské nožíky se dosud udržují jako oblastní dubleta i v mluvě městské mládeže, jak tomu nasvědčují údaje z výzkumu pro Český jazykový atlas. Ve vnitrozemských západočeských městech uváděli informátoři podobu nožíky vždy, zatímco v městech pohraničních ji zkoumané osoby znají už spíše jen pasívně.

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 5, s. 267-268

Předchozí Pavel Trost: K názvosloví selského vozu

Následující Běla Poštolková: Jak se má účtovat o těchto částkách?