Cestovat napříč Evropou
Libuše Kroupová
[Short articles]
-
V Naší řeči[1] jsme na předložkovém výraze vzhledem k ukázali složitost slovnědruhových posunů i změny v názorech na slovnědruhové zařazení některých slov. Chceme na tuto stať navázat a podívat se blíže na slovnědruhové zařazení slova napříč. Jungmamnův slovník uvádí výraz napříč jako příslovce; stejně jej charakterizuje Příruční slovník jazyka českého. Ve Šmilauerově Novočeské skladbě je výraz napříč určen jako předložka, která se pojí se 3. pádem. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) určuje toto slovo jednak jako příslovce, jednak jako předložku pojící se s 2. a 3. pádem. Odpovídá to kritériím, která jsme zde už dříve vyložili (srov. NŘ 51, 1968, s. 83n.). (Ve spojení s 2. pádem má význam místní — označuje směřování děje šikmo, příčně k něčemu, ve spojení s 3. pádem vyjadřuje odpor proti něčemu.) Shodně se SSJČ můžeme konstatovat, že předložka napříč ve spojení s 2. a 3. pádem není běžná, zastarává.
Vyskytuje se však předložka napříč jen ve spojení s těmito dvěma pády? SSJČ další možnost neuvádí. A přece i v lexikální kartotéce ÚJČ můžeme nalézt spojení jako např. rozjel se napříč nejbujnější úrodou polní (Herben). Jde tedy o výraz napříč s místním významem ve spojení se 7. pádem. Tento výraz je nutný k bližšímu významovému určení podst. jména v 7. pádě. Pouhý 7. pád význam nespecifikuje: Rozjel se nejbujnější úrodou polní. Stejně tak bychom neřekli rozjel se polem, ale přes pole, po poli apod. U Holečka se setkáváme dokonce s odporovacím významem: „člověk, který … napříč vůlí boží jedná“. Tento doklad je ovšem ojedinělý. Jak však máme hodnotit výraz napříč s významem směrovým v častých dnes spojeních[2] jako proletět dvakrát napříč Kanadou, pustit se napříč Amerikou, cestovat napříč Evropou, projíždět napříč dvorem, přejít napříč údolím, jít napříč lukami nebo v eliptických spojeních užívaných často v nadpisech článků jako S tretry [187]napříč Amerikou, Napříč celou Kanadou apod. V jazyce se zřejmě vyvíjí snaha nahradit zastarávající genitivní vazbu u předložky napříč vazbou novou se sedmým pádem.[3]
V uvedených spojeních jde tedy o konstrukci
sloveso → napříč → podst. jm. v 7. p.
Sloveso, které předchází, vyjadřuje vždy nějaký pohyb, při němž se subjekt přemísťuje (jít, kráčet, letět, cestovat, putovat, plavat); je řídícím členem celé této konstrukce. Výraz napříč ve spojení s podst. jménem specifikuje směr tohoto pohybu.
Mezi uvedené hlavní členy konstrukce mohou být vsunuty i další vedlejší členy, např. cestovat rychle napříč celým světadílem apod., nebo je možno užít eliptické věty, kde řídící sloveso je vypuštěno (např. v nadpise Napříč celým světadílem). Pokud je však spojení hlavních členů pevné, rovnoměrně důrazově vyvážené (bez zdůrazňování některého členu a bez pauzy mezi výrazem napříč), s přímým vztahem od slovesa k výrazu napříč a od něho k podstatnému jménu, to znamená i se slovosledem v tom pořádku, který jsme naznačili (výraz napříč předchází před podst. jménem), můžeme pokládat slovo napříč za předložku. Pokud bychom neznali místní určení z předcházejícího textu nebo ze situace, samotné užití výrazu napříč bez podstatného jména by nebylo pro vytčení cíle dostačující. Je jistě rozdíl mezi spojeními šel rovně, kde příslovce rovně nepotřebuje už dalšího doplnění, a mezi spojením šel napříč (přes co?).
Užijeme-li však pohybových sloves, která se pojí se 4. pádem (např. přešli napříč ulicí), není zde přímá závislost mezi výrazem napříč a podstatným jménem (srov. dále též přešli ulici napříč), ale naopak zpevňuje se sepětí slovesa s podstatným jménem (slovesná předpona pře-, pro- apod. zčásti předjímá významový obsah slova napříč, označuje směr pohybu přes něco, někudy apod., i když výraz napříč pohybovou činnost specifikuje):
Volné spojení s výrazem napříč má odraz i v tom, že slovosled v tomto případě můžeme změnit (přešli ulici napříč):
V těchto případech nepovažujeme výraz napříč za předložku, nýbrž za příslovce.
Jak je to však u sloves, která se nepojí se 4. pádem? Může se i tam změnit slovosled a nastat změna v slovnědruhovém zařazení? Uveďme si dva příklady, oba ze Šrámka: stříbrné mraky stále pospíchaly napříč oblohou a oblohou napříč pospíchaly veliké stříbrné oblaky. Signalizuje v tomto případě slovosled změnu slovnědruhové funkce? To, že v první větě je výraz napříč předložkou, může potvrdit i jeho náhrada předložkou přes nebo skrz, i když ne zcela synonymní, zatímco v druhé větě výraz napříč je nahraditelný příslovcem šikmo nebo příčně. Slovosledné schéma může [188]být tedy prostředkem k chápání jiné slovnědruhové funkce.
S výrazem napříč postaveným za podstatným jménem v 7. pádě se častěji setkáváme v textech básnického nebo poněkud knižního charakteru (např. nastával mu zase obtížný úkol doplaviti se bouřnými vlnami napříč k nejvyššímu stolu z Čecha nebo z Jiráska ubíhali lučinou napříč do nedalekého háje). V běžném projevu se častěji setkáváme s výrazem napříč před podstatným jménem v 7. pádě, tedy jako s předložkou. Např. ve větě z Jirotky letěl jsem po parketách napříč pokojem (a ne pokojem napříč) nebo v textu z Olbrachta jednou ho spatřil kráčejícího napříč poloninou. Stejně i v běžných spojeních jako jít napříč lukami, plavat napříč řekou. Jiná jsou spojení jako vzal to zahradou napříč a další jako vzal to lesem, loukou napříč apod. Mezi výrazy lesem, loukou a výrazem napříč bychom mohli vložit zdůvodňující spojení a to. V těchto případech je výraz napříč jednoznačně příslovcem.
Jako příslovce určujeme ovšem výraz napříč i tam, kde stojí před spojením předložky s podstatným jménem v předložkovém pádě: odcházeje rychle napříč přes pole (z Herbena).
Závěrem shrnujeme: Pokusili jsme se ukázat, že se výraz napříč v platnosti předložky může pojit i se 7. pádem; musí se ovšem pevně vázat se slovesem, které mu předchází nebo je předpokládáno (v eliptické větě ve spojení s podstatným jménem, které za ním následuje); ve výslovnosti nenastává v této konstrukci pauza — spojení s výrazem napříč je těsné. Určení výrazu napříč je tedy vázáno slovosledem i stránkou výslovnostní — těsným sepětím, důrazovou vyvážeností. Podporou pro klasifikaci výrazu jako předložky je i možnost nahradit ho jinou předložkou. Zastarávající spojení s druhým pádem otvírá cestu pro vznik předložky napříč ve spojení se 7. pádem.
[2] Doklady jsou vzaty z vlastní excerpce beletrie a novin (Zeměd. nov., R. právo, Lid. demokracie z r. 1967, 1968) a z lexikálního archívu ÚJČ.
[3] Spojení nevlastní předložky s více pády není časté, a pokud se vyskytuje, zpravidla se užívá jednoho z pádů řidčeji a toto spojení zastarává (např. blízko s 2. p., řidč. s 3. pádem, nablízko s 2. p., řidč. s 3. p., vůči se 3. pádem, zast. s 2. p.; výjimku tvoří předložka mezi, u níž je spojení se 4. a 7. pádem po všech stránkách rovnocenné).
Naše řeč, volume 53 (1970), issue 3, pp. 186-188
Previous Miloslava Knappová, František Daneš: Čtrnáctého druhý
Next Zd. Hrušková: Hosteska
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1