Vypouštění částice se v koordinovaném a závislostním spojení zvratných sloves

František Štícha

[Articles]

(pdf)

-

Vypouštění nebo opakování zvratné částice v koordinovaném nebo závislostním spojení reflexív není záležitostí pouze nebo převážně stylistickou nebo jazykově ekonomickou a uzuální, jak je tomu vesměs u syntaktického jevu vypouštění větných částí, kterému říkáme elipsa. Mimo uvedené zřetele má tu svou úlohu i respektování mluvnických pravidel a především hledisko výpovědní funkce.

Zvratné se má totiž mezi slovy zvláštní postavení; na jedné straně nemá obecně žádný lexikální význam, stejně jako slova gramatická (neohebná), ale nemá obecně ani určitý význam gramatický, který je vlastní slovům neohebným. Je sice pravda, že částice se, si bývají jakožto slova označována za zájmena; zájmenný význam těchto, řekněme v terminologii slovnědruhové, částic je však pouze jejich významem základním, ale nikoli obecným, ba ani ne nejčastějším.[1]

Vypouštění zvratného se se pro jeho specifický charakter mnohovýznamovosti vymyká běžnému a většinou neproblematickému jevu elipsy tou měrou, že zasluhuje podrobnou dokumentaci a pečlivý rozbor. Bude přitom důležité všimnout si nikoliv pouze neopakování, ale i opakování této částice.

Nejprve si musíme ujasnit, které případy (typy) opakování a elipsy zvratné částice je možno (z hlediska jazykové závažnosti) vymezit a pozorovat jako relativně samostatné jevy. Tak např. případy typu jablíčko se koulelo, koulelo, tj. elipsa při opakování téhož slovesa, jsou jiného charakteru než případy typu umyl se a oblékl, tedy koordinační spojení dvou či více zvratných sloves.Odlišný charakter má rovněž závislostní spojení [69]dvou reflexív, tj. závislost zvratného slovesa v infinitivu na určitém tvaru zvratného slovesa, např. snažil se to naučit. Jiné je i koordinované spojení zvratných pasívních tvarů či bezpodmětných zvratných tvarů, např. rybníky se opravovaly, poškozené obnovaly; jedlo se a pilo. Setkáme se i se svéráznou koordinací zvratného slovesa a zvratného tvaru, např. … a to se trochu svírá hrdlo a nedobře se polykají sliny (Olbracht); bude tu zřejmě častější opakování, ale ani elipsu nelze vyloučit. Nakonec dochází také ke spojení zvratných sloves, z nichž každé je v jiném mluvnickém tvaru, např. poobrátiv se usmál se starý (Rais);[2] (hejno) začalo se tam plavit a koupalo se tam (Kubka) — v těchto případech již ovšem nebude dobře možné částici vynechat.

Nejčastějším typem je koordinační spojení dvou nebo více zvratných sloves v témž tvaru. Budeme proto především tomuto typu věnovat další pozornost. Osobitý ráz elipsy typu umyl se a oblékl je dán především svéráznou mnohovýznamovostí zvratné částice [srov. rozdílnou funkci formantu se v koordinaci … když se probudila a ustrojila… (Čapek-Chod)]; má tu ovšem svůj význam i otázka doplnění koordinačního spojení: to se může vztahovat buď k celému spojení, nebo pouze k jedné jeho složce; např. ve větě celou noc ji mrzelo, že se tak zapomněla a dala strhnout k hádce s pouhou podřízenou (Frýd) nevíme, zda se doplnění s pouhou podřízenou vztahuje k celému výrazu že se tak zapomněla a dala strhnout k hádce nebo pouze k přísudkové části dala (se) strhnout k hádce. To je sice — jak známo — obecná problematika vztahu doplnění k členům slučovacího spojení[3], (např. ve větě Jakub Arbes napsal mnoho romanet a několik románů se sociální tematikou nevíme, vycházejíce z jazykové formy, zda sociální tematiku mají jen romány, nebo i romaneta), u koordinace zvratných sloves však dochází při výpustce zvratné částice k specifické situaci.

Formální vázaností reflexív na jediný, jejich společný doplňující komponent jsou souřadně spojená slovesa spjata ve formální a (potenciálně) významový celek, který se chápe jako jediný děj komplex[70]ní[4]. Naproti tomu opakováním částice se několikanásobný výraz rozčleňuje, každý jeho člen se zdůrazňuje a představuje sám o sobě, a je tedy třeba chápat koordinační spojení reflexív s opakováním zvratné částice jako soubor dějů paralelních.

Podívejme se, jak je možno využívat významu celistvosti dějů při elipse a rozčleněnosti dějů při opakování zvratné částice. Např. ve větě Když se učesala a ustrojila, vyšla si na procházku se nabízí v důsledku formálního sepětí obou sloves elipsou chápat souřadnou dvojici reflexív jako děje časově totožné, jako jeden děj komplexní, jednu komplexní dějovou situaci; naproti tomu při opakování zvratné částice se naskýtá možnost vidět v tomto spojení záměr oddělovat takto jazykově explicitně jednotlivé děje z hlediska časové posloupnosti; ve větě Když se učesala a ustrojila se… budeme spíše předpokládat význam předčasnosti a následnosti dějů, neboť rozčleněnost dějů, vyjadřovaná opakováním částice, souvisí tu s daným vztahem časovým.

Možnosti rozlišování významu vypuštěním nebo opakováním zvratné částice se také skutečně využívá, a to zřetelně tam, kde v koordinovaném spojení dvou nebo několika reflexív se zvratná částice opakuje u každého z nich, i když by bylo docela dobře možné částici neopakovat; je tomu tak v případech, kdy význam věty odpovídá rozčleněnosti, paralelnosti dějů, mnohdy se vztahem předčasnosti a následnosti, např. Rty se ještě jednou zachvěly a zavřely se nad bílými zuby (V. Mrštík). Nevyužívá se však této možnosti zcela důsledně, neboť při položení dvou nebo více zvratných sloves vedle sebe se zvratná částice mnohdy mechanicky vypouští. Např. Přesto přece se ochotně vztyčila a snažila otce nadzvednouti (Arbes).

Komplexnost nebo paralelnost dějů koordinovaných zvratných sloves při elipse nebo opakování zvratné částice je pak v souvislosti se syntaktickou stránkou jevu[5]: vypuštění částice bude signalizovat vztah doplnění k celému spojení, kdežto opakování bude signalizovat vztah doplnění pouze k nejbližšímu reflexívu, např. zpovídal se a vyznával i z nejčernějších hříchů — doplnění k celému spojení; Čekali, že se Jiřík zcela obrátí a veřejně se přihlásí k jedině spasitelné církvi římské (Kubka) — doplnění k jedině spasitelné církvi římské se vztahuje pouze k druhému reflexívu.

[71]Z tohoto hlediska budeme hodnotit elipsu např. ve větě Polekal se a rozhořčil sám na sebe (Řezáč) jako jazykově neústrojnou, poněvadž reflexívum polekat se není zde možno spojovat s doplněním druhého reflexíva.

Samostatným problémem elipsy zvratné částice je mnohovýznamovost této částice; protože jakožto gramatický činitel a gramaticko-lexikální i slovotvorný formant má nejrůznější významy, dochází při elipse ke specifické kontaminaci, kterou bychom mohli označit jako kontaminace reflexívních funkcí. Jazykově neústrojná a zcela nevhodná je kontaminace dvou hlavních funkcí zvratné částice, daných jednak jejím slovním významem zájmena (mýt se, koupat se, oblékat se), jednak jejím významem intranzitivnostního příznaku[6] (probudit se, obrátit se).

Při posuzování výpovědní adekvátnosti nebo neadekvátnosti (vhodnosti, popř. nevhodnosti) vypuštění nebo opakování zvratné částice je rozhodující, jsou-li dány kontextem a sémantikou věty podmínky pro komplexní nebo paralelní pojetí[7] dějů zvratných sloves.

Při posuzování gramatické správnosti výpustky částice musíme mít pak na zřeteli dva faktory:

1. skladební vztahy ve větě;

2. funkci zvratné částice a slovotvorně sémantický typ reflexíva.

Uvedené aspekty popisu elipsy zvratné částice nám nyní poslouží k tomu, abychom podle nich roztřídili excerpovaný materiál a vyvodili tak náležité závěry.

Nejprve si všimneme případů, kdy se zvratná částice opakuje v celém spojení. Excerpovaný materiál roztřídíme podle uvedených typů koordinačních a závislostních spojení a uvnitř nejčastějšího typu koordinace dvou nebo několika reflexív vymezíme další kritéria pro zhodnocení příčin a významu opakování.

Při opakování téhož slovesa je téměř výhradně elipsa.

Druhý typ koordinace dvou nebo několika reflexív má řadu dokladů, které rozčleníme do čtyř skupin podle kritérií, o nichž byla řeč výše:

1. u dokonavých sloves je vztah předčasnosti a následnosti; doplnění se vztahuje pouze k druhému slovesu. Sémantika věty by ne[72]bránila v některých případech chápat vztah doplnění k celému spojení, ale v opakování částice lze vidět příznak paralelnosti dějů, a tím i příznak dvojí predikace (výpověď je souvětím, nikoli větou jednoduchou s několikanásobným přísudkem)[8];

2. vztah předčasnosti a následnosti; doplnění pouze k druhému reflexívu;

3. reflexíva se vztahují k různým podmětům;

4. reflexíva nemají doplnění, nebo má každé sloveso doplnění jiné; jsou spojena převážně asyndeticky; pozice zvratné částice je převážně příklonná.

1. Studentův hlas se ztlumil a zachvěl se vzpomínkou (Olbracht). Hned byla veselejší, usmívala se a bavila se s kamarádkou svou jako se svou duší (V. Mrštík). Vzala dítě na klín, smála se a bavila se jím (Olbracht). Lidé se hrnuli a vyptávali se, jaká byla cesta (Olbracht). Čekali, že se Jiřík obrátí a veřejně se přihlásí k jedině spasitelné církvi římské (Kubka). Vyzývavě se uculuje a tváří se tak hejskovsky… (Loukotková). Rty se ještě jednou zachvěly a zavřely se nad bílými zuby (V. Mrštík). … ani nemluvil, jenom se usmíval a červenal se jako… (V. Mrštík). … díval se a bavil se sám a sám (V. Mrštík).

2. Jiřík se zastavil a usmál se na ni. Pak se náhle odmlčela a probírala se v myšlenkách. Zarazí se a rozhlédne se místností (Loukotková). … rozkročí se a zahledí se na Františka (Loukotková). Už je mezi dveřmi, když se náhle vytrhne a obrátí se k soudcům (Loukotková). Jediná Helenka se osmělila a ptala se… Na cestě se zastavila a rozhlédla se po bílém, šírém světě (V. Mrštík).

3. Myšlenky se valí překotem a srdce se rozbuchává (Olbracht). … bylo možno uvažovat, aniž se svíralo srdce a v prsou se zastavoval dech (Olbracht). Jejich čela se zachmuřovala a hněv se temně usazoval do vrásek (Kubka). Prsíčka se rozvíjela, ramínka se rozkládala, postava se vytahovala (V. Mrštík). Srdce taje v takové chvíli, mysl se povznáší, rány se hojí, modlí se duše, prsa se šíří (V. Mrštík).

4. Uprostřed pokoje se zastavuje, natahuje se, rovná se v kříži a ruce rozpíná do široka (Olbracht). … hned se mračí, hned se usmívá (Loukotková). Modlila se, trápila se, plakala (Loukotková).

K třetímu typu závislostního spojení dvou reflexív se běžně poznamenává, že se zvratná částice neopakuje (Trávníček, Šmilauer)[9]. Z dokladů však kupodivu vyplývá, že elipsa je tu poměrně řídká: např. u Arbesa, který jinak vypouští zvratnou částici mnohdy neústrojně [73](excerpováno Anděl míru), připadá na elipsu v daném typu asi 50 %; u Loukotkové je v románu Navzdory básník zpívá na pět případů jedna elipsa, stejně jako u Olbrachta v románu Žalář nejtemnější!

Ale snažil se tvářiti se co nejvážněji (Olbracht). Chce se mu smát se (Olbracht). Nepokoušejte se přiblížiti se ke mně (Olbracht). Vy se ještě naučíte chovat se slušně (Loukotková). … kdykoli by se odvážil prohřešiti se proti této disciplíně (Arbes). Když se jí podařilo vztyčiti se ze země (Arbes).

Dalším typem je koordinované spojení zvratných pasívních či bezpodmětových tvarů:

malují se bídné obrazy a dělají se špatné verše (Olbracht). Nabíjely se jitrnice, připravovalo se cukroví, otáčela se prasata na rožni, nadívaly se mandlemi krůty a do zlata se v ohni opékali bažanti (Kubka).

Nyní obraťme již pozornost k vlastnímu tématu výpustky. Rozčleníme si přitom doklady nejprve do šesti typů koordinace a závislostního spojení, u typu koordinace reflexív pak podle hlediska funkce zvratné částice a skladebních vztahů ve větě.

U opakování téhož reflexíva je elipsa zcela běžná a samozřejmá, a není proto třeba uvádět doklady.

U typu koordinace reflexív budeme sledovat, zda zvratná částice má ve všech slovesech spojení stejnou základní nebo obecnou funkci, nebo zda její význam je rozdílný. A. zvratná částice má v několikanásobném výrazu stejnou základní nebo obecnou funkci:

1. reflexíva mají adekvátní kategoriálně (slovotvorně) - sémantickou platnost;

základní význam:

koupala jsem se a sprchovala; člověk se musí rozpoutat a porušit a roztříštit, aby vydal svůj nejvyšší plamen (Čapek); svléká se a obléká; ve tváři byla bílá, až světlá, jako by se v mléce koupala, živila rosou (V. Mrštík); chvatně se odstrojil, chvatně zul (V. Mrštík);

reciproční význam:

přijeli hosté až z Klatov, s nimiž se Jan Paleček soudíval a hádal (Kubka); známí aby se mohli lehce vyhledat, navštívit a navzájem poctít (Bass).

[74]intranzitivnostní význam:

bojovníci se usazovali, ženili, měli děti, šedivěli a stárli; a přec se ničeho nestrachovali a ničeho nebáli; a hvězdy ve vodě se k sobě přibližovaly a od sebe vzdalovaly; všechno se rozkolísalo, roztancovalo; a on nepřestává od stvoření po naše dny, neboť se ještě množí, šíří, zvětšuje a znásobuje; rozprávěli velmi hlasitě, smáli se a veselili; mezi oběma muži se rozvinulo a utvrdilo přátelství; a ti se tam převalovali, natahovali…; chlapci se u kostela houfují, do řady staví jako vojáci.

2. reflexíva nemají odpovídající kategoriálně (slovotvorně) - sémantickou platnost:

Nad průvodem se leskla a ježila kopí (Kubka). Stařeček se zasmál a zakuckal (Kubka). Vilém se zarděl a zmátl (Řezáč). Nato se zase položil a ztišil (Arbes). Vzpřímil se a usmál (Řezáč).

Tam, kde slovesa nejsou sémanticky blízká a nejsou dány podmínky pro komplexní chápání dějů, je elipsa neadekvátní (srov. např. poslední doklad).

B. zvratná částice nemá stejnou základní nebo obecnou funkci:

Když se probudila a ustrojila… (Čapek-Chod); dvacetiletá holka se taky potřebuje oblíkat a bavit (Páral); vstal, protáhl se, vykoupal… (Páral); když jsem ji slyšel svlékat se a převalovat na posteli za tenkou zdí… (Řezáč).

Všechny tyto a podobné případy (typu A. 2. a B.) jsou, jak z našich výkladů vyplývá, jazykově neústrojné, ale nemůžeme je na druhé straně ve všech případech označit za výpovědně neadekvátní či stylisticky vadné. Nejsilnějším impulsem k vypuštění zvratné částice je totiž snaha sepnout zvratná slovesa v jediný dějový komplex; výpovědní neadekvátnost je tam, kde pro takové sepětí nejsou podmínky.

Ve všech uvedených dokladech se reflexíva vztahovala vždy ke stejnému podmětu; jsou ovšem i případy, kdy zvratná slovesa spojená elipsou mají podmět různý — je to především tam, kde členy několikanásobného výrazu jsou v nějaké věcné souvislosti:

Lahodný hlas dceřin začal se chvěti, ruka s kahánkem třásti (tu je navíc elipsa fázového slovesa); mnohdy se zdálo, jako by se naň měl strop sesypati nebo podlaha pod ním rozevříti (navíc elipsa modálního míti).

Výjimečně se vypouští zvratná částice u prvního slovesa:

Všady, kam zapadají paprsky jeho, lesknou i třpytí se i předměty nejpošmurnější. Cožpak já jsem taky nějaký mladík? bránil a omlouval se Lopíček (Arbes).

[75]Nakonec si všimneme elipsy z hlediska syntaktického a budeme tu rozlišovat případy, kdy:

1. spojitelnost slovesa vylučuje vazbu doplnění na celý několikanásobný výraz;

2. sémantika (význam) slovesa vylučuje vazbu na celé koordinační spojení;

3. spojitelnost ani význam věty nevylučují vazbu doplnění na celý výraz:

a) vazba na celé spojení je dána syntakticky nebo je jasná z kontextu nebo významu věty;

b) skladba i význam dovolují chápat vazbu buď pouze s posledním reflexívem, nebo s celým spojením, ovšem elipsa ukazuje na vztah k celému koordinačnímu spojení.

1. Jako by se splašení koně utrhli a vyřítili na volnou pláň (Bass). Poté se obrátil a ubíral dále (Arbes). … poznovu se zastavil a rozhlédl po vísce (Arbes). Několik biskupů, kráčejících ze dveří, se zastavilo a ohlédlo na rušitele slavného ticha (Kubka). … ale Kvis se již uklidnil i nabažil své hry (Řezáč). Přesto přece se ochotně vztyčila a snažila otce nadzvednouti (Arbes). Dívka se vztyčila a zadívala oknem ven (Arbes). … otec však se na práhu zastavil a opřel o dveřeje (Arbes). Zde se zastavil a rozhlédl kolem (Arbes). Hafan se rozštěkal a dal do běhu (Arbes).

Ve většině těchto případů jde nejen o skladební neústrojnost, nýbrž i o výpovědní neadekvátnost, neboť nejsou dány podmínky pro pojetí komplexního děje.

2. nad hlavou se nebe pne a bělá bílými mraky

V těchto případech, kdy skladební a významové vztahy ve větě nedovolují chápat doplnění ve vztahu k celému spojení, je elipsa nevhodná.[10]

3. a) Travnaté cesty se proplétají a ztrácejí v pasekách (Řezáč). Teď jsem rok mezi vámi a zamotal jsem se, zapletl do vašich stínem páchnoucích uliček (Olbracht). Na plošině se Jan ještě jednou obrátil a usmál (Olbracht). … zpovídal se a vyznával i z nejčernějších hříchů (V. Mrštík). … v křížovém tom ohni paprsků, které se lámaly a tříštily o drobná zrnka poletujícího prachu (V. Mrštík). … celý les se kolébal a houpal ve vzdušných výšinách.

[76]b) … celá ves kouřila, celá se čistila a chystala k slavnému vzkříšení páně (V. Mrštík). … když tančí, směje se a baví s chlapci jako jiná děvčata (Řezáč). Otáčí se a směje na někoho, kdo stojí ve vrátkách (Řezáč). … a všichni v kuchyni se smějí a diví, jak je uhaduje přesně (Páral). Byl jsem přesvědčen, že znám i osud, který se v něm rozhodoval a chystal vykročit (Řezáč). … až se sám ulekl a bezděky ohlédl, je-li tu sám (Čapek-Chod).

Naznačuje-li však význam věty, že se doplnění neváže na celý koordinát, je elipsa skladebně neústrojná a výpovědně neadekvátní.

V typu závislostního spojení je elipsa poměrně řídká:

Jarmila rozžehla v ložnici lampu s červeným stínidlem a jala se odstrojovati (Olbracht). Pak náhle ztichne a modlí se. Pokouší se modlit (Loukotková). … každý zvědavý pohled mužský dovedla tak vydržeti a zlomiti, že už se nikdy neodvážil směrem k ní zdvihnouti (Čapek-Chod).

Existence jevu elipsy je spojena ještě s dalšími problémy. Tak např. při spojení modálního, fázového atp. slovesa s několikanásobnou infinitivní částí přísudku, v níž jsou spojena slovesa reflexívní se slovesy nereflexívní formy, vyskytující se ovšem i v podobě reflexívní, závisí zřetelnost daného užití na pozici zvratné částice. Např. ve větě Jakmile se kůň začne vzpínat a vyhazovat se nabízí chápání elipsy zvratné částice reflexíva vyhazovat se (ve smyslu na řece se vyhazovali kapři; vlaštovky vyhazovaly se do vzduchu — SSJČ). Zřejmě i z tohoto důvodu umísťuje K. Čapek zvratnou částici v neobvyklé pozici za slovesem: jmenovitě jakmile kůň začne vzpínat se nebo vyhazovat…

Pozice zvratné částice má i jinak vliv na její opakování či vypouštění (mimo již uvedené důvody): čím více jsou reflexíva vzdálena od své zvratné částice, tím snáze je lze spínat pouze jedinou částicí.

Vypouštění zvratné částice tedy není (a nemělo by být) věcí pouze mechanickou nebo jen záležitostí stylistiky či jazykové ekonomie a úzu, ale jde tu i o naznačené výpovědní zřetele a o respektování jazykové ústrojnosti.

---

[1] Srov. Z. Hlavsa, Reflexive forms and reflexive verbs in Czech, sborník Diateza i zalog (v tisku); F. Štícha, K problematice významu slovesných reflexívních forem fakultativních, Naše řeč, 58, 1975, s. 137n.

[2] F. Trávníček tu mluví o slovesech mluvnicky nestejnorodých, viz F. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny II, s. 859; doklad uvádí Trávníček.

[3] Srov. J. Hrbáček, Opakování stejných předložek v několikanásobných předložkových výrazech, Naše řeč, 46, 1963, s. 172.

[4] Srov. J. Oravec, Opakovanie predložiek, Slovenská reč 26, 1961, s. 151n.; J. Hrbáček, o. c., str. 172n.

[5] Srov. J. Hrbáček, o. c., s. 172n.

[6] Srov. Z. Hlavsa, o. c.; F. Štícha, o. c.

[7] J. Hrbáček, o. c., uvádí též příklady, kdy „opakování předložek by rušilo význam společnosti nebo současnosti“ (podtrhl F. Š.).

[8] Srov. J. Hrbáček, K otázce několikanásobnosti přísudku, Naše řeč 43, 1960, s. 4n.

[9] F. Trávníček, o. c., s. 860; V. Šmilauer, Novočeská skladba, Praha 1960, s. 43.

[10] Srov. J. Hrbáček, o. c., s. 179: „Dále lze uvést příklady, kdy je opakování předložek nutné, neboť je vyloučen význam ‚spolu, zároveň‘.

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 2, pp. 68-76

Previous Jiří Novotný: Porušování členské sounáležitosti v současné spisovné češtině

Next Zdeňka Sochová: Pravopisná úprava sloves a jiných slov s předponami s(e)- a z(e)-