Časopis Naše řeč
en cz

Nárazuvzdorný

Miloš Helcl

[Drobnosti]

(pdf)

-

Když se v propagačních textech našeho hodinářského průmyslu objevilo spojení nárazuvzdorné hodinky, vyrojily se i četné pochybnosti o správnosti přídavného jména nárazuvzdorný.

Přídavná jména s druhou částí -vzdorný jsou výrazové prostředky odborné vrstvy slovní zásoby. Slouží k pojmenování té vlastnosti nějakého předmětu, která jej činí odolným, vzdorujícím tomu, co je vyjádřeno v části první. Nejběžnější z těchto přídavných jmen je ohnivzdorný (je také nejstarší) a přešlo již z odborného vyjadřování i do neodborných projevů (např. se žertovně řekne o zápalkách, které špatně chytají, že jsou ohnivzdorné). Toto přídavné jméno se přirozeně stalo vzorem i pro tvoření dalších pojmenování pro vlastnost, že něco odolává, vzdoruje škodlivým látkám, jevům nebo vlivům. Tak máme dnes již celou skupinu takto složených přídavných jmen, a to kyselinovzdorný, mrazuvzdorný, prachuvzdorný, rezuvzdorný, žáruvzdorný, voděvzdorný, a k nim nyní přibývá i nárazuvzdorný. Jejich význam je vcelku obdobný, v jejich tvoření však pozorujeme jisté rozdíly.

Většinou se vyskytují s první částí v podobě třetího pádu (ohni-, mrazu-, vodě-), a jde tedy o složená slova, kterým říkáme nevlastní složeniny (dříve spřežky), protože vznikají prostým spřažením dvouslovného spojení v jedno slovo (projevuje se to jedním hlavním přízvukem při mluvení a psaním dohromady v písemném projevu). Tím, že v první části mají tvar některého pádu (v našem případě třetího) příslušného jména, liší se nevlastní složeniny od vlastních, neboť u těch je první část většinou zakončena samohláskou -o. Z uvedených příkladů je jako vlastní složenina utvářeno příd. jméno kyselinovzdorný a vedle podob mrazuvzdorný, žáruvzdorný se vyskytují i podoby mrazovzdorný, žárovzdorný. V Pravidlech českého pravopisu najdeme také složené příd. jméno vodovzdorný, a to jako jedinou (kodifikovanou) podobu, ale v materiálu ÚJČ je dosti doložena i forma nevlastní složeniny, tj. voděvzdorný.

Z uvedených příkladů tedy vidíme, že tu existuje značné kolísání mezi podobou nevlastní složeniny (s 3. pádem v první části) a složeniny vlastní (s první částí zakončenou na -o). Proto bude velmi obtížné vyvodit pro skládání přídavných jmen s druhou částí -vzdorný nějaké výlučně platné obecné pravidlo, i když stanovisko Pravidel uvedením vodovzdorný a doplněním druhotvarů mrazovzdorný a žárovzdorný se zdá naznačovat, že se u této skupiny dává přednost vlastním složeninám před nevlastními. Vytváření nevlastních složenin však zde úplně vyloučit nemůžeme, neboť i v Pravidlech najdeme jako jedinou podobu ohnivzdorný (s 3. pádem) proti ohňostroj. [254]Protože nemůžeme prohlásit ani jeden z obou druhů skládání za nesprávný, zjišťujeme, že jazykový obyčej dává alespoň u některých skupin přednost jednomu z obou způsobů a u jiných připouští kolísání.

Podobu vlastní složeniny, tj. zakončení první části na -o, mívají ta přídavná jména s druhou částí -vzdorný, jejichž první částí je podstatné jméno ženského rodu na -a, tedy kyselinovzdorný, vodovzdorný. Je-li první částí podstatné jméno rodu mužského tvrdého vzoru, vstupuje do složenin jak v podobě s -o, tak v tvaru třetího pádu, např. mrazovzdorný i mrazuvzdorný, žárovzdorný i žáruvzdorný. Proto také bychom pokládali za správnou i složeninu rezovzdorný, třebaže se — pro řídkost výskytu — zatím objevuje jen v podobě rezuvzdorný (tak ji také uvádějí oba naše akademické slovníky i Pravidla). Jen třetí pád, a tedy forma nevlastní složeniny, se drží zcela pevně u měkkých podstatných jmen mužského rodu (ohnivzdorný).

Jinou otázkou je oprávněnost těchto složenin z hlediska významového a terminologického. Svým základním významem se část -vzdorný hodí pro skládání jen s pojmenováním takových látek nebo jevů, které mohou svým působením něco poškozovat, rozkládat, ničit. Proto není po této stránce námitek proti slovům kyselina, mráz, oheň, rez, voda, žár v první části. Ani v Příručním slovníku, ani v SSJČ, ani v Pravidlech však nenajdeme slova nárazuvzdorný a prachuvzdorný. V druhém případě je to pochopitelné, neboť u slova prach nejde o ono ničivé, rozkladné působení, nýbrž jen o ukládání se na něčem, o vnikání do něčeho, o špinění něčeho; složeným přídavným jménem se pak má pojmenovat jako vlastnost něčeho způsob obrany proti tomu. Ta je zajišťována těsným přiléháním součástí, a proto je zde na místě složené přídavné jméno prachotěsný, tvořené stejně jako vzduchotěsný, vodotěsný. V prvním případě, u slova nárazuvzdorný, si jeho neexistenci v uvedených jazykových příručkách snadno vysvětlíme jeho úplnou novostí, souvisící s novou skutečností, že se totiž druh hodinek odolných proti nárazům, kterým neškodí náraz, začal teprve vyrábět. Dokud jsme jej neměli, nepotřebovali jsme ani pojmenování pro něj. Připomínáme ovšem, že by bylo možné přiklonit se spíše k podobě nárazovzdorný, protože věcně jde o odolnost proti nárazům, nikoli proti jednomu nárazu, jak by se mohlo vyrozumívat z tvaru třetího pádu jedn. čísla nárazu. — Podoba se samohláskou -o- (odpovídající vlastně původnímu tvarově nerozlišenému kmeni) takový přesný jednoznačný význam pádu a čísla nevzbuzuje a více podporuje splynutí obou základů v jedno slovo.

Protože však slova nárazuvzdorný nebo nárazovzdorný jak po stránce slovotvorné, tak po stránce významové vyhovují, můžeme jejich tvůrcům jen blahopřát ke šťastnému obohacení naší slovní zásoby o další potřebný výrazový prostředek, k vytvoření nového pojmenování pro novou skutečnost.[1]


[1] Po odevzdání rukopisu se do našeho excerpčního materiálu dostalo další slovo, a to otřesuvzdorný. Jde rovněž o složeninu nově utvořenou a platí o ní totéž, co o slovech nárazovzdorný // nárazuvzdorný.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 4, s. 253-254

Předchozí Miloslava Knappová: Jazyková kultura v Maďarsku

Následující Miloš Dokulil: Nepotřebujeme vyčkávače a zabukisty

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1