Továrna

Ladislav Drůbek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

J. R. Hradecký, Továrna. Román. Nákladem Al. Hynka v Praze 1919. Str. 436.

Nové dílo spisovatele nesmírně plodného, jež je částí cyklu románového »Adamovy děti«, jest sociální román ze současného života a chce býti dokumentem »přeměny věku«, jak zní podtitul cyklu. Nezajímá nás zde umělecká cena díla, nesporně značná, ač větší v jednotlivostech než v celku překotně stavěném; chce[176]me si všimnouti jen jazykové stránky, spisovatelovy české mluvnice a slovníku.

Hradecký vládne řečí s nevšední zručností a obratností, jeho pohotovost výrazu a živost dikce je překvapující; přihlédneme-li však blíže, najdeme nejen množství tvrdostí, kazů a chyb proti duchu českého jazyka, ale potkáme se i s neznalostí základních poznatků české mluvnice. Kniha, jež svým námětem i svým přístupným padáním se dostane do rukou širokého čtenářstva lidového, měla by býti zvláště dbalá čistoty a správnosti jazykové. Nemá-li už autor sám tolik znalosti nebo svědomitosti, není povinností českého nakladatele postarati se, aby kniha byla prohlédnuta znalcem jazyka a zbavena nejhorších chyb a poklesků?

Téměř na každé stránce najdou se hrubé poklesky tvaroslovné. Ve sklonění podstatných jmen překvapují tvary: mezi polmi (215, 272), blížil se polmi (377) m. poli; aby se neminul svého účele (348) m. účelu; Pavly Adamovy v něm nebylo (33) m. Adamové; měli tu málo čeledě (35) m. čeledi; máte své pěstě (62) m. pěsti; do vyházené prstě (93) m. prsti.

Naprosto na štíru je kniha se zájmenem osobním, zaměňujíc skoro důsledně zvláště 3. a 4. pád zájmena první osoby. Z hojných dokladů uvádím nejmakavější: Mami, drž mně (20) m. mě; jako by mně někdo chytal (58) m. mě; vezměte mně (246, 303) m. mě; to mně neznáš (230) m. mne. Zvláště po předložkách: Hlas, jenž ve mne volal (49) m. ve mně; než jste o mně požádal (303) m. o mne; to mají ze mně (407) m. ze mne; že nepůjde prese mně (415) m. přese mne; sedni si vedle mně (230) m. vedle mne. Nesprávně se užívá zájmena 3. os. ženského rodu: Vidí již přes ní a jdou přes ní (214) m. přes ni; cítil k ni úctu (247) m. k ní. Neschází ani krásný genitiv, nyní zase v novinách tolik oblíbený: z něj (310, 369) m. z něho. Špatně užito zájmena přisvojovacího: Buď po tvém tatíkovi (9) m. po svém; abys navázala na naší starou tradici (54) m. na naši.

Cizích slov zbytečných je celkem nemnoho, na př.: dva vozy působily trochu groteskně (19) m. podivně; s jakousi až fascinující vzdornou nenávistí (20) m. strhující; hlavou Jana prošla legie myšlenek (195) m. řada; co zřel, byla fantasmagorie (3) na. přelud. Slovo idea je důsledně nesprávně skloňováno v nom. pl. idee (135, 201, 288) m. spr. ideje nebo idey.

V časování se těší stále ještě oblibě tolikrát již odmítnuté novotvary obecného jazyka podle vzoru tnu, títi, na př.: sejmul skřipec (64, 178) m. sňal; sejmuv čepičku (178) m. sňav. V infinitivě: nechtěl přijati (134, 264, 300, 302) m. přijmouti; nemohla najati lidí tolik (164) m. najmouti; můžete továrnu pro[177]najat (198) m. pronajmout. Z obecného jazyka převzato nesprávné: vždyť mne zavřou (248) m. zavrou; vojáci odepřou (419) m. odeprou; obleč se (429) m. oblec se. Domněle správné jest »lhou« (113) m. lžou. Místo hladovících (96) má býti hladovějících.

Velké oblibě se těší v románě také podstatné jméno slovesné na -ní nebo -tí, čímž nabývá řeč topornosti a neurčitosti. Školní mluvnice radí tu správně žáku, dávati přednost spíše slovesu v tvaru určitém, přechodníku nebo infinitivu (Gebauer-Ertl, 107). Podle němčiny zvláště rád užívá autor vazby s předložkou k, na př.: skaliny byly k rozeznání (3) m. bylo lze rozeznati. Úplně nečesky se říká: rozložila své papíry za žasnutí matky Adamové (91); neměl touhy po uplatnění se při něčem podobném (214); za nevšímání si ostatního světa (176); boj o život naučil ho šetření s každou maličkostí (210); myšlenka trvala i při tomto tisknutí ruky a hledění (!) k oné ostříhané hlavě (261). Přímo nevkusné květy nese tato záliba v podst. jméně slovesném v těchto příkladech: »Problém dopřání (!) mateřství všem těm ženám« (286) a »nejbližší dny přinesly Jindrovi odložení jeho dělání (!) války« (422)!

S nedostatkem smyslu pro českost řeči souvisí ovšem hrubé germanismy, jichž nacházíme množství. Proti slovníku českému objevují se slova jako vzdor všemu (411), vzdor tomu (262) m. přese všecko, přes to; — oproti národnosti (416) m. proti; — ohledně: měl největší štěstí ohledně dětí (214) m. s dětmi; trpí nejistotou ohledně následků (234) m. o následcích; měli více nejistoty ohledně návratu m. ve věci nebo stran návratu; — odvislý: byla od Adamů odvislá (164), ode mne odvislá (50) m. na Adamech, na mně závislá; — poslednější: peníze papírové i kovové, poslednější byly v sáčku (95) m. tyto; — zodpovědný objevuje se ještě důsledně: není za své jednání zodpovědna (117) m. odpovědna; méně zodpovědnosti (117, 167 a j.) m. odpovědnosti. Nečeské jest také »udiviti někoho« ve smysle »uvésti v podivení někoho«, na př.: Lidka udivila Jana nečekanou poznámkou (81); udivuje ho jeho klid (295). V německém duchu jest užito vazby osobné, kde Čech užije neosobné, ve větách jako: byla viděti černá, hasnoucí pole (121) m. bylo je viděti; byla již tma (329) m. bylo již tma. Zbytečný je opis: dal rukám zase klesnouti (75); zvedl ruku a dal jí zase klesnouti (274). Nemáme snad slovesa spustiti? Německé jsou vazby: ve světnici se stal náhle patrným tikot starých hodin (16); staly se patrnými četné ohně. Rovněž: požadavky [178]měly být zodpověděny (64) m. mělo býti odpověděno na požadavky.

Zbytečně se užívá zájmena ukazovacího ten v náhradu za německý člen určitý, zvláště při 3. stupni přidav. jmen, na př.: i ten nejpovrchnější znatel lidí (174); ta nejhorší taktika (72); bál se toho nejhoršího (245).

Projevem této závislosti na němčině jest i zpodstatňování přídavných jmen středního rodu, jež je duchu českého jazyka naprosto cizí (viz pozn. Gebauer-Ertl 670). Čech užije zde vždy raději jmen podstatných. Z odstrašujících příkladů uvádím: Nepřišlo k ní to osvobozující, jež jí dalo zapomenout (236); cítily, že ony jsou účastny toho pravého, velikého a jedině důležitého (259); vybilo se ve mně to věčně mučící (54); začal se zabývati tím novým, co vešlo do jeho nitra (435). Jindy se objevuje »ono«: Ono duševní, s čím se objevil (239); kolem úst objevil se jeho úsměv, ono teplé a intimní, co kdysi (263); obličej její zazářil zase oním dívčím a mladým (52). Jindy pak píše se docela směle bez »členu«: oč se obohatilo lidstvo v technickém, o to se nyní šidí a připraví v duševním (432).

I po stránce syntaktické a fraseologické nalézáme mnoho chyb. Nepřirozený jest často slovosled, zvláště v předložkových výrazech: z kdysi pahorkatého a kamenitého staveniště vyrůstalo stavení (93); dovedl strhnout dělníkům na mzdě za jen hodinovou nepřítomnost (200). Nemožno je spojiti přechodník budoucího času s hlavním slovesem času minulého jako v příkladě: veběhnouc do prostory volala (207) m. vběhši. Nepřípustno je přejímati z obecné řeči určitý tvar přídavného jména nebo trpného příčestí v postavení doplňkovém, proti čemuž se hřeší důsledně: byl všecek rozzlobený (109) m. rozzloben; máme nechat tuto krásnou hlínu nezužitkovanou (128) m. nezužitkovánu; cestu, kterou měl již v duši vyměřenou (376) m. vyměřenu; měli honitbu najatou (409) m. najatu; jsou dobře uschované (378) m. uschovány. Nesprávně jsou spojena některá slovesa, na př. předcházeti: jež předchází nějakému nepředloženému, šílenému činu (201) m. nějaký nepředložený, šílený čin; poslouchati: poslouchající svůj zdravý instinkt (214) m. svého zdravého vnuknutí; využíti: tuto její vlastnost využíti m. této její vlastnosti.

Seznam hříchů a poklesků, jimiž se román hemží, není těmito ukázkami ještě vyčerpán, ale i tak stačí zajisté, aby byl odůvodněn odsudek nečeského a nesprávného jeho jazyka. Není pochyby, že velikým spoluvinníkem je zde žurnalismus autorův, je[179]vící se v nesmírném chvatu práce, úskalí, o něž se dílo ztroskotá i umělecky, nedovede-li se mu básník včas vyhnouti.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 6, s. 175-179

Předchozí František Bílý: Z mých vzpomínek na Jana Gebauera, IV.

Následující František Oberpfalcer, Red. (= Redakce): České názvosloví vojenské