Jazykové koutky ve Slovinsku

Přemysl Hauser

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Otázkám jazykové kultury a problémům správnosti jazykových prostředků z různých oblastí se věnuje ve Slovinsku pozornost v jazykových koutcích, jednak otiskovaných v denním i periodickém tisku (v časopisech Delo, Dnevnik, Gospodarski vestnik aj.), jednak vysílaných v rozhlase a v televizi. Rozhlasové a televizní koutky mají formu krátké přednášky a často je proslovují sami jejich autoři. Reagují v nich na aktuální otázky jazykové praxe — často na dotazy posluchačů nebo diváků zaslané redakci — nebo v nich soustavně probírají některou oblast jazykových jevů. Tomo Korošec, jeden z autorů jazykových koutků, vydal nyní soubor svých koutků knižně a ponechal jim název, pod kterým byly vysílány v televizi.[1] Připojil k nim též koutky, které otiskoval porůznu v časopisech, a jazykové výklady o termínech ze sportovního rybářství, otiskované v časopise Ribič.

Nejvíce místa věnuje autor ve svých koutcích otázce přejatých slov v jazyce, jejich užívání, skloňování, pravopisu a výslovnosti. Ve slovinských poměrech je to problém stále živý a vždy znovu se o něm diskutuje.[2] V povědomí uživatelů jazyka zde dosud silně přežívají puristické představy o kažení jazyka cizími prvky, zejména se projevuje snaha po posílení specifičnosti slovinštiny a po jejím odlišení od sousední srbochorvatštiny. Korošcovo stanovisko k cizím slovům je naprosto jiné. Odmítá puristické argumenty jako nevědecké a mylné. Vychází ve své argumentaci ze stanoviska české jazykovědné školy a vhodně je aplikuje na řešení jazykových problémů ve slovinských poměrech. Vysvětluje potřebu přejímat cizí slova, která se uplatňuje ve všech moderních jazycích, a ukazuje funkční využití přejatých slov v domácím jazyce. Nesouhlasí ovšem s přejímáním cizích slov bez výhrady. Odmítá slova nepotřebná, vedle nichž existují běžně užívaná slova domácí, a taková, která se nápadně odlišují od struktury slov domácích. Např. za výrazy air condition, hot dog, toaster doporučuje vhodnější pojmenování klimatizator, opečeni kruhek, opekač.

Na dvojicích výrazů, pojmenování domácího a přejatého, ukazuje, jak často takové výrazy pojmenovávají skutečnosti sice podobné, ale přece jen zčásti rozdílné, např. hala — dvorana, alarm — poplach/preplach, design — oblika, sendvič — obloženi kruhek. Jiné dvojice se liší stylově: kapna — prevleka (hovorové — neutrálně spisovné), svatba — ohcet (spisovné — lidové).

[206]Zvlášť citlivá je ve slovinštině otázka výpůjček ze srbochorvatštiny. Také u nich posuzuje Korošec především vhodnost a potřebnost. Obhajuje slova v puristicky orientovaném poradenství obvykle odmítaná, např. uporen, zanimiv, jedinstven, prekiniti. Činí tak na základě podrobného rozboru významu těchto slov a jejich užívání v různých jazykových spojeních. Často přitom ukazuje, že si přejaté slovo slovinština přizpůsobila svým potřebám a dala mu nový význam, který v původním jazyce — srbochorvatštině — nemělo.

Z myšlenek pražské školy vychází autor i při významové a stylové analýze některých pojmenování, zejména významově blízkých dvojic, jako např. skrivnost — tajnost, trd — trden, moč — sila. Přesvědčivost jeho výkladů zvyšuje bohatství dokladů, které čerpal z lístkového materiálu Ústavu pro slovinský jazyk.

Několik koutků je věnováno tvoření slov, a to správnosti jednotlivých slov nebo tvoření celých skupin (přechýlených jmen ženských, přídavných jmen na -ljiv). Jeden z koutků je věnován zkratkám a zkratkovým slovům. I když autor mezi těmito dvěma typy rozlišuje — poznamenávám, že jsou tu poměry naprosto obdobné českým —, přece jen by hranice mezi nimi měla být určitější a charakteristika zkratek jako ZDA (česká zkratka USA), JAT, KP ve srovnání s typem Tanjug, Tomos výraznější. Bylo by asi též vhodnější oddělit zkratky přejaté (např. DKW, UNRRA, Fiat), protože se často chovají jinak než domácí. Autor sám připomíná, že těmto otázkám bude třeba věnovat větší pozornost, protože se objevují stále nové zkratky a jejich užívání a pravopisná podoba se v novinářském stylu teprve ustalují.

V dalších koutcích se autor zamýšlí nad skloňováním cizích jmen obecných (komandos) i vlastních (Špiljak), nad pravopisem a výslovností jednotlivých slov. V koutcích zabývajících se otázkami slohovými podává autor charakteristiku administrativního stylu a všímá si přenášení slohových zvláštností novinářského jazyka do běžných projevů.

Poslední oddíl knihy tvoří výklady o terminologii sportovního rybářství. Korošec sem zařadil také obecné výklady o výstavbě termínu, o jeho povaze a o soustavnosti terminologie. Využil při tom opět především výsledků jazykovědy české. V jednotlivých případech mu posloužily přímo české názvy jako vzor pro tvoření názvů slovinských (zásek — zaseknout). Probíraná odborná oblast je poměrně úzká a úzce specializovaná. Přesto se autorovi podařilo na příkladech ukázat, jak je třeba volit termín se zřetelem k jeho upotřebitelnosti v různých jazykových spojeních a k tvoření potřebných odvozenin. Připomíná také, že je třeba zachovávat termíny již vžité a napomáhat tak ustálenosti terminologie; dává např. přednost vžitému pojmenování ribiška palica (před ribiški prot, které by odpovídalo českému pojmenování rybářský prut), slovesu vlagati před nasajati (srov. český termín nasazovat).

Korošcova kniha je vhodná praktická příručka pohotově reagující na živé [207]otázky, které přináší jazyková praxe. V její charakteristice musíme znovu vyzvednout autorův jednotný a teoreticky fundovaný přístup k řešení jednotlivých otázek, opírající se o hlubokou znalost slovištiny a o bohatou zásobu konkrétního jazykového materiálu, a zdůraznit přitom, že se se zdarem opírá o zásady české jazykovědné školy.

---

[1] Torno Korošec, Pet minut za boljši jezik, Državna založba Slovenie, Ljubljana 1972, s. 284.

[2] O postojích českých uživatelů k přejatým slovům srov. Naše řeč 55, 1972, 185n.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 4, pp. 205-207

Previous Věra Michálková: O slovinské jazykové kultuře

Next Alena Fiedlerová: Z čtvrtého sešitu Staročeského slovníku