Artéská studně

Antonín Tejnor

[Drobnosti]

(pdf)

-

Název studně vytvořené hlubinným vrtem a využívající hydrostatického tlaku spodní vody vznikl překladem francouzského pojmenování puits artésien. I když byl tento druh studní znám již ve starověku, rozšířil se až v 19. století, hlavně zásluhou francouzského inženýra Garniera, který podrobně popsal vrtací nástroje a postupy užívané v severofrancouzském hrabství Artois pro získávání vody z křídového útvaru ležícího hluboko pod zemským povrchem. V jazycích, kde se písmeno s čte v poloze mezi samohláskami jako z (např. v angličtině, němčině aj.) se ponechalo toto písmeno i v kalkovaném názvu (angl. well artesian, ital. pozzo artesiano, španěl. pozo artesiano, něm. artesischer Brunnen). V jiných jazycích se vychází ze zvukové podoby francouzského přídavného jména [artézjen] a v grafické podobě se objevuje z (např. pol. artezyjska studnia, slovin. artezijski vodnjak, rus. artezianskij koloděc). V češtině se vycházelo převážně z francouzské podoby psané a vytvořilo se přídavné jméno artéský (obdobně jako ruský, kněževeský, kukský), ale ve starší literatuře, např. v Teysslerově a Kotyškově Technickém slovníku naučném z r. 1927 nebo v Jindrově Technickém slovníku všech oborů z r. 1932 se uvádí také podoba artézský (obdobně jako francouzský, třebízský, bezdězský). Tuto podobu kodifikují také Slovník slovenského jazyka a Pravidlá slovenského pravopisu (artézská studňa). V češtině je však dnes kodifikován pouze tvar artéská studně.

Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 2, s. 110

Předchozí Antonín Rubín: Slipry a slipy

Následující Antonín Tejnor: Instrukce k něčemu, pro něco, o něčem