Směrovací číslo

Karel Sochor

[Short articles]

(pdf)

-

Byli jsme požádáni o vysvětlení, zda je správný název (poštovní) směrovací číslo. Někteří tazatelé se domnívají, že by se tu mohlo vystačit s přídavným jménem směrový nebo směrný, tedy směrové nebo směrné číslo.

Z hlediska jazykové soustavy češtiny nelze vskutku ani jednu z uvedených možností zamítnout, všechna tři přídavná jména, to jest směrovací, směrový i směrný, jsou tvořena správně, odpovídají zákonitostem tvoření slov v češtině. Pro posouzení, kterého z nich je vhodné užít v daném případě, musíme vycházet z jiných měřítek, totiž z hlediska užívání jazyka obecně i v jednotlivých dorozumívacích oblastech zvlášť.

Tak je např. známa skutečnost, že vyjadřování bývá na závadu tzv. homonymie, tj. máme-li pro několik různých pojmů nebo jevů jedno a totéž pojmenování. Z tohoto hlediska by tedy nebylo vhodné, kdyby se onen nový poštovní údaj označil jako směrné číslo, protože tento plánovací výraz se dnes už vžil i rozšířil jako termín v oboru plánování (o směrných číslech se mluví nejen v podnicích, ale i ve školách apod.), a mohlo by tedy docházet k nežádoucím záměnám.

Výrazu směrové číslo se, pokud je nám známo, dosud v žádném odvětví ani obecně neužívá; bylo by ho tedy možné užít pro označení poštovní. Proti tomu však stojí důvod, pro který přece jen považujeme za nejvhodnější výraz směrovací číslo. Jeho složkou je příd. jméno směrovací odvozené od slovesa směrovat. A tohoto slovesa (stejně jako podst. jména směrování) se v poštovním a také v železničním názvosloví už velmi dlouho užívá pro určení směru, tj. trasy zásilky nebo vagónu. Do této vžité, obecně srozumitelné i jazykově správné terminologie pak výraz směrovací číslo zapadá zcela organicky. Je tedy spojení slov (poštovní) směrovací číslo nejen vhodný odborný název, ale i přiléhavé a jednoznačné pojmenování pro jev, s nímž budeme dnes a denně přicházet do styku.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 3, p. 164

Previous Ivan Lutterer: Šedesátka Jaromíra Spala

Next Anna Jirsová: Podplecí a zákrčí