Buď fit!

Josef Štěpán

[Short articles]

(pdf)

-

Buď fit! je název akce ÚV ČTO, která se u nás rozběhla od 1. října 1972 a která má vést k zapojení co největšího počtu občanů do aktivní tělovýchovy.[1] Jde o hnutí celoevropské;[2] např. v NDR probíhá již delší dobu akce Mach mit — bleib fit!,[3] podobná akce je známa i z Rakouska, ve skandinávských zemích a jinde.

Heslo Buď fit! se rychle ujalo. Příčin je několik. Především je dána jazyková působivost tohoto hesla asociací s pozdravem Buď zdráv!,[4] nelze však nepřipomenout i starou tradici Tyršových hesel často obsahujících imperativy (např. Paže tuž, vlasti služ!), pionýrský pozdrav Buď připraven! apod.

Značný podíl na rozšíření hesla má i užití hovorového slova fit v tomto hesle. Výraz fit je původem z angličtiny; do češtiny se dostává až v druhé polovině 19. stol. ve významu ‚způsobilý‘, a to nejprve do sportovního slangu. Poprvé vysvětluje slovo fit Ottův slovník naučný IX, 1895, jako výraz z angličtiny ve významu ‚připravený, způsobilý‘ a dodává „ve sportovní řeči užívá se o koních k závodům zcela vycvičených“ (s. 273). Příruční slovník jazyka českého uvádí vedle významu ‚připravený‘ i samostatný význam ‚vycvičený‘ a charakterizuje slovo fit jako sportovní. V nejnovějších dokladech lexikálního archívu ÚJČ nacházíme již užití i mimo sportovní oblast, srov. Po obědě (zívám) ještě trochu, ale kvečeru už bývám úplně fit… Slovník spisovného jazyka českého pak hodnotí výraz fit už jako hovorový. Jako stylově příznakový je chápán výraz fit i ve slovenštině; Slovník slovenského jazyka (I, 1959, 401) určuje slovo fit jako slovo slangové s významem ‚dobre pripravený, v dobrej forme, pri sile, schopný výkonu‘, srov. Nie je celkom fit. Na rok bude iste zdravší.

Zajímavé je srovnat míru užívání výrazu fit a jeho postavení v jazykovém systému před zahájením akce Buď fit! [110]a nyní, v době jejího průběhu. Před zahájením akce šlo o výraz málo frekventovaný, kterého se užívalo výhradně jen v přísudku, predikátu, a to téměř vždy jen po slovese být. Šlo tedy o jakési „predikativum“.[5] Také z hlediska morfologického a fonologického šlo o výraz okrajový; byl nesklonný, jednoslabičný, obsahující cizí foném (f). Z hlediska stylového šlo o výraz stylově příznakový. V souvislosti s uvedenou akcí výraz fit rychle pronikl zásluhou tisku, rozhlasu, avšak především zásluhou televize (srov. televizní figurka kreslená Jiřím Blažkem a doprovázená hlasem Jaroslava Štercla vždy po televizních novinách) do vědomí všech uživatelů jazyka, heslo Buď fit! se stalo jakýmsi zlidovělým rčením, užívaným v různých situacích vážně i ironicky. To se zpětně projevilo i na tom, že se periférnost výrazu fit v současné době již tolik nepociťuje. Výraz fit bývá dnes často aktualizován, jako např. Buď aspoň trochu fit!, užívá se ho však již i mimo funkci predikativní. Televizní figurka se označuje jako pan Fit a pak se ovšem i toto substantivum skloňuje podle vzoru „pán“; existují dnes expresívní personifikace, jako páni Fitové, Buďfiťáčkové apod. (Čs. sport 16. 11. 72). Výrazu fit se začíná užívat i ve funkci přívlastkové, zatím ovšem stále nesklonně, srov. doklad Přes nepřízeň počasí se sešla fůra „fit-lidí“ (Čs. sport 16. 11. 72), dokonce se objevilo i sloveso fitovat v titulku Jak jsem začal fitovat (Čs. sport 3. 1. 73). O proniknutí a zobecnění hesla svědčí i ta skutečnost, že se někdy celé spojení chápe jako substantivum (ovšem méně vhodně jako substantivum rodu mužského), např. v dokladu Liberecký Buď fit, akce dlouho a dobře připravená, je tedy za námi (Čs. sport 8. 11. 72).

Závěrem je možno konstatovat, že heslo Buď fit! plní dobře svou funkci v naší společnosti. Jistě k tomu přispěla i jeho jazyková forma. Na to ostatně ukazují i četné odkazy uživatelů jazyka, kteří v souvislosti s tím projevují zájem o jazykové vyjadřování; např. v jednom článku jsme mohli číst v souvislosti s heslem Buď fit, že je vhodné „slovo športování se š pro masové hnutí, protože to je něco jiného než organizovaný závodní sport“ (Čs. sport 5. 10. 72). Sportovní funkcionář zde tedy s masovým hnutím spojuje nespisovný výraz, podobně jako je možno spojovat s masovým hnutím heslo Buď fit!, obsahující hovorový výraz fit. Jiný autor zase napsal, že „imperativ se k čipernému dědovi nehodí“ (Čs. sport 18. 10. 72) apod. Heslo Buď fit! proniklo do vědomí veřejnosti. Vedle hromadných sdělovacích prostředků přispěla k tomu nejen naše tradice (srov. formu pozdravů a některá hesla v imperativní podobě), ale i modernost tohoto hesla, která je dána spojením imperativu slovesa býti s hovorovým, jednoslabičným výrazem fit, plnícím dobře funkci agitační, a také i užívání výrazu fit v jiných evropských jazycích (jde tedy v jistém smyslu o evropeismus).

---

[1] Srov. čl. Začínáme, Čs. sport 2. 10. 72, nebo Rudé právo 30. 9. 72.

[2] Srov. Čs. sport 15. 11. 1972, s. 3.

[3] Srov. H. Schiele, Ergebnisse und Erfahrungen mit dem gemeinsamen Sportprogramm von FDGB und DTSB, Theorie und Praxis der Körperkultur 21, 1972, 510.

[4] K tomuto pozdravu srov. P. Jančák, Zvuková stránka českého pozdravu, Praha 1957, 5 a 8.

[5] K problematice predikativ srov. M. Komárek, K otázce predikativa (kategorie stavu) v češtině, Sb. Vys. šk. ped. v Olomouci, 1954, 7—27.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 2, pp. 109-110

Previous Lumír Klimeš: Poradna, která špatně radí

Next Miloslav Sedláček, Alena Polívková: Radíme a kritizujeme