Časopis Naše řeč
en cz

Čtrnáctého druhý

Miloslava Knappová, František Daneš

[Drobnosti]

(pdf)

-

K vyjádření data máme v psané podobě českého jazyka několik možností. K nejběžnějším způsobům náleží označení dne číslicí (vyjadřující číslovku řadovou) a měsíce jeho jménem v 2. pádě, tedy např. (dne) 14. února 1969, dále pak sem patří označení celého data číslicemi v různé formě: 14. 2. 1969 nebo 14. II. 1969, popřípadě zlomkem: 14/2 1969. Vedle těchto způsobů lze při vyplňování s předtištěnou rubrikou „Den, měsíc a rok narození“ užít i podoby 10. červenec 1964, která uvedením názvu měsíce v 1. pádě odpovídá znění předtisku. I v těchto případech se však v praxi dává spíše přednost vyjádření v 2. pádě: (narozena) 10. července 1964.

Vyjadřování data 2. pádem v typu (dne) 14. února je stále živým případem užití genitivu časového (stalo se to jednoho dne měsíce února loňského roku), který uvádí J. Gebauer v Historické mluvnici jazyka českého IV (Praha 1929, s. 366). Genitiv časový (vyjadřující určení času na otázku „kdy?“) byl ovšem v staré češtině rozšířen více, než je dnes (je např. dokládán i typem jestliže června měsíček ubývá), Fr. Trávníček (Mluvnice spisovné češtiny II, Praha 1951, s. 1209) jej hodnotí jako zcela běžný již jen v datech při označování dní, měsíců, let. Kromě užívání v datu jej za knižní (každého pátku, této chvíle) považuje i Vl. Šmilauer (Novočeská skladba, 2. vyd., 1966, s. 268) vedle běžného akuzativu (každý pátek, tuto chvíli).

Časovým údajem vyjadřovaným 2. pádem jsou od původu i spojení typu na Silvestra, na Štěpána. Vykládají se tak, že vznikla zkrácením plného spojení na den sv. Silvestra, na den sv. Štěpána, přičemž ovšem genitivy sv. Silvestra, sv. Štěpána měly platnost přivlastňovací (nikoli časovou). V dnešních výrazech zkráceného typu (na Silvestra) nejde ovšem už vůbec o genitiv, nýbrž o nepochybný akuzativ po předložce na, jak dosvědčují nejen jména ženská (na sv. Markétu), nýbrž i ta mužská, u nichž je genitiv a akuzativ tvarově rozlišen (na sv. Kosmu).

Rovněž uvádění data v podobě 14. února lze chápat jako elipsu (výpustku) plného znění dne 14. února (popř. 14. dne měsíce února), v němž je třeba pokládat za genitiv časový tvar dne, kdežto vlastní udání data je jeho genitivem přívlastkovým. Většinou se však eliptická povaha krátké podoby 14. února nepociťuje, stala se z ní základní podoba časového určení (na otázku „kdy“) v platnosti genitivu časového (číslovka řadová je ovšem v platnosti přívlastkové).

Vraťme se nyní k podobě data zapsaného číslicemi: 14. 2. nebo 14. II. nebo 14/2. Co se stane, převádíme-li tyto cifry na výrazy slovní, ať už v podobě mluvené, nebo psané? Analogicky bychom podle výrazu čtrnáctého února čekali podobu čtrnáctého druhého (čtrnáctého (dne) druhého (měsíce)), tj. obě číslovky v podobě genitivní. Praxe se však kupodivu ustálila na užívání podoby čtrnáctého [185]druhý: první číslovka je v genitivu, druhá však (udávající měsíc) v nominativu. Tuto svého druhu výjimečnost lze vysvětlit patrně jen úsilím o snadnější srozumitelnost a zřetelnost sdělení. Kdyby totiž obě řadové číslovky byly uváděny v shodném pádě, zřejmě by mohlo často docházet k nesprávnému nebo nejednoznačnému porozumění toho, co se sděluje (např. dvacátého druhého, druhého prvního, osmého osmého, jedenáctého dvanáctého apod.).

Proto patrně hovorový jazyk, pro nějž je podoba data typu čtrnáctého druhý typická, pominul systémovou možnost formy čtrnáctého druhého a v zájmu srozumitelnosti a zretelnosti se ustálil na užívání rozdílných pádových tvarů.

S vyjadřováním data jsou však spojeny ještě některé další zajímavosti, svědčící o zvláštní povaze 2. pádu s platností časového určení. Do větného rámce typu Dnes je… nebo Dnes máme… můžeme doplnit časové určení buď v tvaru 1. (resp. 4.) pádu (tedy např. čtrnáctý únor), nebo 2. pádu (čtrnáctého února // čtrnáctého druhý). První způsob odpovídá spíše otázce „Kolikátého je (máme) dnes?“, druhý pak otázce „Který den je (máme) dnes?“[1] (Mezi oběma způsoby je ovšem rozdíl syntaktický, ve větněčlenské platnosti, který zřetelněji vystupuje ve dvojici vět První máj je významný den (resp. Zítra oslavujeme První máj) a Prvního máje (května) oslavujeme Svátek práce (tj. 2. pád je příslovečným určením, kdežto 1. p. podmětem a 4. p. předmětem).) Rozdíl mezi obojím způsobem časového určení bývá zachován i v jiných syntaktických spojeních. Tak např. do rámce věty Představení bylo přeloženo na… lze doplnit jak výraz čtrnáctý únor (tj. 4. p., vyžadovaný předložkovou vazbou s na „Na který den?“), tak i (a to asi častěji) čtrnáctého února // čtrnáctého druhý (2. pád časového určení - „Na kolikátého? Nakdy?“). Zde je zajímavé to, že po předložce na stojí nesklonný výraz v 2. pádě, neboli že dochází k adverbializaci genitivu časového (podobně ve spojení Byl přeložen napozději[2] (vedle … na pozdější dobu) je předložka na spojena se skutečným příslovcem). Výklad, že tu jde o elipsu slova den nebo datum, je sice možný, ale sporný, jak ukazují spojení s jinými předložkami.

Zkusíme-li obdobně doplnit určení data do větného rámce Přihlášky došlé po… // před … nebudou respektovány, zjišťujeme s překvapením, že v těchto případech (tj. po předložkách po a před, vyjadřujících relativní udání doby) je možný jen způsob první, tvar vyžadovaný předložkou: po prvním únoru, resp. před prvním únorem; způsob druhý (tj. s 2. p. časového určení, tedy nějaké … před prvního února) je tu zcela vyloučen. Do[186]dejme ještě, že tu lze užít i časových výrazů veskrze číslovkových, před prvním druhý, v nichž je skloňovaná číslovka v pádu vyžadovaném předložkou (což u předložky na možné nebylo).

Toto různé chování předložky na na jedné straně a předložek před a po na straně druhé souvisí s tím, že po předložce na mohou stát nejen substantiva ve 4. pádě, nýbrž i od původu příslovečné výrazy napozději, nadnes, nazírat atp., kdežto po druhých dvou předložkách být nemohou. Dosvědčuje to i způsob formulování příslušných zjišťovacích otázek; lze se zeptat např.: „Nakdy je ten koncert přeložen?“ (v odpovědi se pak dosadí za tázací kdy příslušný výraz příslovečný), nikoli však např. „Předkdy končí lhůta k podání přihlášek?“ Pokud jde o předložky do, od, které též přicházejí v úvahu, mají zřejmě blíže k předložce na, jak ukazuje otázka „Odkdy?“ a spojení typu dodnes, odevždy, odvčera večer apod. Poukaz na spojení typu od čtrnáctého druhý je tentokrát ovšem neprůkazný, neboť genitiv může mít zde motivaci jak příslovečnou, tak vazebnou (jde o předložky s genitivem).

[1] Zajímavý je i sám tázací výraz kolikátého, tj. vlastně 2. p. řadové číslovky: význam pořadí i 2. pádu u něho v takových spojeních ustupuje do pozadí a užívá se ho k typickému dotazu po denním časovém určení. O jeho adverbializaci svědčí i spojení s předl. na (na kolikátého?).

[2] Pravopisnou problematiku necháváme stranou. Poznamenáváme tu jen tolik, že ve spřežkách typu nadnes (‚na dnešní den‘) zachovává předložková část zřetelně svou platnost na rozdíl od příslovce nazítří (‚zítra‘), kde je na- jiné platnosti a významově nezřetelné. Je tedy zásadní rozdíl mezi nazítří ‚zítra‘ (Hned nazítří se vypravil do města) a nazítra ‚na zítřek, na zítřejší den‘ (Mám koupit vstupenky nadnes, nebo nazítra? Koncert byl přeložen nazítra).

Naše řeč, ročník 53 (1970), číslo 3, s. 184-186

Předchozí Redakce: Šedesátiny Jaroslava Voráče

Následující Libuše Kroupová: Cestovat napříč Evropou