Radíme a kritizujeme

J. Laňková, Alena Chmelová, Libuše Kroupová

[Short articles]

(pdf)

-

Veterán války

V poslední době se v denním tisku několikrát objevilo pojmenování veteráni války, ojediněle i veteráni vojny (skoro vždycky v množném čísle). Sousloví veterán války není pro češtinu vhodným pojmenováním, je to zřejmě méně vhodný, mechanický překlad ruského spojení veteran vojny (podst. jméno veterán souvisí ovšem svým původem s latinským přídavným jménem vetus ‚starý‘; už u starých Římanů znamenalo veteranus ‚starý voják‘). Z hlediska češtiny je možno mít výhrady k oběma částem sousloví. Podstatné [313]jméno veterán není v češtině (na rozdíl od ruštiny) pojmenování slohově zcela neutrální, má v různých souvislostech více nebo méně expresívní zabarvení; proto se nehodí do sousloví, které je neutrálního rázu. Vhodně není volena ani druhá část sousloví, tj. neshodný přívlastek vyjádřený 2. pádem jedn. čísla podst. jména válka. Čeština, poněkud častěji než ruština, dává v některých případech přednost užití přívlastku shodného vyjádřeného přídavným jménem (srov. rus. dom kul’tury, dvorec s’jezdov, čes. kulturní dům, sjezdový palác atp.; viz též Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Praha 1964, s. 37n.). Jako náhrady za pojmenování veterán války by bylo možno užít sousloví válečný vysloužilec, známého zvláště z klasické české literatury. Ale ani toto pojmenování nevyhovuje úplně, je totiž určitým způsobem spojeno se starší skutečností, a proto je do jisté míry pociťujeme jako anachronismus. — Domníváme se, že ruskému sousloví veteran vojny odpovídá v češtině nejlépe volněji volený ekvivalent, např. bývalý voják, bývalý bojovník, příslušník armády za války, účastník bojů (za svobodu), účastník poslední války, voják z poslední války. Doporučovali bychom volit, vždy se zřetelem k situaci, některé z navržených pojmenování.

J. Laňková

Midimóda

V roce 1965 uvedla anglická návrhářka M. Quantová na trh módu zvláště krátkých sukní, kterým se v angličtině říká miniskirts (ve francouzštině minijupes). Tato móda přišla i do Československa a u nás se ujal název minisukně. Dnes se můžeme setkat i s minišaty, minikabelkami ap. (viz o tom Naše řeč 50, 1967, s. 51n.). Protože se móda velmi rychle mění, začaly se místo zvláště krátkých sukní a hlavně kabátů nosit kabáty velmi dlouhé — v angličtině se jim říká maxicoats. I u nás se začaly nosil maxikabáty, maxišaty a maxisukně. Minimóda i maximóda však už některé ženy omrzela, a proto museli módní návrháři objevit něco nového. Zbývala jim už jenom střední délka. Pro její označení se ujal výraz midi, který vznikl napodobením komponentů mini a maxi. (Tento komponent midi souvisí s lat. medius ‚střední, prostřední‘ a s angl. mid- ‚uprostřed‘ nebo middle ‚střed‘.) Sukně polodlouhé nazýváme midisukněmi a vyrábíme i midikabáty a midišaty (podle angl. midiskirts, midicoats ap.). Nejmodernější je tedy tzv. midimóda. Všechny tyto názvy mají zatím slangový ráz; chceme-li zůstat v oblasti plně spisovné, vystačíme s adjektivy krátký, dlouhý a střední.

Al. Chmelová

Biatlon

je zimní sportovní závod, ve kterém se kombinují dvě disciplíny: běh na lyžích a střelba z velkorážních nebo malorážních zbraní v polohách vleže a vstoje bez opory. Biatlon se střelbou z velkorážních zbraní se zrodil ve Finsku, biatlon s použitím zbraní malorážních je československá specialita a není prozatím na mezinárodních závodech uznáván. Obdobně podle slova pentatlon (dříve psáno pentathlon) znamenajícího pětiboj na starověkých olympijských hrách rozhodla mezinárodní sportovní federace nazvat tento druh [314]sportu podle jeho povahy biathlon. Latinské bis, které má ve složenině podobu bi- (tak jako je tomu u slov bigamie, bifokální ap.), označuje, že jde o dvě disciplíny, a k tomu se připojuje řec. podoba athlon ‚boj‘, tedy vlastně ‚dvojboj‘). Stejně jako se počeštilo psaní -th- v jiných slovech původem řeckých, např. u složenin s první částí termo- (dř. ps. thermo-) nebo v slově atlet, které je z téhož základu, budeme psát zjednodušeně i biatlon místo původního biathlon. V tisku i v odborných publikacích se dosud často píše v původní podobě s h. Setkali jsme se už i s názvem pro sportovce, který biatlon pěstuje, a to biatlonista. Tvoření je ústrojné, příponou -ista se tvoří v češtině názvy osob od slov přejatých z cizích jazyků, zejméno od slov mezinárodních (obdobně od slova fotbal, basketbal aj. je fotbalista, basketbalista aj.).

L. Kroupová

Jak psát název Horská služba

Horská služba je organizace, která je složkou Československého svazu tělesné výchovy. Její činnost začala v českých zemích v Krkonoších v r. 1934 ustanovením Spolku horské služby, později byla tato organizace přejmenována na Horskou záchrannou službu a od r. 1954 se užívá názvu Horská služba. — Abychom zdůraznili, že jde o název jedinečné veřejné organizace, budeme psát v jejím názvu první slovo velkým začátečním písmenem stejně jako u masových organizací, závodů, podniků apod. Máme-li však na mysli pouze obecný charakter této organizace, např. řekneme-li, že máme vzorně vybudovanou horskou službu, budeme ovšem psát ve slově horská začáteční písmeno malé (viz heslo horská služba ve Slovníku spisovného jazyka českého; nejde zde o jedinečnou organizaci v ČSSR, ale o jakoukoliv horskou službu ve světě).

Al. Chmelová

Naše řeč, volume 53 (1970), issue 4-5, pp. 312-314

Previous Jiří Kraus: Psací stroj a pravopis

Next Josef V. Bečka: Metafora ve větě