K tvoření příslovcí z přídavných jmen
Miloslava Knappová
[Articles]
-
Základem pro vznik valné většiny příslovcí jsou přídavná jména. Příslovce neboli adverbia se tvoří, přesněji řečeno odvozují se, z přídavných jmen (adjektiv) připojením mluvnické kmenotvorné slovnědruhové příslovečné přípony -e (-ě), -o, -y, která tu druhotně plní i funkci slovotvorného formantu, ke kmeni základového přídavného jména. Tento způsob tvoření, tzv. nepravá sufixace neboli konverze,[1] je v současné době nejproduktivnějším způsobem tvoření příslovcí vůbec.
Od všech typů přídavných jmen se ovšem příslovce netvoří, v jejich odvozování jsou určitá omezení. A právě těmto omezením bychom zde chtěli věnovat pozornost, neboť v naší odborné literatuře nebyla dosud podrobněji analyzována a zpracována.[2] Odvození adverbia je především podmíněno 1) morfologicky — typem zakončení adjektiva; jak jsme uvedli výše, základem pro odvození adverbií se stávají jenom ta adjektiva, z nichž lze příslovce utvořit formantem -e (-ě), -o, -y (toto omezení je v zásadě provázeno též zábranami sémantickými); 2) sémantickosyntakticky — z adjektiv se odvozují jenom taková příslovce, která mají schopnost ve větné konstrukci blíže určit příznak (vlastnost, jakost, popř. okolnost) adjektiva (pečlivě vypracovaný, biologicky hodnotný), slovesa (studuje svědomitě, chová se odbojně) nebo příslovce (ideologicky vyspěle). Obě uvedená kritéria probereme v rámci jednotlivých typů základových adjektiv, z kterých se příslovce odvozují.
I. Příslovce se zcela pravidelně tvoří od všech ad[12]jektiv a) prvotních, neodvozených (čile, modře, hluboko), b) odvozených z adjektiv, a to jednak aa) z adjektiv vyjadřujících větší nebo menší míru vlastnosti (předobře, prastaře, hezoučce, širokánsky…; bělavě, polosmutně, nejistě…), popř. jinou modifikaci vlastnosti (nadpřirozeně, předminule) udávané základovým adjektivem primárním, jednak bb) z adjektiv složených, s jednotlivými částmi ve vztahu souřadném (sladkokysele, žlutozeleně, československy) i podřadném, ve kterém jedna část určuje druhou (činorodě, cituplně, vnitropoliticky, národohospodářsky). Netvoří se však z 2. a 3. stupně přídavných jmen.
II. Z adjektiv odvozených z podstatných jmen se jejich základem nestávají typicky vztahová
a) přídavná jména (přivlastňovací) zakončená na -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino (bratrův, bratrova, bratrovo, matčin, matčina, matčino);
b) adjektiva zakončená na -í, a to jak ta, jejichž základem jsou názvy osob (dívčí, knížecí), tak i ta, jež jsou odvozena z názvů zvířat (holubí, zvířecí, liščí); základem pro vznik příslovcí z těchto sémantických základů se v případě potřeby stávají významově příbuzná adjektiva zakončená na -ký; např. k adjektivům zvířecí, knížecí, psí, kraví se užívají příslovce odvozená z příd. jmen zvířecký, knížecký, psovský, kravský, tj. zvířecky, knížecky, psovsky, kravsky;
c) adjektiva zakončená příponami užívanými k speciálním účelům, např. sufixem -ovitý, užívaným v přírodopisném názvosloví (ptáci havranovití, kurovití, pěnkavovití), nebo příponami užívanými k označení mocenství prvků: -ný, -natý, -itý, -ičný, -ičitý, -ičelý, -istý, -ový (užívájí-li se ovšem uvedené přípony v jiném významu, toto omezení neplatí: barevný, vejčitý, dýchavičný atd.).
Z dalších typů vztahových adjektiv, která nenabývají významu jakosti, se základem pro odvození příslovcí jen omezeně stávají
a) adjektiva na -ní odvozená z podstatných jmen konkrétních pojmenovávajících místo, prostředí ap., např. lesní, luční, uliční, říční, vodní ap. (doložena jsou však příslovce půdně, západně aj.);
b) adjektiva na -(e/ě)ný, označující látkový původ, např. kožený, olověný, plátěný, proutěný ap. Od tohoto typu adjektiv se příslovce tvoří příležitostně, a to v případě, užívají-li se v přeneseném významu, tedy příznakově, stylově omezeně, a to v souhlase s celkovou významovou výstavbou věty. Příslovce v ní nabývají schopnost vyjádřit jakost, popř. hodnotu a slouží jako prostředek charakterizující [13]příznak, vlastnost příznaků substance, nejčastěji dějů, např. hlava trčí dřevěně (rovně jako dřevo, strnule), olověně šedé nebe (jako olovo), chová se koženě.
Pro všechny výše uvedené typy adjektiv — jako pro všechna typicky vztahová adjektiva — platí, že se od nich netvoří krátké tvary a že se nestupňují.
Z ostatních adjektiv odvozených z podstatných jmen, která jsou téměř všechna možným základem pro (takřka paradigmatické) odvození příslušného adverbia, se základem pro tvoření příslovcí stávají příd. jména,[3] která
a) s vývojem času nabyla nebo postupně nabývají schopnost charakterizovat substanci nejen adjektivně pojatým vztahem k jiné substanci, ale přímo udáním některé její vlastnosti z toho vztahu vyplývající, popř. určitého rysu jakosti (višňová červeň — višňově červený kostým, pečlivá práce — pečlivě pracovat);
b) dovolují na základě svého významu vytvořit příslovce vyjadřující určení zřetele (společensky výhodný) nebo prostředku (oznámit telegraficky).
Významové přehodnocování vztahových adjektiv je procesem plynulým a postupným, typickým zvláště pro několik posledních desítiletí. Značný rozvoj v užívání těchto adjektiv a spolu s nimi adverbií souvisí tedy jak s jejich odvozováním, tj. vznikem nových adjektiv (a z nich pak adverbií) od substantiv, k nimž dosud neexistovala (včetně substantiv nově utvořených nebo přejatých), tak i s jejich užíváním ve větě, kde často konkurují prostředkům jiným. Ještě v třicátých letech byla mnohá tato adverbia hodnocena jako stylově příznaková, jako určitá výrazová zvláštnost tolerovaná spíše jen ve stylu odborném. Někteří jazykovědci varovali před užíváním těchto adverbií na úkor ostatních vyjadřovacích prostředků (považovali jejich užívání za nadbytečné a unifikující).[4] Doporučovalo se místo nich užívat prosté nebo předložkové pády substantiv, např. zakončit s úspěchem místo úspěšně apod. Jak pozdější vývoj ukázal, toto doporučované omezení je možné chápat jen po stránce stylistické, [14]tj. z hlediska slohové diferencovanosti, popř. výrazové jasnosti a rozmanitosti, nikoli jako omezení gramatické.
Příslovce odvozená z adjektiv vztahových se v poválečném období značně rozšířila,[5] a to zejména v stylu odborném a publicistickém. O značném rozvoji těchto příslovcí svědčí i nové slovníky českého jazyka, tj. Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého, které dokládají kolem 4000 těchto příslovcí. Tato adverbia vyjadřují jakostní (především níže uvedený oddíl 1, 2) nebo okolnostní příznak vlastnosti nebo děje a podobně jako jejich základová adjektiva se přehodnocují, a to v příslovce způsobová nebo zřetelová. Tato příslovce mohou vyjadřovat
1) přirovnání na základě podobnosti, která se může týkat
a) vnějšího typického vzhledu, podoby, tvaru substance;[6] tvoří se od adjektiv na -vý, -tý, -ský, např. popelavě šedý /vyhlížet — šedý/ vyhlížet jako popel, andělsky krásný — krásný jako anděl, spirálovitě zatočený — v podobě spirály, jako spirála, hvězdicovitě — ve tvaru hvězdy, tvarohovitě — jako tvaroh, na způsob tvarohu;
b) vnitřního, pro substanci typického, z jejího charakteru vyplývajícího rázu, druhu vlastnosti nebo činnosti ap.; tvoří se od adjektiv na -tý, -ký, -ný, např. psovsky oddaný — jako pes, nedělně oblečený — jako v neděli, pohádkovitě — v rázu pohádky, neskutečně, elegicky — způsobem vlastním elegii, smutně;
2) charakteristiku znakem
a) vnějším nebo obecným znakem ve zvláštní kvalitě nebo určité kvantitě; tvoří se od adjektiv na -tý, -vý, např. skalnatě vyhlížející kraj — jsou v něm skály, hlinitě, hornatě, vodnatě, písčitě, pórovitě, (soused vypadá) krevnatě a tělnatě, vrásčitě, pihovitě, kostnatě, hlasitě, věkovitě; červivě, děravě, deštivě;
b) vnitřním příznakem nějaké vlastnosti ap.; tvoří se od adjektiv na -vý, -ný, např. tváří se důvěřivě, lítostivě — svým tvářením vyjadřuje důvěru, lítost, pracuje pečlivě — věnuje práci péči, chová se [15]ctnostně, šlechetně — je mu vlastní ctnost, šlechetnost, odbojně — je v něm odboj, prospěšně — působí prospěch; bolestně, závratně, bezpečně (zajistit);
3) prostředek, způsob, jakým se děj realizuje; tvoří se od adjektiv na -ký, -ní, např. telegraficky přikázaný — přikázaný prostřednictvím telegrafu, časopisecky otištěný — v časopise, prostřednictvím časopisu, ručně vázaný, osobně doručený, ústně sdělený, elektricky svařený, teplovzdušně vytápěný;
4) zřetel, např. názorově mladý — se zřetelem k názorům, pokud jde o názory, po stránce názorů mladý, biologicky hodnotný — po stránce biologické hodnotný, tělesně i citově vyspělý, společensky potřebný — z hlediska společnosti potřebný, třídně uvědomělý, zdravotně nezávadný, mravně silný, sociálně nadřazený, umělecky ztvárněný, čtenářsky zajímavý, stylisticky propracovaný, lékařsky doložený, marxisticky uvědomělý, teoreticky zdůvodněný, pracovně zdatný, průmyslově vyspělý, sportovně zdařilý, barevně dokonalý, obsahově utříděný, vývojově zaostalý, klimaticky vhodný, časově nenáročný, vnitřně rozechvělý, všestranně posouzený.[7]
Jak už bylo řečeno výše, uvedené sémantické rozlišení je závislé na syntaktickosémantické výstavbě věty, na kontextu, v kterém příslovce vystupuje. Totéž příslovce může vyjadřovat více než jeden druh vztahu. Tak např. adj. blátivě ve spojení „blátivě se lesknout“ vyjadřuje přirovnání (1), tj. lesknout se jako bláto, zatímco ve spojení „cesta vypadá blátivě“ vyjadřuje vnější charakteristiku (2), tj. zdá se, že na cestě je bláto, určité množství bláta; příslovce jazykově ve spojení „jazykově vyjádřit“ označuje prostředek (vyjádřit prostřednictvím jazyka), ve spojení „patřit jazykově k Slovanům“ znamená zřetel (po stránce jazykové) ap.[8]
Je nutné říci, že přídavných jmen odvozených ze substantiv, u kterých neexistuje možnost druhotně je (třeba v přeneseném smyslu) hodnotit jako jakostní, je opravdu málo a postupem času jich stále ubývá. Vyhraněnou, procesu přehodnocování odolávající skupinu tvoří pouze ta, v nichž je sémantická specifičnost (vyjádření „čistého“ vztahu) zdůrazněna rysem morfologickým, zvláštním typem zakončení (-í; -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino).
[16]III. U přídavných jmen slovesných je tvoření příslovcí morfologicky omezeno u adjektiv zakončených na -cí, ať už jde o účelová příd. jména, jako tázací, psací, hrací, skládací, plnicí, nebo o (aktivní) slovesná adjektiva z přechodníků přítomných typu hořící, píšící, horoucí, vroucí, živoucí; dále i u přídavných jmen na -(v)ší z přechodníků minulých: vybravší, naleznuvší, přišedší ap. Uvedené typy nejsou ovšem v plném rozsahu přídavnými jmény, např. se od nich netvoří ani jména vlastnosti.
Z adjektiv na -cí se tvoří příslovce jen při přeneseném významu; aby se příslovce mohlo z adjektiva utvořit, rozšiřuje se základ o -n-; sekundárně se pak může přitvořit i adj. na -cný (může ovšem i chybět)[9] horoucí — horoucně — horoucný, vroucí — vroucně — vroucný.
Pokud jde o omezení sémantická, lze obecně říci, že z deverbativních adjektiv se odvozují pouze taková příslovce, která mají schopnost blíže určit a) vlastnost vyjádřenou nedějovým adjektivem (sestra je viditelně bledá) nebo b) děj vyjádřený slovesem (ať už ve tvaru určitém, nebo v infinitivu) nebo od něho odvozeným (dějovým) adjektivem (mluví plynule, opětovaně zaslat, slušivě ušitý). Jinak řečeno: jde o taková příslovce, která svým dějovým významem mohou nějak charakterizovat, hodnotit vlastnost určovaného nedějového adjektiva nebo děj slovesa (slovesného adjektiva). Chceme-li např. blíže určit, charakterizovat nějaký děj (D 1), můžeme tak učinit poukazem k nějakému jinému ději (D 2); v tomto případě se vyjádří D 2 příslovcem odvozeným od příslušného dějového adjektiva v syntaktické platnosti příslovečného určení způsobu závislého na výraze (slovese nebo slovesném adjektivu) vyjadřujícím D 1. Tím, že příslovce blíže určuje způsob nějakého děje (D 1), charakterizuje tím zároveň spolu s celým přísudkem i jeho původce, resp. nositele (který by byl vyjádřen podmětem určitého slovesa s významem D 1). Tak např. ve větě Chlapec se tváří nedůvěřivě příslovce nedůvěřivě vyjadřuje jakostní příznak děje pojmenovávaného slovesným tvarem určitým tváří se a zároveň jako součást přísudku charakterizuje i nositele děje, tj. chlapce, jako osobu, která se tváří, má sklon se tvářit nedůvěřivě, jako by neměl důvěru; ve větě Váš profesor přednáší poutavě příslovce poutavě charakterizuje kvalitativním příznakem děj vyjádřený slovesným tvarem přednáší a spolu s celým přísud[17]kem současně blíže určuje i původce děje, tj. profesora, jako člověka, který upoutává, přednáší (umí, má schopnost přednášet) poutavě.
Odvozená příslovce užitá v platnosti přísl. určení způsobu tedy vyjadřují slovesný děj pojatý jako vlastnost jiného děje nebo vlastnosti, a to (vycházíme-li z významu základového přídavného jména, respektive slovesa) zejména vlastnost mající charakter
1) možnosti (způsobilosti, schopnosti) nebo nemožnosti (nezpůsobnosti, neschopnosti) realizace děje pojmenovávaného základovým slovesem; tvoří se od trpných adj. na -telný, -ný — (píše) čitelně (tak, že se to dá číst, přečíst), (je) viditelně (bledá) (lze vidět, jak je bledá), neodolatelně působivý (tak, že nelze působení odolat), nenapodobitelně, ohebně, schůdně, nedobytně, nezlomně; slovníky uvádějí přes 300 dokladů;
2) výsledku předcházejícího (proběhlého) dokonaného děje pojmenovávaného základovým slovesem; tvoří se od činných adjektiv na -lý a trpných na -ný, -tý — (stylizuje) zjednodušeně (zjednodušil si stylizování), osvědčeně, smíšeně, zaručeně, rozkvetle, (ne)vyspale, (sedí) nahnutě (nahnul se, vychýlil se), odkrytě; … slovníkový materiál uvádí na 1750 příslovcí tohoto druhu;
3) charakteristického rysu průběhu, stavu nedokonaného děje, náchylnosti, schopnosti ap. k ději pojmenovávanému základovým slovesem; tvoří se od činných adj. na -ný, -lý, -vý, -tý — (vypadá) bděle (jako když bdí, pozorně, ostražitě), (vypráví) plynule (jako když [něco] plyne, ubíhá; nepřetržitě); (mluví) nabádavě (nabádá, pobízí, povzbuzuje), zajímavě, slušivě, stydlivě, (chová se) bojovně (útočně, výbojně), čarovně, šetrně, usilovně, dobyvačně, kajícně, žádoucně, ležatě, stojatě; … slovníkový materiál dokládá na 1700 takových příslovcí;
4) vlastnosti předmětu (pacientu) činnosti vyplývající z probíhajícího nedokonaného děje pojmenovávaného základovým slovesem; tvoří se od trpných adjektiv na -ný, -tý — (mluví) dušeně (dusí hlas), opětovaně, (tváří se) pronásledovaně (jako by byl pronásledován), předstíraně, skrývaně, tajeně, tlumeně, vítaně, zesilovaně, krytě;… slovníky dokládají na 200 těchto příslovcí.
Svědectví o tom, že uvedené typy adverbií mají sémantický rys kvality, jakosti, podává i skutečnost, že většinu z nich lze stupňovat (civilizovaněji, plynuleji, voňavěji, ohebněji, tlumeněji atd.). O kvalitativním charakteru základových adjektiv a tím i adverbií svědčí i to, [18]že se vyskytují též v podobě záporné (nezvykle, neúnavně ap.) (zápor se ovšem vyskytuje i u vyjádření kvantity: nemnoho, nečetně).
IV. Základem pro odvození příslovcí na -e (-ě), -o, -y se dále nestávají přídavná jména utvořená
a) z příslovcí (dolní, horní, dolejší, hořejší, vnější, zdejší, tehdejší, včerejší, nynější, dnešní atd.); zde je slovotvorné omezení nepochybně dáno skutečností, že při potřebě užít příslovce zastanou tuto funkci v plné míře (základová) příslovce dole, nahoře, vně, zde, tam, tehdy, včera, nyní, dnes atd.; ojediněle se příslovce tvoří jen z těch přídavných jmen, jejichž základem byly původem příslovečné spřežky: obdélně (ob-dél), včasně (v-čas);
b) ze zájmen; to je dáno tím, že příslovce byla odvozována od zájmen přímo, bez prostřednictví adjektiva (jde především o dnes už historické tvoření příslovcí jako zde, tam, tudy aj.); pouze ojediněle vznikla z adjektiv příslovce na -e/-ě, jako onace, povšechně;
c) z číslovek řadových (s adjektivním zakončením) od druhý výše (třetí…, devátý…) a druhových (dvojí…, patery …); od adjektivních číslovek na -itý, -atý, -aký se však číselná příslovce tvoří (dvojitě, dvojatě, dvojace), což je dáno tím, že vyjadřují vlastnost (od druhových číslovek typu dvojí, trojí se tvoří příponou -mo: dvojmo, trojmo).
Další slovotvorná omezení v tvoření adverbií na -e (-ě), -o, -y z adjektiv jsou lexikálního charakteru, daná významem jednotlivého výrazu, popř. celého slovotvorného typu. Závěrem lze říci, že příslovce se v zásadě netvoří od takových typicky vztahových adjektiv odvozených ze substantiv a sloves, která pro to neposkytují potřebné morfologické nebo sémantické podmínky a — zjednodušeně řečeno — netvoří se ani od adjektiv odvozených ze zájmen, číslovek a příslovcí.
[1] Viz Tvoření slov I, M. Dokulil, Teorie odvozování slov, 144, a dále M. Dokulil, Zur Frage der Konversion und verwandter Wortbildungsvorhänge und -beziehungen, Travaux linguistiques de Prague 3, 1968, 215n.
[2] O tvoření příslovcí podává nejnověji přehled Vl. Šmilauer v Novočeském tvoření slov, Praha 1971, 186n.
[3] Obdobná situace je i v polštině, srov. R. Grzegorczykowa, O ograniczeniach w tworzeniu przysłowków odprzymiotnikowych, Prace filologiczne, tom XIX.
[4] Viz J. Bečka, O příslovci v nové češtině, Naše řeč 18, 1934, 16n. — Kriticky o jeho názorech psal Al. Jedlička, viz K charakteristice slovní zásoby současné spisovné češtiny, Slavica Pragensia 7, 1965, 13n., a dále Univerbizace a multiverbizace v pojmenovacích strukturách, Slavica Pragensia 11, 1969, 93n.
[5] Kromě studií citovaných v pozn. 4 viz ještě Al. Jedlička a kol., Základy české stylistiky, Praha 1970, 99n., týž v čl. K slovotvornému vývoji v novější češtině, Slavica Pragensia IV, 1962, 377n., a dále též T. I. Stepanova, K voprosu o syntaksičeskoj funkcii narečij v sovremennom češskom jazyke, Slavjanskaja filologija, sbornik statej, Moskva 1960, 27n.
[6] Třídění uváděné v odstavci 1, 2 v podstatě zachovává klasifikaci přídavných jmen, kterou uvádí Vl. Šmilauer v Novočeském tvoření slov, Praha 1971, 122 aj.
[7] O příslovcích zřetele (zřetelově vymezovacích) viz podrobněji Fr. Daneš — M. Knappová, Příslovce a příslovečná určení zřetelově vymezovací, Slovo a slovesnost 33, 1972, 111.
[8] O syntaktické stránce viz podrobněji rovněž v čl. cit. v pozn. 7.
[9] Srov. též A. Stich, Stupňování přídavného jména „vzrušující“, Naše řeč 52, 1969, 63.
Naše řeč, volume 56 (1973), issue 1, pp. 11-18
Previous Alois Jedlička: K osmdesátinám akademika Bohuslava Havránka
Next Libuše Kroupová: Sporné případy nevlastních předložek
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1