Vladimír Mejstřík
[Drobnosti]
-
Příslovce následovně přes výtky, které se mu kdysi jako kalku z němčiny dostávalo, se stále ještě v některých jazykových projevech objevuje. Jeho původní význam ‚proto, tudíž‘ (srov. z Nerudy nerozuměl slova německého a následovně velmi bídně v naukách pokračoval) už ovšem zanikl; dnes se slovo uplatňuje, i když ne příliš často, při uvádění výčtu něčeho, před nějakým výrokem apod. Např. nedávno jsme četli ve sportovní rubrice Rudého práva: Všechna mužstva mají sehráno šest zápasů, po nichž pořadí vyhlíží následovně: Na prvním místě…, nebo jinde Dopis zněl následovně: Vážení…
Dnes pociťujeme toto příslovce jako okrajové, silně „papírové“, a to pro jeho [200]izolovanost významovou i slovotvornou. Výchozí přídavné jméno následovní totiž zastaralo a to, že bylo nahrazeno výraznějším přídavným jménem slovesným následující, ukazuje na odvozenost přídavného jména následovní od slovesa následovati; s ním však dnešní příslovce následovně nemá přímý významový vztah. Vlastně bychom potřebovali příslovce od příd. jména následující; od tohoto typu se však většinou netvoří (až na horoucně, vroucně apod.). Vhodnější je proto před citovaným výrokem užít slova takto (Dopis zněl takto: …), pokud je vůbec třeba znění výroku důrazněji vytknout (Dopis zněl: …).
Připomínáme ještě, že ani užití přídavného jména následující nelze vždy přijmout bez výhrad. Užije-li se ho totiž namísto odkazovacího zájmena v případě, že jde o prostý odkaz (často v politické publicistice a schůzovnické mluvě, např. jednání se zúčastnili následující soudruzi: …), nepůsobí tento prostředek stylisticky zcela vhodně. Proto dáváme přednost užití odkazovacího zájmena přímo, tedy jednání se zúčastnili tito soudruzi: … Podobně místo spojení vyřešit něco následujícím způsobem je vhodnější vyřešit něco takto, tímto způsobem.
Naše řeč, ročník 52 (1969), číslo 2-3, s. 199-200
Předchozí Vladimír Mejstřík: Střednědobé, či středodobé plánování?
Následující Ivan Poldauf: Máme v češtině harmonii samohlásek?