Bolševické peklo v Petrohradě za komuny a rudá hrůzovláda

Š.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Robert Vaucher: Bolševické peklo v Petrohradě za komuny a rudá hrůzovláda. Přeložil dr. Jiří Guth. Topičovy dobré knihy přeložené 25. Tiskem »Unie« v Praze 1919.

S napjatou zvědavostí bereme do rukou tuto politickou agitační knížku, v níž francouzský novinář živým slohem líčí, co viděl a zažil za posledních měsíců světové války v nešťastné, vnitřním rozvratem zmítané veleříši slovanské. Líčení se čte pěkně, ačkoliv jest na ne jednom místě znáti, že máme před sebou překlad z francouzštiny, jako na př. kde se ku přívlastku vyslovenému příd. jménem váže spojkou a přívlastek vyslovený vztažnou větou: Mladík, zatčený současně se mnou a který vyšel z vězení den před tím, mi vypravuje, že… str. 271. Neradi se však setkáváme v knize, jež nese jméno Guthovo, s chybami gramatickými, jako jsou: než se odebéřu (m. odeberu) do hostinského pokoje 76; teď se věci obrací (m. obracejí) 79; Němci… pouští (m. pouštějí) se do svých cestovních zásob 198; Francouzi smí (m. smějí) odejeti (m. odjeti) 229; záclony znenáhla mizí (m. mizejí) 254; ortely (m. ortele) tvoří dlouhé seznamy 277; je nás tady asi 300, stěsnaných jako slanečci (m. neživ. slanečky) 270; co mně (m. mne) se týče 181; táži se jej (m. ho) 264. Kromě toho lze vytknouti: osoba dotyčná (m. zmíněná) 184; naše vítězství závisí na úzké (m. těsné) sjednocenosti zápasníků 190; v čem budou spočívati (m. na čem se budou zakládati) dobré styky spojenců? 196; důstojníky (m. důstojníků) dlužno poslouchati 175; nenávidí je (m. jich) 113. Nezvyklé jsou vazby, jako: portrét Tolstoje (!) za jeho mládí, v modré selské haleně, o tmavohnědém vousu (spr. s tmavohnědými vousy) 76; široké a rozhlehlé chodby o mramorových sloupech (s mramorovými sloupy) 270. V užívání cizích slov dr. Guth není úzkostlivý. Uvádím pouze jeden laškovný příklad: v sekčních sálech (m. pitevnách) byly mrtvoly 44. Kdo si tu nevzpomene hned na sekční šéfy?! Na korektoru bylo, aby byl opravil tiskové chyby, jako: Byli nuceni je valně omeziti a nezřídka dokonce se od něho upustiti 113; Trocký navrhuje mobilisaci se sedláky a dělníky 136; o úpadké našich organisací nelze pochybovati 198; půsoubily 198; střelba z ručnic [147]budila lodré Petrohraďany 208; Gazetta 153 a j. vedle gazeta 186 a j.

Nejožehavější v překladě Guthově jest skloňování ruských jmen. Vedle správného v Carském Sele 203 čteme nestvůrné v Carskoje Selju 165, kde první slovo zůstalo neskloněno. Podobně: auto dohonilo cyklistu u čís. 17 Milionaja ulice 238. Ještě trapněji působí na čtenáře místa, kde se Guth pokouší skloňovati ruská příd. jména. Příd. jméno muž. rodu gorodovoj, t. j. městský strážník nebo jak Guth vykládá, carský četník, jehož 1. pád čteme na str. 144, uvádí Guth (tamt.) ve 4. p. tvarem gorodovoje (m. gorodového), ve 2. pádě čís. množ. tvarem gorodovojů (m. gorodových) 44. Vedle správného tvaru »dopisy Tolstého« čteme již uvedený portrét Tolstoje 76. Příd. jméno žen. rodu zůstalo neskloněno na str. 45: průvod… přechází… velkou prázdnou ploščaď (= náměstí) a pokračuje po Sadovaja (m. Sadové, t. j. ulici). Jinak se ženská příd. jména skloňují jako podst. jména, na př.: číslo Krasnoje (m. Krásné) Gazety 197; až do Gorochovaji (m. Gorochové, t. j. Hrachové) 236; převeden na Gorochovaju (m. Gorochovou) v Petrohradě 283. Nemožnost tvaru Krasnaju Gazettu 153 cítil dr. Guth asi sám, neboť jej na str. 283 přeložil: Rudou Gazetu.

Neústrojné tvary, jaké byly zde uvedeny, zplozuje asi obava, že by čtenář nevěděl, jaký je tvar jednot. nominativu, táž obava, která nejen v novinách, nýbrž také jinde zbytečně zplodila neústrojné tvary Bukovace m. Bukovce, Alexinace m. Alexince, pana Černýho m. Černého, pana Švece m. Ševce atd.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 5, s. 146-147

Předchozí B.: Verše

Následující B.: Divoké kvítí