Jak skloňovat podstatná jména poledne, dopoledne a odpoledne

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

O skloňování podst. jmen poledne, dopoledne a odpoledne se v našem časopise již psalo. Protože to však bylo již téměř před 40 lety[1] a v jazykové poradně se s tímto dotazem stále setkáváme, připomeneme si jejich skloňování ještě jednou.

V našich jazykových příručkách (SSJČ, PSJČ, školní a akademické vydání Pravidel českého pravopisu, Trávníčkova Mluvnice spisovné češtiny, Gebauerova-Ertlova Mluvnice česká a starší vydání Pravidel českého pravopisu) nejsou údaje o tvarech uvedených podst. jmen jednoznačné ani úplné. (Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice se o jednotlivých tvarech těchto podst. jmen nezmiňuje.) Uvedené příručky většinou uvádějí jenom 7. p. mn. č. (poledny, dopoledny, odpoledny) a tvary příslovečného určení (v poledne, o polednách). Poněkud úplnější údaje (též 3. p. mn. č. -ím, 6. p. mn. č. -ech a tvary přísl. určení k polednám, o polednách, po polednách) má SSJČ. Gebauerova-Ertlova Mluvnice česká uvádí, že výrazy poledne, dopoledne, odpoledne se skloňují podle „moře“. Některé tvary, např. 7. p. mn. č. poledni (podle „moři“), je však nutno považovat za hypotetické (v tomto pádě se uvedených jmen vůbec zřídkakdy užívá). Jak je vidět, ve skloňování těchto podst. jmen nacházíme některé zvláštnosti a v úzu také pestrost tvarů.

Slova poledne (dopoledne, odpoledne) patří podle rodu a zakončení ke vzoru „moře“. Avšak vznikla z mužského podst. jména den,[2] a to zanechalo na jejich sklo[224]ňování stopy. Z hlediska hláskové skladby je zvláštností těchto podst. jmen, že před koncovkou -e končí slovní základ na souhlásku -n-, což je u podst. jmen patřících ke vzoru „moře“ neobvyklé. V jednotném čísle se skloňují jako jejich vzor, tj. jako podst. jméno „moře“ (v 6. p. je vedle pravidelného (po) poledni též tvar v poledne). Totéž platí o čísle množném, kde se však objevují jako varianty v některých pádech i nepravidelné, odchylné tvary (shodné s tvary mužského podst. jména den). V 3. p. množ. čísla je to tedy vedle tvaru s koncovkou -ím (poledním, dopoledním, odpoledním) ještě druhotvar s koncovkou -ům (polednům, dopolednům, odpolednům) a v 6. p. vedle tvarů s koncovkou -ích (poledních, dopoledních, odpoledních) také druhotvar s koncovkou -ech (polednech, dopolednech, odpolednech). V ustálených příslovečných výrazech se vyskytují také podoby k polednám, po polednách, o odpolednách. Dvojí je i 7. p. množ. čísla, kde vedle měkkého zakončení -i (poledni, dopoledni, odpoledni — podle vzoru „moře“) je též relativně častější -y (poledny, dopoledny, odpoledny).[3]

Tyto nepravidelnosti a odchylnosti ve skloňování podst. jmen poledne, dopoledne a odpoledne nejsou nahodilé, nýbrž jsou výsledkem historického vývoje, jsou projevem změn a přeskupení v skloňovacím systému.[4]

---

[1] J. Kubišta, Skloňování jmen Suchářípa, Soňa, poledne, NŘ 20, 1936, s. 186.

[2] J. Gebauer v Historické mluvnici jazyka českého (Praha 1960, díl III., s. 330) uvádí, že „subst. polъ- spřahuje se s gen. dne, dьne a tu vzniká výraz poledne z polъ-dьne, kde polъ je nom. (akk.) a dьne příslušný k němu genitiv partitivní, spřežka tudy vzniklá béře se pak za subst. vzoru moře …“

[3] Skloňování podst. jména poledne: jedn. č.: 1. poledne, 2. -e, 3. -i, 4. -e, 6. -i (v poledne), 7. -em; množ. č.: 1. poledne, 2. -í, 3. -ím, -ům (k polednám), 4. -e, 6. -ích, -ech (o polednách), 7. -i, y.

[4] Viz O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 107.

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 4, s. 223-224

Předchozí František Svěrák: K původu jména babyka

Následující Alexandr Stich: Jan Neruda jako teoretik a praktik jazykové kultury