Časopis Naše řeč
en cz

»Podpořiti«

V. T., Red. (= Redakce)

[Drobnosti]

(pdf)

-

V. T.

Počátkem let devadesátých scházela se v pivováře u sv. Tomáše společnost literátů a umělců; chodili tam Arbes, Aleš a j. Jednou tam kdosi vyprávěl o loutkovém divadle, kde hráli Fausta od Kopeckého, a citoval z Faustova úvodního monologu tento nesmysl: » Ačkoliv můj otec pouhým nádeníkem v Majlontě byl, přece mne v mých studiích nepodpořil«. Všichni se smáli zvláště nehoráznému slovu »podpořiti«, jež bylo jim nové a neznámé. Vím sám, že jsem ho do té chvíle nikde neslyšel ani nečetl. Bylo pokládáno samozřejmě za nesmysl; slyšel jsem je pak několikrát, ale vždy jen s posměškem jako jarmareční nehoráznost — podobně, jako se užívalo nesmyslných slov »velhoušť« nebo »fugas«, s narážkou na známou směšnou anekdotu, která tenkrát kolovala. Vydavatelé her Kopeckého se neodvážili je vytisknouti, nahradili je prostší, patrně uměle udělanou větou. Slovo to bylo a zůstalo tak nezvyklé, že jsem si ho hned všiml, když jsem je po nějakém čase nalezl v Humoristických listech, kde ho zase bylo užito s posměškem; patrně utkvělo zprvu jen jako posměšek v mysli novinářů.

Ale nové pokolení je zdědilo již bez posměšku, a tak se objevovalo v novinách, napřed jen náhodně, později častěji — a dnes čteme i v essayi českého literáta vážnou větu: »Málokdo zná jeho tenké kvartové sešitky… obracející se… k čtenářům, aby vyrovnáním haléřového účtu nějakých 70—80 obolů zapodpořili autora a tím přispěli k účelu lidumilnému«.


Red.

Slovo podpořiti má náhodou dosti starý doklad, ovšem s významem jiným, než je přenesený význam slov podpora nebo dnes tak oblíbeného podpořiti. Bononský »doctor« Pavel Žídek vyčítá r. 1470 (ve »Spravovně«, u Tobolky na str. 34) králi Jiřímu, že má jediného a neumělého lékaře, a praví m. j.: »Vaše Jasnost své najlepšie a najpilnějšie (t. j. své zdraví) na stéblo podpořil« (= podepřel; král, jenž znal Žídkovu domýšlivost, žádostivost a dotěravost, dovedl asi vyčísti mezi řádky, oč mu jde). Žídkova Spravovna je spis psaný narychlo a slohem dosti nedokonalý; zejména některá slova v něm jsou nešťastně utvořena (tak hned, abychom nehledali daleko, sám jeho titul, jemuž Čech 15. stol. asi nerozuměl o mnoho lépe, než mu rozumíme my; při slově »obecnice«, jehož užil s významem »obecný pojem«, jeho současníci pomýšleli asi především na hospodu; atd.). Takové slovo je také »podpořiti«, jehož, pokud víme, v staré [183]době nikdo druhý nenapsal: a jistě není mezi ním a dnešním »podpoříti« historické spojitosti. Ředitel »dřevěných aktérů«, ať to byl již Matěj Kopecký sám či některý z jeho nástupců, vložil slovo to do úst Faustovi ve snaze, dodati jeho řeči rázu co možná učeného, a jest opravdu směšné, následují-li ho v této snaze dnes i vážní spisovatelé. Dvojnásob složené slovo »zapodpořiti« jest ovšem, možná-li, ještě ohavnější než samo »podpořiti«.

Jak cizí nám je toto slovo, viděti i z toho, že naši spisovatelé z něho nevyciťují ani slovesného vidu. Čteme je jednou jako sloveso dokonavé, po druhé jako sloveso trvací. Věta, podle níž na př. pan N. N. »podpoří nadějného umělce X.«, znamená jednou, že mu pomáhá, po druhé, že mu pomůže (»zapodpoří« ho). Což nemáme na vyjádření téhož pojmu dosti výrazů svých, jimž každý rozumí? Říkávalo a říká se na př. pomoci, dáti podporu, poskytnouti pomoci, podporovati (toto slovo je doloženo již u Veleslavína) atd.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 6, s. 182-183

Předchozí František Oberpfalcer, Red. (= Redakce): České názvosloví vojenské

Následující Nazývati se — jmenovati se

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1