Poznámka k vazbě slovesa záviset

František Daneš

[Articles]

(pdf)

-

Sloveso záviset (a jeho derivace: závislý, závisle,[1] závislost, jakož i předložkové spojení v závislosti na) má od původu vazbu s předložkou na. Vedle toho se však vyvinula i vazba s předložkou od, často též spojená s obměnou předpony slovesné (odvislý od / závislý od). Byl v tom — nepochybně právem — spatřován vliv němčiny a nová vazba i slovesná podoba odsuzovány jako nesprávné. Tak v Trávníčkově zpra[86]cování Gebauerovy „Příruční mluvnice jazyka českého“ z roku 1930 (§ 454) se označuje tento jev výslovně za chybu (původní mluvnice Gebauerovy ani Trávníčkovo zpracování z r. 1925 se o tomto jevu nezmiňují) a V. Ertl ve svém přepracování Gebauerovy „Mluvnice české“ (§ 775, vyd. deváté) uvádí pro tento odsudek zajímavý argument: tak jako říkáme „visí na tenké niti“, musíme říkat i „závisí na knížeti“, nikoli „od knížete“. Tento — dnes už do jisté míry etymologický — význam našeho slovesa nacházíme i ve Slovníku Jungmannově („pověšenu býti na čem“), ovšem s hojnými doklady na vazbu s předl. od. (Sloveso odviset Jungmann sice neuvádí, zato však derivace odvislý, odvisle, odvislost.) Negativně se k vazbě s předl. od staví ovšem i Slovník Vášův-Trávníčkův.

Poněkud jiný postoj zaujaly k této vazbě oba slovníky akademické: Příruční slovník jazyka českého (PS) uvádí u hesel odviseti (odvislý, odvislost) a jejich záporných podob poznámku „lépe: záviseti“ a u podob s předponou zá- uvádí na druhém místě i vazbu s předl. od s poznámkou „poněkud zastarale“. Je to zřejmě odraz té skutečnosti, že působením brusů a mluvnic tato odsuzovaná vazba skutečně ve spisovném jazyce značně ustoupila (byť sám PS uvádí na ni, jakož i na podoby s od- doklady i z novějších, ba nových „dobrých autorů“, jako např. J. Vrchlického, A. Staška, V. Řezáče, E. Vachka, K. Čapka, A. Nováka, z časop. Naše doba, Tvorba a Kmen; nevazebné užití podob s od- pak i z Šaldy, Sládka aj.; najde se dokonce i doklad na vazbu „odvislý na“). Poněkud přísnější je nový Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ); ten u podob s (ne)od- uvádí charakteristiku „zastarale“ a dodává „dnes vhodněji zá-…“, u vazeb s předl. od při slovesných podobách s předponou zá- nechává charakteristiku „poněkud zastarale“ a rovněž dodává „dnes nevhodné…“. (Přitom není bez zajímavosti, že u slovesa záležeti, jehož jeden význam se zhruba kryje s druhým významovým odstínem slovesa záviset, uvádí se vazba s předl. od jen jako zastaralá a dokládá citátem z K. Havlíčka Borovského.)

Přesto přese všechno musíme konstatovat, že v posledních létech vazeb s předl. od a — o něco méně — též podob s předponou od- přibývá, zejména v projevech publicistických a administrativních. Jistě tu spolupůsobí vliv ruštiny, zejména též prostřednictvím překladové literatury; v ruštině má totiž odpovídající sloveso zaviseť pouze vazbu [87]s předl. ot.[2] A musíme dnes počítat s působením slovenštiny, v níž vazba s předl. od značně převažuje. (Nelze tu však počítat s vlivem angličtiny, v níž má sloveso depend vazbu s předl. on, tedy „na“.) Proto se chceme nad celou věcí znovu zamyslit.

Není pochyb o tom, že Ertlovo upozornění na to, že předložka na je tu dána základovým slovesem viset, je správné (i když přesnější analogií by byly spíše asi výrazy typu na stropě viselo několik lamp, na krku jí visel malý medailónek, popř. šaty na něm visely, všechna starost o rodinu visela na ní, visela na něm celou svou bytostí apod.). A rovněž nelze pochybovat o cizím vlivu. Rozhodující tu však je, zda uplatnění tohoto vlivu je, či není v rozporu se strukturními vztahy v češtině, resp. zda tyto vztahy tento vliv neumožňují, neusnadňují.

Především musíme konstatovat (aniž zde uvedeme, pro nedostatek místa, argumenty, které jsou nasnadě), že pro podobu s předponou od- (odviset) není v slovotvorném systému češtiny místo, a proto se jeví jako podoba zřetelně neústrojná, tj. narušující systémové vztahy; nemluví pro ni ani druhé kritérion jazykové správnosti, nástrojové, neboť tato podoba se v ničem nejeví jako vhodnější prostředek pro vyjádření daného významu; jedině třetí kritérion, tj. vžitost této podoby, přináležitosti k normě spisovného jazyka, by mohlo nakonec (neboť jde o hledisko, které je v situaci dnešní spisovné češtiny hierarchicky nejvýše postavené) zjednat plné domovské právo ve spisovném jazyce, avšak nezdá se, že by tomu tak skutečně bylo; podoba odviset (od něčeho) zůstává stále na periférii spisovnosti.[3]

Poněkud jiná je situace předložky od u podoby záviset. Na první pohled bychom i zde mohli vynést negativní soud z hlediska systémovosti, neboť slovesa (nepříliš hojná) mající předmětovou vazbu s předl. od patří vesměs do jiných významových okruhů, takže tu i předložka má jinou významovou platnost, než jakou bychom musili ve spojení se slovem záviset předpokládat. Např. Šmilauer uvádí ve své Novočeské skladbě, § 65, tyto tři okruhy: „býti vzdálen“, „lišiti se“, „žádati“, [88]kdežto u předl. na s lokálem vyděluje přímo skupinu sloves s významem „závislosti“. Trávníček ve své Mluvnici spisovné češtiny II, § 765, uvádí u předl. od jediný předmětový význam, a to odlukový (do něhož řadí i ‚lišiti se‘), a u předl. na ve spojení se slovesem záviset (záležet aj., vazbu s od odmítá) mluví o „cíli, ke kterému děj směřuje“, kdežto ve spojení se slovesy žádat (co na kom), vyzvídat (na kom) předpokládá význam odlukový.

Vyjdeme-li však z obecného významu předl. od (často realizovaného v jeho primární platnosti v užití příslovečném), vyhlíží situace jinak. V pregnantní zkratce jej vystihl už J. Gebauer: „Genitiv s od vyslovuje, od kterého předmětu … děj se nese, nebo odkud něco odvozujeme… Z významu tohoto … vyvinuly se další, jiné“ (Příruční mluvnice, s. 356). A právě tento význam, v základě východiskový (resp. původcovský), je záchytným bodem pro uplatnění této předložky u sloves záviset, záležet. Trávníčkův výklad, že předložka na má u těchto sloves platnost cílovou, je evidentně falešný: bytost nebo věc (okolnost), na níž někdo či něco závisí, není přece cílem tohoto vztahu závislosti, nýbrž od ní tento vztah vychází. Sloveso záviset se tedy svým syntaktickým významem blíží spíše k slovesům jako vycházet, pocházet (od//z něčeho), odvozovat (od//z něčeho), u nichž předložkové příslovečné určení nemá daleko k platnosti předmětové. (Interpretace cílová tu nepřichází v úvahu i proto, že nejde o sloveso dějové, nýbrž statické: vyjadřuje neprocesuální asymetrický vztah mezi dvěma elementy (proto také existuje jen v bezpříznakovém, nedokonavém vidu). Jeho čistý vztahový charakter dosvědčuje jeho terminologické využití ve filosofii, logice, matematice a lingvistice. Inverzní vztah k němu se např. v lingvistice vyjadřuje slovesem řídit, které je od původu dějové, ale zde je ho užito obrazně o vztahu; dosvědčuje však východiskovou platnost předmětu s předl. od u slovesa záviset.

Předpokladem takovéhoto významového hodnocení je ovšem ztráta vnitřní formy, a tedy slovotvorného významu slovesa záviset, jeho odtržení od původního základového slovesa viset. I když po stránce formální je i běžný dnešní uživatel schopen u tohoto slovesa vyčlenit předponu a základ (jak to ostatně dosvědčuje i podoba odviset, předpokládající záměnu předpony), po stránce významové je jak význam obou složek, tak i jejich vzájemný vztah značně, ne-li zcela, zastřen (srov. i to, že předpona tu nezdokonavuje). Dosvědčují to i dvě formální skutečnosti: předpona za- je tu ve zdloužené podobě zá- (což u slovesných předpon je anomální) a i spisovná kodifikace připouští [89]tu ve 3. os. pl. dubletní tvar na -ejí (závisejí), na rozdíl od původního základového slovesa viset (zde jen oni visí).[4]

Z toho, co jsme uvedli, jasně vysvítá, že vazba záviset od má oporu v syntaktickosémantických vztazích v soustavě spisovné češtiny (ostatně obdobně je tomu zřejmě i v ruštině, slovenštině a jiných slovanských jazycích, kde se analogická vazba objevuje), a nelze ji tedy z hlediska systémového hodnotit odmítavě. Z hlediska funkční vhodnosti je na ní negativní jen to, že její šíření znamená změnu v dosavadní normě, nevyváženou žádným potřebným výrazovým zpřesněním nebo obohacením. Zdá se též, že její místo v současné spisovné normě je méně periferní než u slovesa s předponou od- (odviset) a že ztrácí svůj poněkud zastaralý ráz připomínaný v slovnících; spíše tu jde dnes o omezení frekvenční: jde o vazbu užívanou mnohem řidčeji, než je tomu u vazby s předl. na.[5]

Domníváme se však, že se tu — vedle na počátku zmíněného faktoru stylistického — uplatňuje další diferencující činitel, totiž významový. Především je zřejmé, že proti pronikání předložky od, a tím spíše podob s předponou od-, je imunní oblast odborné, či přesněji řečeno vědní terminologie, především matematické, logické, lingvistické. A za druhé se nám ukazuje, že je patrně zapotřebí rozlišovat dva významové odstíny slovesa záviset, z nichž první je vůči pronikání předl. od odolnější než druhý. Tyto odstíny jsou už naznačeny v SSJČ, který význam našeho slova vykládá takto: ‚být odkázán na něčí pomoc; být něčím podmíněn‘, a uvádí příklady závisí na rodičích a všechno závisí na okolnostech, zřejmě ilustrující oba významové odstíny. Mohli bychom říci, že při významu prvním vyjadřuje mluvnický předmět ten jev, který omezuje samostatnost, „nezávislost“ existence, dispozice apod. nějakého jevu jiného (vyjádřeného podmětem), kdežto u významu druhého předmět vyjadřuje jev, jehož stavem (v širokém smyslu, tedy i existencí) je podmíněn stav (existence) jevu vyjádřeného podmětem (např.: Naše další osudy závisely na rozhodnutí velitele tábora — zde lze zpravidla užít jako synonyma slovesa záležet).

[90]Jinak řečeno, výskyt vět typu Jejich další osudy závisely od rozhodnutí velitele tábora, Naše dovolená závisí od toho, jaký bude můj zdravotní stav, Splnění plánu výstavby bytů je závislé od toho, zda bude zajištěna…, Od výsledků zítřejších voleb závisí do značné míry osudy této jihoamerické země, Od splnění těchto podmínek je závislá možnost další spolupráce je pravděpodobnější než výskyt vět typu Existenčně byli zcela závislí od rodičů, Český kníže závisel od německého císaře, Závislost od otce jej rozčilovala. — Domnívám se, že větě Vše záviselo od krále budeme spíše rozumět v tom smyslu, že vše záleželo na králově rozhodnutí apod. (tedy ve smyslu podmínky), kdežto u věty Vše záviselo na králi je interpretace ve smyslu omezení samostatnosti každého a všeho i interpretace ve smyslu podmínky stejně nasnadě. Je-li tomu skutečně tak, náš předpoklad se potvrzuje.

Závěrem stručně shrnujeme: V posledních letech se, patrně zejména vlivem ruštiny a slovenštiny, znovu hojněji vyskytuje vazba záviset od (méně často i podoba odviset od, nemající v těchto jazycích oporu), především ve stylu publicistickém a administrativním. Tato vazba nepřináší výrazové obohacení češtiny (avšak ani její ochuzení) a znamená nové rozkolísávání téměř ustálené normy; nachází však oporu v přehodnocené významové struktuře slovesa záviset. Užívání nové vazby jeví se tedy z hlediska systémového jako zdůvodněné (nikoli však nutné) a z hlediska funkčního jde o jev s hodnocením neutrálním; závažným nedostatkem je však rozkolísávání normy. — Nelze tedy novou vazbu vítat a je k ní třeba zaujímat postoj rezervovaný; avšak rozšíří-li se přesto větší měrou ve spisovném úzu, bylo by pochybné ji pak odmítat (neboť důvod k odmítání by zmizel). Není též vyloučeno, že šíření vazby s předl. od bude do jisté míry obrážet významovou podvojnost slovesa záviset. — Naproti tomu podoba odviset má hodnotu negativní ze všech tří hledisek.

---

[1] Toto adverbium je zajímavé tím, že má předmětovou vazbu jako adjektivum (nezávisle na vlastnostech hmoty). Upozorňuje na to i Šmilauer v Novočeské skladbě, § 60.

[2] Toto působení ruštiny se projevilo i po první světové válce u českých vojáků, kteří se vrátili z ruské fronty. Viz o tom v článku Fr. Trávníčka v Naší řeči 4, 1920, s. 206. Srov též pozn. ve sb. Spisovná čeština a jazyková kultura, Praha 1932, s. 93.

[3] O třech hodnotících kritériích, tj. zapojenosti do systému, adekvátnosti k funkci a příslušnosti do sociální normy, plynoucích ze systémové, instrumentální a institucionální (noremní) povahy jazyka, viz podrobněji v autorových statích Value judgments in the process of standardization (Proceedings of the International Days of Sociolinguistics), Roma 1970, a Values and attitudes in language standardization, TLP 5 (v tisku).

[4] O délce předpony viz Pravidla čes. pravopisu, § 73, a Vl. Šmilauer, Novočeské tvoření slov, Praha 1971, § 82-2. O koncovce 3. os. pl. (a významové zastřenosti) poučují Al. Jedlička - Vl. Šmilauer v čl. Tvarosloví v školních Pravidlech českého pravopisu, NŘ 41, 1958, s. 149. Viz též J. Kuchař v 3. výběru z Jazykového koutku, Praha 1959, s. 332. — Srov. i 3. os. pl. u sloves souviset a záležet.

[5] Česká mluvnice Havránkova-Jedličkova říká jen: „Z předložkových vazeb zaslouží pozornosti např. vazby sloves záviseti (na otci, na doporučení),…“ (§ 194, 2e).

Naše řeč, volume 55 (1972), issue 2-3, pp. 85-90

Previous Václav Křístek: K jednomu zvláštnímu případu záměny slovesných kategorií

Next Josef Štěpán: Uvažovat nad něčím, nebo uvažovat s něčím?