Na schodou, se schodou

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době jsme čtli několikrát v novinách, jak kdosi stál »na schodou«, sešel »se schodou« a pod. Je to úkaz u nás bohužel častý, který smutně ozařuje naši mluvnickou nevzdělanost: udělá-li někdo náhodou mluvnickou chybu, hned najde následovníky, kteří v ní vidí bůhvíjakou krásu.

Máme vykládati, že tvary na -ou jsou 2. a 6. pády dvojného čísla, možné jen — a to jen jako ojedinělé zbytečky zaniklého dvojného čísla — u číslovek dva, oba (dvou, obou) a u některých jmen údů lidského těla, objevujících se dvojitě (rukou, nohou, ramenou)? Pravda, v lidové mluvě je slýchati někdy také »na schodou, se schodou«, nikdo neví dobře proč: ale nikdo nenapíše na př., že seděl kdosi »pod schodama«, a právě tak bychom neměli psáti ani »na schodou, se schodou«. A vlastně tvar »schodama« je přece jen o tolik lepší, že -ama (vlastně 7., původně také 3. p. dv. č. ž. r.: rukama, nohama) v lidové mluvě je dnes [154]koncovkou 7. p. mn. č. podstatných jmen rozličných rodů i sklonění, kdežto -ou i v lidové mluvě je přece jen tvarem dvojným.

Stávejme tedy, jako posud, i na dále na schodech, a sestupujme se schodů!

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 5, pp. 153-154

Previous Stanovisko či stanoviště?

Next Jiří V. Klíma: Válečný »poškozenec«