Vtěliti. Kupní smlouva

Dr. Bohuslav Gebauer, Red. (= Redakce)

[Answers]

(pdf)

-

Dr. Bohuslav Gebauer

1. Přinesl jsem si jako auskultant kdysi z kanceláře práci domů. Otec vzal náhodou do rukou akta a probíral se v nich; přišel na koncept knihovního výměru, a hrozil se jazykového barbarismu: »Dle dlužního úpisu ze dne … vkládá se zástavní právo pro pohledávku … na … «. Poučil mne: »Dle« znamená propter, nikoliv podle; tento význam dal mu teprve Hanka z neznalosti v rukopisných padělcích. »Vložiti do knih« jest okrádání jazyka o překrásný výraz: vtěliti. »On to tam má vtěleno«, »dal si to vtěliti na statek«, tak mluví lid, jak krásně a výrazně řečeno!«

Od té doby uplynulo přes dvacet let. Zapamatoval jsem si to a dával jsem stále pozor, jak mluví lid. Přesvědčil jsem se, že lid říká vtěliti a nikoliv vložiti do knih.

Mezi právníky setkal jsem se s jednomyslným, arci nesprávným názorem, že vtěliti jest překladem německého »einverleiben«, tedy germanismus, správné že jest »vložiti«.

Otec revidoval asi v tu dobu úřední český překlad civilního soudního řádu pro české vydání říšského zákona, po stránce jazykové, spolu s prof. Ottem, který revidoval jako právník. Stěžoval si, že jest to práce neobyčejně obtížná, která mu zabírá příliš mnoho času; provedl revisi civilního soudního řádu, utvořiv při tom mnoho nových termínů a obratů; nemohu se však již určitě upamatovati, jak dalece pomáhal při překladu exekučního řádu, zdá se mi, že jeho účastenství se obmezilo na zběžnější revisi. Při tom nemohl uplatniti svůj názor o slově »vtěliti« proti právníkům, kteří trvali na výrazu »vložiti«; proto užívá český tekst exekučního řádu obratu »vložiti do knih«.

Nejsem odborník filolog, jsem právník, a snažím se jen při své denní práci dbáti co nejúzkostlivěji jazykové přesnosti; přemýšlím a pátrám, zdali je to neb ono správné či nikoliv. Jsem jen amateur; p. B. Hk. jest zajisté odborník. Ale nechci uplatňovati svou subjektivní zálibu a prohlašovati za správné, co se mi líbí, co se mi zdá. Zakládám své názory na argumentaci, na vlastních zkušenostech z mluvy lidové, a ovšem dovolávám se v této otázce autority svého otce.

Příklad se »vtělením« podle mého názoru ukazuje, jaké opatrnosti jest třeba, aby nebylo zahazováno krásné a správné rčení jako germanismus jen proto, že se náhodou shoduje s korrespondujícím významem německým. Nepopírám, že »vložiti do knih« [124]jest staršího data, tak že se vyskytuje již u Jungmanna: tím však není řečeno, že jest lepší nežli »vtěliti«, poněvadž je Jungmann asi vzal ze současné mluvy právnické, která hledala překlad německého »einverleiben«. Nedávná zkušenost s překladem německého slova »Rucksack« ukazuje, jak úžasně snadno se zakořeňují právě špatné věci.

2. Podobně třeba opatrnosti při výtce, že »kupní smlouva« jest obdobou německého Kaufvertrag.

Jest známo, že původní obchodní styk dál se směnou, nikoliv koupí již z té příčiny, že v primitivních dobách nebylo peněz, nebo byly vzácné. Za našich dnů vrátil se život k této formě národohospodářské z jiného důvodu: proto, že peněz bylo mnoho, ale znehodnocených. Všeobecný výraz »trh« znamenal beze vší pochyby převod majetku jak výměnou statků, tak za peníze, ale hlavně výměnou. Pojem »utržiti« zahrnuje v sobě netoliko obdržení části peněz, ale i jinou praestaci. (Utržiti ránu, utržiti ostudu).) Výraz »kupovati« lze vztahovati jen na nabytí nějaké věci zaplacením určité částky peněz, nikoliv výměnou za věc jinou (věta »od toho trhu a kupu i zápisu upustila«. Kol. D. 1582 ukazuje jasně různé fáse: jednání o převod majetku vůbec, zaplacení hotovými penězi, a písemné dokumentování). Pro kupovati, koupě jsou doklady od dob Štítného. Slýchal jsem slovo »kup« i ve mluvě lidové: »jíti ke kupu«, totiž psáti smlouvou o koupi nemovitosti. »Píti litkup.«

Adjektivum »kupní« vyskytuje se ve složeninách. Má právo předkupní, kdo prodal věc s podmínkou, že nabyvatel musí mu ji zase nabídnouti ke koupi, kdyby ji někdy prodával. Živnostníci tvoří nákupní družstva. Obchodník má svoje nákupní prameny. Je-li třeba vykoupiti nějaké břemeno, nutno zjistiti výkupní kapitál neb rentu.

Adjektivum »kupní« tedy existuje, jest jistě přesnější a logičtější nežli »trhový«, poněvadž trh dnes znamená jistou koncentraci nabídky a poptávky, shromáždění většího počtu prodávajících a kupujících. Koupě jest individuální jednání jednotlivcovo, kterým nabývá jisté věci za určitou sumu peněz. Tržní cena jest cena, která platí pro jisté zboží (husy, máslo, vejce, obilí atd.) na určitém trhu v určitou dobu; kupní cena jest suma peněz, kterou zaplatil kupující v určitém případě (třeba v trhu) za koupený předmět. Nemohu pochopiti, proč by bylo nesprávné kupní smlouva, když toto rčení jest logicky správnější nežli smlouva trhová. Nestačí, aby nějaký výraz byl sám o sobě jazykově správný, třeba také, aby odpovídal logicky pojmu, který má vyjádřiti.

Mimochodem: Z reminiscence shora uvedené vidno, jak nepřátelská Vídeň se starala, alespoň když šlo o zákony základního významu, aby český tekst zákona byl bezvadný. A republika česko-slovenská? Bylo by vděčným polem pro filologa, probírati se »Sbírkou zákonů a nařízení státu československého« a přibíjeti jazykové a slohové nesprávnosti, které tam najde.

---

Red.

Pan B. Hk. hájil v »N. Ř.« III, 55 správnosti výrazů vložiti do knih, trhová smlouva proti p. dru G., neprohlašuje ani při tom jeho výrazů výslovně za nesprávné. Podle našeho mínění se mu tato obrana také podařila; ale některé věty [125]výkladu p. dra G., zde otištěného, vyžadují odpovědi, kterou proti způsobu v podobných případech obvyklému podává redakce sama místo p. B. Hka, zejména proto, že tato odpověď se snad z části týká zvěčnělého prof. Jana Gebauera.

1. Snad p. dr. G. časem poněkud zapomněl na podrobnosti rozmluvy se svým otcem, snad se prof. G. nepřesvědčil při ní v slovnících a ve své rukopisné látce o věcech, o něž jde: jisto jest, že výklad p. dra G. není ve všem správný. Předložka dle s významem »podle« je starší, než se v něm praví: kdybychom snad i rozuměli jinak dokladům ze Všehrda a odjinud, uvedeným v Gebauerově Slovníku, doklady nepochybné ze 17. st. nalézáme v témže Slovníku i u Jungmanna (na př. u Skály ze Zhoře tak čteme stále). Vtěliti s významem, o nějž jde, staré není, a naopak vkládati, vložiti je mnohem starší, než se p. dru G. zdá: již v 15. st. se »vkládalo« do desk zemských, vtěliti pak (mimo význam původní, jevící se zvláště ve zvratném vtěliti se) znamená od 15. st. počínaje v staré době jen to, čemu my dnes říkáme »přivtěliti« (vtělovaly se vesnice ku panství, země ke království, statky ke jmění atp.). »Vtěliti« s významem »dskami zapsati« má Jungmann teprv z Dobrovského, »vtěliti do knih« je u Kotta z obecné mluvy. Co bylo skutečným (anebo konečným) míněním Gebauerovým o předložce dle, víme z jeho Slovníku; jeho mínění o slovech vložiti a vtěliti lze se domýšleti z toho, že v české úpravě zákona, jíž byl účasten, je slovo vložiti. Gebauer dovedl své mínění projevovati, a nepochybujeme, že při oné úpravě v otázkách jazykových jeho hlasu bylo stejně dbáno, jako v otázkách právních hlasu prof. Otta.

2. Slovo trh o kupním výkonu i přídavné jméno trhový s obdobným významem je v staré době velmi časté (o tom se lze v slovnících snadně přesvědčiti), a to nejen o předmětech obchodu na trzích, nýbrž i na př. o usedlostech, panstvích atp. Utržiti znamenalo a znamená dosud »obchodem vyzískati«: říkáme-li také »utržiti výprask, ostudu« atp., je to metafora, z níž nelze nic usuzovati o původním významě. Je-li »kupní smlouva« potřebám dnešního právního názvosloví více vhod, než »trhová smlouva«, filologie může říci jen tolik, že slovo kupní (třebas v starší době neslýchané) není nesprávné: ale dějiny těchto slov jí dávají právo, ozvati se proti výčitce nesprávnosti, činěné slovu »trhový« v témže významě, jako proti podobné výčitce, činěné slovu »vkládati, vložiti«.

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 4, pp. 123-125

Previous Vrané koně

Next Listárna