Podporujeme zájem žáků o český jazyk

Marie Čechová, Karel Oliva

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Jednou z nových forem, která chce podnítit zájem dětí a mládeže o český jazyk, prohloubit jejich vzdělání a zvýšit jejich kulturu vyjadřování, je soutěž označovaná jako olympiáda o českém jazyce. Má za sebou tři první ročníky a prochází — jako každá novinka — jistými změnami organizačními i obsahovými. A o nich bychom chtěli čtenáře NŘ informovat.[1]

Příznačné je, že olympiáda nabývá širších měřítek; to svědčí o tom, že se považuje za užitečnou a potřebnou. Původně byla organizována jen v Pražském a Středočeském kraji, posledního ročníku se již zúčastnili soutěžící ze všech českých krajů. K prvním organizátorům, Ústřednímu domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka a Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze, přibyl vloni i Ústav teorie a praxe žurnalistiky v Praze a soutěž dostala také podporu českého ministerstva školství. Byla již také diferencována do dvou věkových kategorií: v I. kategorii soutěžili žáci osmých ročníků základních devítiletých škol, v II. kategorii učni a studenti středních škol. Pozměnil se i systém uspořádání. Po splnění prvního úkolu postoupili účastníci do základního a pak do krajského kola, III. kola se zúčastnili vítězové krajských soutěží. Tato závěrečná fáze olympiády proběhla ve formě čtrnáctidenního letního soustředění (v letním táboře ve Stráži nad Nežárkou).

Prohloubilo se i hledisko obsahové. Ve shodě se současnými požadavky na jazykovou výchovu ve škole i na jazykovou kulturu vůbec se důraz kladl na vyšší složky jazykové stavby, na lexikální sémantiku, syntax, a zejména na stylistiku. Soutěžní úkoly se jen v menší míře týkaly pasívní znalosti norem spisovného jazyka, převážná část úkolů směřovala k aktivizaci žáků, k využití získaných znalostí při práci s jazykem, při úpravě textů, při stylizačních cvičeních a při vlastní slohové tvorbě. Některé úkoly sledovaly cíl naučit žáky pozorovat jazykové jevy a vyjadřovat o nich vlastní úsudek.

Zvláštní zmínky zasluhuje zmíněné letní soustředění vítězů krajských kol, [52]spojené se závěrečným nejvyšším kolem olympiády, a to z několika důvodů: Především tato forma letního pobytu v přírodě, spojená s výlety, kulturně historickými exkurzemi a sportovními soutěžemi, dala žákům příležitost, aby ve slohových pracích vycházeli z vlastních zážitků. Tak např. témata společných slohových prací byla: pokus o příspěvek do pionýrského časopisu o cestě jihočeským krajem, charakteristika osoby podle předmětů nalezených v jejích kapsách, reportáž z gobelínové dílny v Jindřichově Hradci nebo ze sportovního odpoledne, úvaha o Táboře — městě husitských tradic apod.

Soustředění mělo i zcela konkrétní cíl: získat nové mladé dopisovatele okresního, krajského a popř. celostátního tisku; proto byl spoluorganizátorem i Ústav teorie a praxe žurnalistiky. Vedoucí oddílů s účastníky soustředění nejen besedovali o jazykově stylistických otázkách, ale přímo s žáky pracovali. Soutěžící se učili získávat materiál a užívat ho. Závěrečné besedy se zúčastnili i pracovníci Ústavu pro jazyk český a ministerstva školství. Ti pak měli možnost získat další informace o výsledcích jazykové výchovy ve škole v různých krajích.[2]

Zkušeností z předcházejících ročníků olympiády bude využito i v jejích dalších ročnících. Od letošního školního roku se olympiáda v českém jazyce stává oficiální celonárodní soutěží vyhlašovanou ministerstvem školství ČSR.

---

[1] Srov. M. Čechová — K. Oliva, Soutěž „O češtině trochu jinak“, NŘ 57, 1974, s. 100—102.

[2] Srov. K. Oliva — M. Čechová, Třetí ročník češtinářské soutěže, Český jazyk a literatura 26, 1975/76, s. 234—237.

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 1, pp. 51-52

Previous Jana Jančáková, Olga Martincová: Znovu o inovačních procesech a tendencích v současných spisovných jazycích slovanských

Next Anna Jirsová: Konkurs