Časopis Naše řeč
en cz

Významový poměr a užívání sloves obrazit (se), obrážet (se) — odrazit (se), odrážet (se)

Rudolf Schams

[Články]

(pdf)

-

Slovesa obrazit (se), obrážet (se) - odrazit (se), odrážet (se) se v konkrétním užití někdy zaměňují nebo se jich užívá místo sloves jiných, významově blízkých. Mají společný základ raz-, který je také v podst. jméně ráz ‚uhození, úder, náraz‘. Z tohoto základu vzniklo i nedokonavé raziti ‚okamžitým tlakem, úderem vytvářet, formovat, (cestu) uvolňovat‘.

[146]Předponou od- je odvozeno z raziti dokonavé odraziti a z toho iterativní odrážeti. Tato slovesa mají podle JS a PS[1] rozličné významy, jež lze však uvést na společný základní význam určovaný významem předpony od-, tj. ‚prudkého vzdalování od někoho nebo od něčeho‘, a to

a) buď v původním významu těchto sloves, např.: Šípy, které dosáhly cíle, odrazily se od železných brnění (Choch). - Člun odrazil od břehu (Svět.). - Jásot, výskot odrážel se od těch strání zadumaných (Vrch.). - Odráží (moře) tisícerými blesky sluneční světlo (Mach.).

b) nebo ve významu přeneseném ‚odrazit, odvrátit někoho od něčeho, nechuť způsobit k někomu, k něčemu‘, např.: Zchudne leda ten, kdo odrazil od sebe příbuzenstvo, jež ho potom nechává na holičkách (Hol.). - (Knihy) drahotou svou mě od koupě odrážely (Kos.).

V těchto významech, zvláště pak ve významu původním, se uvedených sloves běžně užívá. V PS je však při odraziti (se) uveden také význam (o světelných paprscích) ‚vytvořiti odrazem obraz v zrcadlící ploše‘ mimo jiné s těmito doklady: Podíval se na černé jezero, v němž odrazil se měsíc (Vrba). - Zlaté skvrny světel ve velkém bílém pobřežním hotelu se odrazily v jezeře (R. Svob.).

Z fyziky je známo, že obraz předmětu vznikne v zrcadlící ploše lomem a odrazem světelných paprsků od obráženého předmětu do obrážejícího, do zrcadlící plochy, např. do zrcadla, do vodní hladiny; tak je to vyjádřeno i v PS. Odrážejí-li se paprsky od zrcadlící plochy, nevznikne obraz, nýbrž zrcadlící plocha se leskne, odráží paprsky, vzniká odlesk.

Posuzujeme-li výše uvedené doklady s tímto zřetelem, vidíme, že v dokladu z Vrby je užito slovesa odrazil se ve významu ‚obrazil se‘, neboť v jezeře se mohl jevit odrazem obraz měsíce. Podobně se nemohly ani „zlaté skvrny světel odrazit v jezeře“, ale vytvořil se v něm jejich obraz, obrazily se v něm.

U starších spisovatelů je záměna slovesa odrazit (se) místo obrazit (se) poměrně řídká. V poslední době se však užívá slovesa odrazit (se) místo obrazit (se) často, a to ve významu ‚jevit se, projevit se, být zřejmý, zrcadlit (se), líčit‘ aj. Některé výraznější doklady:

[147]Na jeho (Zikmundově) nehybném, vyrovnaném obličeji se neodrazila ani jediná z jeho myšlenek (M. V. Kratochvíl). - Skutečnost, jak ji básník ve svém díle odrazil (B. Václavek). - Bylo by zajímavé vyšetřit, jak tento vliv (sociálního proudění) se odrazil v lidové řeči (A. Bláha). — Nové snížení cen se odrazí na životě rodin (LN).

Ve všech těchto případech bychom mohli užít i slovesa obrazit (se) nebo projevit se apod.

Ještě hojnější jsou doklady na odrážet (se) místo obrážet (se). Záměny jsou dvojího druhu: 1. Klade se odrážet (se) místo obrážet (se)

a) ve významu ‚zrcadlit se, jevit se v zrcadlící, lesklé ploše‘:

Velké zrcadlo odráželo bílou postel s černou hlavou Anežky (A. Mrš.). - Kdybych byl zrcadlo, tvé, Delie, odrážel bych kouzlo (Vrch.).

b) Ve významu ‚jevit se, projevovat se, být odleskem‘, zvláště o duševních hnutích:

Pocit nevýslovné blaženosti odrážel se i v oku Jelenčině (Něm.). - Radost a překvapení odrážely se v celém jeho zevnějšku (Pfleg.). - Dlel u oken svých komnat, dívaje se pohledem, v němž se odráželo nejhlubší opovržení (Třeb.). - Jeho něžná tváře (Přemyslova) odrážela všechen lesk a všechno snění a všechny úchvaty mladosti (Vanč.).

2. Velmi často se užívá odrážet (se) m. obrážet (se) ve smyslu přeneseném:

Doba … odráží ti (čtenáři) obraz minulosti veškeré (Podlip.). - Básník ve svém díle odrážel ještě všechny protiklady počínajícího období přechodu od středověku k renesanci (lit. příručka). - (Literatura krásná) odrážející ve svých výtvorech celý život národní (A. Novák). - Myšlenky bojující třídy mohou odrážet více než jen její úzký třídní záměr (J. Popelová). - Tak se např. dějiny politické odrážejí vždy nějak v dějinách literatury (Goll). - V jeho životě (Čelakovského) se odráží kus hrdinské epopeje (J. Dolanský). - Existence stylů spisovného jazyka se odráží ve slovní zásobě (Kapitoly z prakt. stylistiky).

Je otázka, proč se slovesa odrazit (se), odrážet (se) užívá ve významu ‚jevit se, projevovat (se), obrážet (se), zrcadlit (se)‘, apod. Jednou z příčin záměny je nepochybně to, že světlo „vytváří odrazem obraz v zrcadlící ploše“; proto se užilo slovesa odrazit (se), odrážet (se) i o obraze odrazem vytvořeném. Vedlo k tomu i to, že význam slovesa odrazit (se), odrážet (se) je jasný, kdežto obrazit (se), obrážet (se), kterého bychom v daných případech užili, tak jasné není.

Mohlo tu působit tvarem i užívání slovesa odrážet se ve spojeních jako:

[148]Že byly šaty vždy barvy černé, odrážely se od nich velmi patrně jeho šediny (Ehrenb.). Kroj se svou pestrostí odráží od šedi městských obleků (SSJČ). Jednající osoby se od sebe dosti odrážely (Šmil.).

V těchto příkladech znamená odrážet se ‚kontrastovat, odlišit se od něčeho‘, tedy vlastně ‚vzdalovat se‘; je tu tedy slovesa odrážet se užito v původním významu.

Druhou příčinou záměny je vliv překladů z ruštiny. Ruské otrazit’ a otražat’ se překládá odrazit, odrážet, ačkoli se v rusko-českých slovnících uvádějí vedle odrážet (se) i ekvivalenty zrcadlit (se), mít vliv na něco, projevit se aj.

Sloveso obrazit (se) je 1. dokonavé, 2. nedokonavé.

1. Dokonavé obrazit (se) vzniklo z razit (‚okamžitým tlakem, úderem, rázem tvořit, formovat‘, např. razit mince). Předpona ob- dodává slovesu razit významu dokonavosti a zároveň významu ‚dokola, okolo něčeho okamžitým tlakem, úderem zformovat na povrchu‘.[2]

V původním významu se sloves obrazit a obrážet užívá v mluvě odborné:

„Mušle“ (pro slévárnu) potřebovaly obrazit, a tak ke třem soustruhům se ještě rozjela „šťouchačka“ (Mladá fronta). - Obrážecí stroj: stroj zhruba na povrchu předměty obrábějící, tedy vlastně jejich původní podobu porušující; obrážení: Obrážení na hoblovacím stroji je příliš nepřesné … a obrážení na obrážecím stroji by se … nevyplatilo (Práce). - Srov. i obrážení - das (Ab)schroppen, obrážet abschroppen.[3]

Podle PS znamená obrazit ‚úderem, nárazem něco porušit, poškodit, poranit nějakou část těla‘, např.: Sklouzlť cestou ve výmolu, obrazil nohu (Jir.). - Udeřil celou silou kamsi do kovové hrany, až si maso obrazil (Čap. Ch.). Obrazit tu znamená ‚způsobit (si) úraz, pohmoždění, které nezasahuje kosti v těle, ale poškozuje jen svaly kolem nich, na nich‘. Tomuto významu obrazit se blíží význam ‚nepříjemného pocitu, který někoho zachvátí‘, např. Hrůza jej (chlapce) obrazila, když uslyšel slovo Musíš!“ (Hol.) (srov. s tím: hrůza ho obešla (PS) pod heslem obejíti).

S těmito významy souvisí metaforický význam ‚způsobit urážku, urazit‘, tedy vlastně ‚poškodit na důstojnosti, cti‘; tento význam označuje PS za dialektický, např.: Čistá, dobrá duše…, která nikdy nikoho zoumyslně neobrazila (Koll.). … tú řečí ho velice obrazíl (Bartoš). [149]Podobně i u obrážet: Já se obrážet nedám, a kdo se mých koní ešče dotkne, je ten syn smrti (Herb.).

Dokonavé obrazit má však podle PS i význam ‚odrazit zpět (jako ozvěnu, jako reflex světelný, jako ohlas vnějšího světa do mysli‘ apod.). Tímto významem se zdá shodovat se slovesem odrazit, je tu však jemný významový rozdíl: Kdežto odrazit znamená přímý, zpravidla jednosměrný odraz (např. střela se odrazila od štítu), je v obrazit s odrazem spojeno sunutí zvuku, vlny světla apod. po povrchu předmětu. Je to ve shodě se šířením zvuku na všechny strany, kulovitě; zvláště v uzavřeném prostoru se vlny zvukové o jeho stěny obrážejí, srov. Hrůzou umírá vězně hlas obražený od temných stěn (Mácha). Podobně se obrážejí vlny o skálu, tj. narazí na ni, zčásti se vinou podél ní, po jejím povrchu, a to se opakuje. To je nepochybně důvodem pro to, že se dokonavé obrazit (se) nahrazuje iterativním slovesem obrážet (se):

Slunce se o hory obráží, opírá a je obleskuje (JS). - Světla pochodní se obrážejí o vysoké skály (Hál.). - Stříbrné vlny obrážely se o temný břeh (Mácha). - Někdy veliké spousty vojsk … obořívaly a obrážely se o vojska malá sice, ale uměle ustrojená (Bal.). - I obráží se pláč můj o posvátné zdě (Tyl).

Tomuto významu obrážet (se) se blíží význam ‚vyrůstat, vyrážet ze země, z větví apod. a pokrývat povrch něčeho‘, např.

Jejich (lip) košaté koruny už obrážely novými lístky (B. Říha). - Dlouho nepršelo, tráva neobráží (Jah.).

2. Nedokonavé, trvací obrazit je odvozeno od podst. jména obraz: znamená ‚tvořit, vytvářet obraz (někoho, něčeho), zobrazovat, vyobrazovat‘; dokonavým se stává připojením dalších předpon, např. zobrazit, vyobrazit aj., např.

(Knoflíky) obrazí Žižku nebo Husa (Ner.). - Její (řeky) vlnky nežvatlají a neobrazí nebe (Šrámek). - Zrcadlo obrazilo krásně, jako chrpa modré oko (Hál.).

Ve spojení se zájmenem se obrazit se význam ‚zrcadlit se, jevit se, obrážet se‘:

S protějšího břehu obrazil se ve vodě každý lísteček (Maj.). - Hvězda v mírných vlnách obrazí se za večera (Hey.). - Skleník se zrcadlovým sklem, v němž obrazily se všechny ty řady koflíků, kalíšků… (Rais). - V jejím oku svítí slza, v té se Luna obrazí (Chmel.).

Slovesa obrazit se užívá i ve významu přeneseném ‚líčit, představovat, popisovat, předvádět‘:

[150]Literární odbor (Umělecké besedy) již v prvním desítiletí počal obraziti celou literaturu českou (Praž.). - (Poesie) … nyní touhy celého lidstva obrazí (Ner.). - Každičký detail snažil jsem se sáti a každý detail věčnost obrazil (Dyk).

Sloveso obrazit se má význam ‚projevovat se, ukazovat se‘,

Na jeho tváři obrazila se utkvělá pozornost (K. Čap.). - V písni obrazí se doba a její lidé (B. Karen). - Jak se ten svět a jeho řád obrazil v mladé její (Kunětické) hlavičce (Mach.).

Sloveso obrazit si (co) znamená ‚představovat si, vybavovat se v mysli‘:

Chtěl jsem z ní vychovat ženu, jakou jsem si vždy zobrazil ve svém nitru (Havlasa). - Obrazil si v duchu ty krásné chvíle (Šmil.).

V některých dokladech na obrazit (se, si) s těmito významy pociťujeme dokonavost, nepochybně vlivem dokonavého obrazit (se, si):

Přísnost a tvrdost kraje obrazila se v radikalismu táborském (Šal.). - Vedoucí úloha dělnické třídy obrazila se v tomto faktu: z navržených kandidátů je 35 % dělníků přímo z výroby (RP) - Rozmach socialismu se ovšem obrazil až v posledních svazcích (PS) (Hodura).

Dokonavost pociťujeme i v slovesném adjektivu z příčestí trpného:

Obraz rušné ulice, plný pohybu, obražený bezúhonně hladkou plochou (výkladní skříně) (Čap. Ch.).

Nedokonavé obrazit (se) ustupovalo proto jasně nedokonavému obrážet (se) tam, kde se měla výrazně vyjádřit nedokonavost ve významu ‚jevit se, zrcadlit (se), ukazovat (se), projevovat (se), zračit (se)‘ apod., a to

a) ve významu původním:

Hvězdy se obrážely v blízkém potůčku (Hál.). - Tmavé lesy obrážejí se smutně a významně na hladině (Sova). - Uličky stočené jak had … se obrážejí ve Vltavě (Nez.). - Potok tichý … květ blatouchu i nahé dívčí boky v svých vlnách obrážeti neustává (Vrch.). - Zrcadlo, v němž se obrážel celý tento modrohnědý pokoj (Olbracht). - Ve skle výkladních skříní se nejasně obrážel pohyb jeho nohou (Neff). - Palouk kopretin to není nic jiného než kapesní zrcátko, které obráží hvězdnaté nebe (Pujmanová);

b) ve významu přeneseném:

Ve Vrchlického poesii se obráží celý jeho vnitřní život (Hýs.). - Poesie obráží politický útisk své doby… (F. Vodička). - (Názory sociální), jež se v díle obrážely (Šal.). - Skutečnost, která se obráží v dílech umění (Chlup.). - Majakovskij obráží i rozum, i cit, i vůli revoluce… (Zd. Mathauser). - Faulknerova složitá tvůrčí me[151]toda, v níž se obráží složitá a rozeklaná osobnost jejího tvůrce… (Škvorecký, Jánská). - V pověsti se obráží stará lidová představa… (V. Kamelský). - V očích jeho (Špínových) obrážela se hluboká elegie (Jir.). - To vše (lidové vědění, potřeba) se obráží nejzřetelněji v slovníce kterékoli řeči (Zub.). - Slova obrážející lidový jazyk (Havránek). - Zde (v slovníku) se obrážejí změny, které prožívá společnost (Bělič). - Při výběru spisů (pro excerpci) bylo uplatňováno hledisko slovníkářské … jak se v něm (v autorovi) obráží jazyk rozličných vrstev (Hodura). - Zejména studium klasiků obráží se zřetelně v jeho (Fučíkově) úctě k jazykovému dědictví minulosti (V. Křístek). - V rozvoji jazyka, v němž se obrážejí dnešní poměry v životě hospodářském (Al. Jedlička). - Co dítě slyší, … o čem s ním mluví jeho okolí, obráží se v jeho řeči (Tráv.). - Uvedené tendence (argotizace aj.) se obrážejí určitým způsobem i ve veršované poezii (K. Hausenblas). - Proces bezprostředního obrážení skutečnosti (J. Linhart). - Člověk neobráží skutečnost s přesností a mechaničností zrcadla (Vl. Štěpánek). - Manželské zvyky všech věků a národů obrážejí se i v manželstvích našich dnů (Ner.). - Plán sám se ve výrobě příliš neobrážel (Práce). - Přímo se tu (v naší vlasti) obrážejí dějiny obou kulturních, politických a hospodářských center středověku (Z. Nej.). - Číselné údaje … jen v neúplné míře obrážejí všechny hospodářské důsledky studené války (RP).

Odrazit (se), odrážet (se) - obrazit (se), obrážet (se) v překladech z ruštiny.

Velké rozšíření slovesa odrazit (se) a zvláště odrážet (se) proti obrazit (se), obrážet (se) v poslední době lze mimo jiné přičíst i vlivu překladů z ruštiny, v níž sloveso otrazit’, otrazit’(sja) může znamenat naše odrazit (se) i obrazit (se).

V Slovníku ruského jazyka (dál SR)[4] se při hesle otrazit’ vykládá, že to znamená nejen naše odrazit, tj. ‚odvetným úderem něco prudce vzdálit, ochránit se před napadením, odrazit opačným směrem‘, ale i ‚vytvořit obraz na svém obyčejně hladkém a blyštícím se povrchu nebo představit v uměleckých obrazech, vyjádřit, zobrazit‘. Podobně otrazit’sja může znamenat i ‚vytvořit svůj obraz na hladkém, blyštícím se povrchu nebo projevit, odhalit vnějším projevem vnitřní cit, prokázat vliv, projevovat se‘. Z toho je patrno, že není nutné překládat ruské otrazit’sja a otražat’sja jen českým odrazit se, odrážet se, nýbrž i obrazit se, obrážet se, jevit se, projevovat se.

Na české překlady působil zvláště Leninem užitý termín teorija otraženija, jehož základ je v učení Engelsově. Lenin se dovolává Engelse ve svém spise Materialismus a empiriokriticismus.[5] Engels totiž [152]dokazuje, že naše smysly nám podávají věrné obrazy věcí i tím faktem, že na základě tohoto poznání docházíme úsudkem k závěrům správným nebo nesprávným. Lenin k tomu dodává: „Zde je tedy vyložena materialistická teorie, teorie odrazu předmětů myšlením (teorija otraženija predmetov mysl’ju), a to úplně jasně; i mimo nás existují věci. Naše vjemy a představy jsou jejich obrazy (obrazy ich). Ověření těchto obrazů (obrazov), oddělení pravdivých od lživých,[6] děje se praxí.“[7] (Materialismus s. 95);

Teorija otraženija se tu i jinde překládá do češtiny teorie odrazu, ačkoli Lenin mluví tu i jinde o obrazech, např.: „Naši oščuščenija, naše soznanije est’ obraz vnešnego mira, i ponjatno samo soboju, čto otobraženije ne možet suščestvovat’ bez otobražaemogo, no otobražaemoe suščestvujet nezavisimo ot otobražajuščego“ (s. 53).

V českém překladu (s. 55-56): „Naše počitky, naše vědomí je jen obrazem vnějšího světa a je samo sebou pochopitelné, že obraz nemůže existovat bez obráženého, ale že obrážené existuje nezávisle na obrážejícím.“

Pozn. Ve spise Lenin o literatuře (Praha 1950, s. 114) je to přeloženo takto: „Naše počitky, naše vědomí jsou jen obrazem vnějšího světa a je samo sebou pochopitelné, že odraz nemůže existovat bez předmětu, který odráží, avšak předmět, který se odráží, existuje nezávisle na tom, co jej odráží.“

Při výkladu významu substantiva otraženije je v SR odvolání na význam sloves otrazit’ a otražat’, otrazit’sja a otražat’sja. Otraženije znamená ‚obraz předmětu na hladké lesknoucí se ploše (o tom viz výše při výkladu sloves otrazit’sja, otražat’sja), schopnost vědomí reprodukovat představy nezávisle na existujících materiálních věcech‘.

Z toho je zřejmě vidět, že neběží o odraz, ale o obraz (SR: izobraženije to, čto izobraženo - risunok, fotografija, skul’ptura i t. d.; predmet izobražajuščij kogo, čto) a že běží o obrážení vnějšího světa v našem vědomí.

Kromě slovesa otrazit’(sja) užívá Lenin ve stejném významu i slovesa otobrazit’, otobrazit’sja, při nichž SR uvádí především význam, který nepřipouští český překlad odrážet (se), a teprve na druhém [153]místě se v SR poukazuje na významovou příbuznost s otrazit’(sja) obrazit’(sja).

Že Lenin nedělá rozdíl mezi otražat’ a otobražat’, je zvláště patrno i z jeho výroku: „Agnostik govorit: ne znaju, est’ li obъektivnaja real’nost’, otražaemaja, otobražaemaja našimi oščuščenijami“ (s. 111). - „Agnostik praví: nevím existuje-li objektivní realita, odrážená, obrážená našimi počitky“, český překlad (s. 113).

A podobně klade Lenin rovnítko mezi obrazy a otobraženije, když říká: „Engels ne govorit, čto oščuščenija ili predstavlenija sut symboly veščej, ibo materializm posledovatel’nyj dolžen stavit’ zdes’ obrazy, kartiny ili otobraženie na mesto symbola“ (s. 26). - „Engels neříká, že počitky nebo představy jsou symboly věcí, neboť důsledný materialismus musí zde místo symbolu postavit zobrazení, obrazy nebo odrazy“ (s. 26).

Aby pak nemohlo vzniknout nedorozumění ruským překladem Engelsových termínů, uvádí Lenin v závorce německý termín Engelsův: „… Engels postojanno i bez isključenija govorit v svoich sočinenijach o veščach i ob ich myslennych izobraženijach ili otobraženijach (Gedanken-Abbilder), pričem samo soboju jasno, čto eti myslennije izobraženija voznikajut ne inače, kak iz oščušščenij“ (s. 25). - „Engels mluví ve svých pracích stále a výlučně o věcech a o jejich myšlenkových snímcích nebo odrazech (Gedanken-Abbilder), při čemž je samozřejmé, že tyto myšlenkové snímky nevznikají jinak než z počitků“ (s. 27).

Také v citátu z německého filosofa E. von Hartmanna[8] překládá Lenin 3. os. množ. čísla němec. abbilden otražajut.

A konečně ve svých Filosofických sešitech[9] Lenin říká, že základním nedostatkem fzv. „metafyzického“ materialismu „je to, že nedovede aplikovat dialektiku na Bildertheorie (podtrženo námi), na proces a vývoj poznání.“ V redakční poznámce českého překladu (s. 352) se to překládá teorie odrazu, ačkoliv Bild je obraz.

Z uvedených dokladů je patrno, že Lenin staví proti sobě skutečný svět mimo nás a jeho obraz, jak se vytváří našimi počitky, vjemy a představami, jež vnější skutečnost obrážejí.

[154]Jak může v češtině užití slovesa odrážet jednou ve smyslu ‚odrážet‘ a podruhé ve smyslu ‚obrážet‘ (tedy vlastně ve smyslu opačném) znejasnit smysl textu, toho budiž dokladem překlad Prohlášení porady předsedů komunistických a dělnických stran, otištěný v novinách 6. 2. 1960: „Dělnická třída se opírá o většinu národa a rozhodným způsobem odráží oportunistické živly, které nejsou s to zříci se kompromisnictví vůči kapitalistům a velkostatkářům.“ A dále: „Antikomunismus, který odráží hlubokou ideovou krizi a nejkrajnější stupeň degradace buržoazní ideologie, příšerně překrucuje marxistické učení.“ V prvním případě je správně užito odrážet ve smyslu ‚odmítat‘, v druhém případě pak mělo být obráží ve smyslu ‚představuje‘. Proto je třeba dbát toho, aby užitím slovesa odrážet (se) ve významu ‚obrážet (se)‘ nevznikla nejasnost.

Ukazuje se tedy, že užití sloves odrazit (se), odrážet (se) ve významu sloves obrazit (se), obrážet (se) může vést v některých jednotlivých případech k nejasnosti a nezřetelnosti vyjádření, a proto je třeba v takových případech volit významově jednoznačné sloveso obrazit (se), obrážet (se). Vedle slovesa obrazit (se), obrážet (se) má ostatně čeština ještě další synonymní slovesa, jimiž lze jednoznačně, jasně a přesně vyjádřit daný význam, např. zrcadlit (se), jevit (se), zpodobovat, zobrazovat, projevovat (se), být obrazem, zračit se, vystihovat, líčit aj. Některé doklady:

V moři se zrcadlí slunce (Koll.). - Luna právě vyšla nad mraky zrcadlit se v řece (Seif.). - Voda zrcadlila modravé skály (K. Čap.). - Lidská řeč zrcadlí od nepaměti život lidské společnosti (Daneš). - Politickou vyspělost pracujících Československa zrcadlí skutečnost, že k volbám přistupujeme s novými úspěchy v socialistické výstavbě (RP). - Toto (zdokonalování gramatické stavby staročeského jazyka) projevuje se zvýšenou měrou ve vývoji větných typů (Tráv.). - Tyto změny (jazykové, způsobené nástupem k budování socialismu) se samozřejmě projevují i v jazyce (Bělič). - Historická situace je obrazem své doby (Petříček). - Jazyk je zrcadlo, v němž se duch každého národa co nejvěrněji, nejzřetelněji obráží, zračí a objektivuje (Šaf.). - Na Pelclovi poučně se zračí ústup osvícenských idejí věku osmnáctého (J. Jak.). - Ve všech jeho pohybech zračila se netrpělivost a neklid. (Dyk).

Naproti tomu dějové jméno odraz, souvisící se slovesem odrazit (se), odrážet (se), se právě v tomto významu vžilo jako odborný termín a bylo by neúčelné chtít jej nahradit termínem jiným. V neodborném užití se tu ovšem setkáváme u některých autorů se slovy jinými, např.:

[155]Na jedné tváři bylo znát účinek slov profesorových (prof. Vydry) a odlesk jeho vroucího citu (Jir.). - Dobrá mluvnice v běžném smyslu je tedy odleskem oné instinktivní mluvnické soustavy (dítěte) (Tráv.). - Odezvu těchto bojů (národnostních) nalézáme např. i v Bezručových Slezských písních (Bělič). - Svůj vlastní obraz jsem v nesčetných reflexech zřela (mluví duše) (Březina).

Skutečnost, že se užívá v přesném terminologickém významu slova odraz podporuje nepochybně i užívání slovesa odrazit (se), odrážet (se) v paralelním významu.

Slovesa odrazit (se), odrážet (se) za obrazit (se), obrážet (se) vyskytují se u některých významných autorů doby minulé i přítomné, např. u Němcové, Třebízského, Golla, A. Nováka, Wollmana, Vančury, Popelové, aj., proto jsou uvedena jako významem rovnocenná se slovesy obrazit (se), obrážet (se) i v SSJČ. Sloveso obrazit (se), obrážet (se) má ovšem výhodu ve své jednoznačnosti, ale pociťuje se dnes jako poněkud knižní.

V konkrétní vyjadřovací praxi je ovšem třeba vždy uvážit, zda užití slovesa odrazit (se), odrážet (se) v uvedeném významu nepovede k nejasnosti nebo dvojznačnosti. V takovém případě má autor možnost volit z jiných výrazů synonymních, které má jazyk k dispozici.

Poznámka. Děkuji univ. prof. PhDr. Ludvíku Svobodovi za zrevidování té části článku, která se týká teorie odrazu. Dále děkuji univ. profesorům akad. B. Havránkovi, Al. Jedličkovi a doc. Fr. Danešovi, že mimo jiné úpravou závěrečné části článku přispěli k jeho otištění.


[1] Častěji použité zkratky: JS - Jungmannův slovník, PS - Příruční slovník jazyka českého, SSJČ - Slovník spisovného jazyka českého. - Označení jmen (nebo jejich zkratek) u dokladů je většinou ve shodě s PS.

[2] Srov. i J. V. Bečka, Slovesa s předponou o-, ob- v staré češtině, LF 64, 1937, s. 29n.

[3] J. Jindra, Česko-německý a německo-český technický slovník všech oborů.

[4] Slovar’ russkogo jazyka, tom II, Moskva 1958; zkr. SR.

[5] Vl. I. Lenin, Materialismus a empiriokriticismus, Praha 1952. Z ruských originálů přel. prof. L. Svoboda, 4. vyd. Znač. Meč.

[6] Lépe: klamných, mylných. Někteří překladatelé z ruštiny překládají ruské ložnyj vždy nebo často lživý, ale nemůžeme pokládat každý názor za mylný, tím méně obraz klamný česky za „lživý“, srov. Vel. rusko-český slovník 2 (1953): ložnyj: lživý, nepravdivý, klamný; (učenije) mylný…

[7] Slova ruského originálu (V. I. Lenin, Materiailizm i empiriokriticizm, Moskva 1951) uvádíme v závorkách.

[8] Eduard von Hartmann, Die Weltanschauung der modernen Physik, Leipzig 1902, s. 219.

[9] Filosofické sešity. K otázce dialektiky, 4. seš., vyd. 1953, s. 322, rus. vyd. 1947, s. 325-330.

Naše řeč, ročník 53 (1970), číslo 3, s. 145-155

Předchozí Slavomír Utěšený: O posrbšťování kruščické češtiny v jugoslávském Banátě

Následující Miloslava Knappová: O kultuře jazykových projevů v televizi

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1