Mluvme a pišme zřetelně

[Answers]

(pdf)

-

Znali jsme primánka, který skoro na každou německou větu na konci věšel dvě tři slůvka jako gewesen sein worden, pak se zamyslil, přidal ještě haben, a za chvilku třebas ještě auf nebo zu. To se z jeho nevinné dušičky vybíjelo vědomí, že pořádná německá věta má míti na konec nějaký divný přívěsek, o jakém se poctivému Čechovi ani nezdá. Takových zadržených zvuků prášilovské trouby, které se ozývají, když již člověk dávno zapomněl, že by vůbec byly možné, má spisovná a zvláště úřední němčina spoustu; Němec začne na př. větu »dies würde insbesondere den Arbeitern, welche… «, vsune několik vztažných vět jednu do druhé, a za hodnou chvíli překvapí užaslého posluchače nebo čtenáře za poslední čárkou periody ještě slovy »zustatten kommen«. Jsou i Němci, kteří takovéto přívěsky hledí udati co možná nejblíže u slova, k němuž vlastně patří (to dovedou se zvláštní obratností na př. polští Židé); jiné jazyky tak činí pravidlem: ale jsou Čechové, kteří i v takových věcech napodobí bývalý státní jazyk. Tak na př. vykládá kdosi v novinách, jak by vozy elektrické dráhy mohly pojímati ještě více lidí, než již pojímají, a píše m. j.: »větší výkonností byla by po případě (ovšem!) odůvodněna sleva jízdného, jež by přišla hlavně lidu pracujícímu, kterému hlavně na tom záleží, aby se dostal co nejdříve na místo zaměstnání, neb domů, a který rád se uskrovní, k duhu«. Člověk si až oddychne, doví-li se konečně, jak by vlastně ta sleva tomu lidu pracujícímu přišla: ale nebylo by bývalo možno čtenáře toho napětí ušetřiti a po českém způsobu říci »jež by přišla k duhu zvláště… « nebo tak nějak?

Rčení přicházeti k duhu zní podobně jako něm. zustatten kommen, a protože se mnoho rčení se slovesem přijíti, přicházeti prohlašuje za nesprávná, snad i zde by někdo viděl germanismus. Podle našeho soudu je přijíti (přicházeti) k duhu, vděk, vhod atp. rčení dobře české; k této věci se ještě někdy vrátíme.

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 6, p. 188

Previous Výměnek či výminek?

Next Latinský koutek