Zájmena který a jenž v elektrotechnickém textu

Eva Macháčková

[Articles]

(pdf)

-

V učebnicích českého jazyka bývá uvedeno, že vztažné věty uvozené zájmeny který a jenž stojí hned za podstatným jménem, které rozvíjejí. Tak např. v Bauerově - Greplově Skladbě spisovné češtiny se říká: „Vztažné věty adjektivní jsou těsně spjaty s podstatným jménem věty řídící, které rozvíjejí, proto se kladou pravidelně těsně za ně a neoddělují se pokud možno jinými slovy.“[1] Avšak právě v citovaném souvětí došlo k odtržení věty vztažné od řídícího podst. jména. Existují totiž jiné případy, jak na to upozorňuje např. Havránkova - Jedličkova Česká mluvnice: „Vedlejší věta přívlastková stává obvykle hned za řídícím podstatným jménem, na kterém závisí, pokud není toto jméno rozvito ještě neshodným přívlastkem. Je-li jméno v neshodném přívlastku v takovém tvaru, že by se k němu mohl mluvnicky vztahovat i spojovací výraz shodný tvarem s řídícím jménem, je nutno větu pro zřetelnost stylizovat jinak a dát závislou větu přímo za řídící jméno.“[2]

Přestože se v příručkách nedoporučuje ponechávat v textu takové případy souvětí s větami vztažnými, jejichž závislost není jednoznačná, v praxi se s tímto jevem setkáváme velmi často. Ukáže nám to zkoumání výskytu těchto souvětí v elektrotechnických textech.[3] Ve zkou[138]maných textech se vyskytlo 504 souvětí se vztažnými větami uvozenými zájmeny který a jenž. Vztažná věta se nikdy nevztahovala k podst. jménu oddělenému od ní určitým slovesem. Můžeme tedy říci, že určité sloveso ve větě řídící tvoří hranici, až po kterou je možno hledat řídící podst. jméno vztažné věty. Je však nutno připomenout, že v obrozenské češtině určité sloveso mezi řídícím podst. jménem a vztažnou větou stálo často.

Excerpovaná souvětí jsem rozdělila do dvou základních skupin A, B podle toho, předchází-li před vztažnou větou jedno nebo více podst. jmen. Předchází-li podst. jmen více, dělím souvětí dále na tři skupiny podle toho, zda jde o podst. jméno s neshodným přívlastkem (skupina I), zda jde o souřadné spojení podst. jmen (skupina II) nebo zda je mezi podst. jmény ve větě řídící jiný vztah než v typu I, II (skupina III). V případě, že před vztažnou větou stojí podst. jméno s neshodným přívlastkem (vyjádřeným podst. jménem), zkoumám, na kterém z podst. jmen věta vztažná závisí. Vztažná věta může rozvíjet bezprostředně předcházející podst. jméno (typ 1) nebo rozvíjí podst. jméno s neshodným přívlastkem (typ 2). Tvar vztažného zájmena se buď shoduje s jedním podst. jménem věty řídící (typ 1a, 2a), nebo s více než jedním podst. jménem (typ 1b, 2b).

A. Před vztažnou větou stojí pouze jedno podst. jméno. Tvar vztažného zájmena je shodný s tvarem tohoto podst. jména. Pak musí být vztažná věta závislá na tomto podst. jméně (295 příp.), např.: „Jejich rychlosti se více nebo méně liší od střední rychlosti, která je určena teplotou kovu“ (PE 14). Shoda mezi podst. jménem a zájmenem musí být v rodě a čísle, nikoliv v pádě.

B. Před vztažnou větou předcházejí dvě nebo více podst. jmen (209 příp.):

I. Podst. jméno, které bezprostředně předchází před vztažnou větou, je neshodným přívlastkem vzdálenějšího podst. jména (157 příp.). Neshodný přívlastek může být vyjádřen i více podst. jmény.

1. Vztažná věta se vztahuje k podst. jménu, které bezprostředně předchází (80 příp.). Mohou nastat dvě možnosti:

1a) Věta vztažná závisí na podst. jméně, které bezprostředně předchází, tvar zájmena není shodný s jinými předcházejícími podst. jmény (55 příp.), např.: „Souměrné napětí je napětí zdroje, který nemá žádný pól spojen se zemí…“ (MR 25). Zařazujeme sem i případy, kdy tvar zájmena je shodný s oběma podst. jmény, avšak tvar slovesa [139]ve vztažné větě se shoduje pouze s bezprostředně předcházejícím podst. jménem (5 příp.), např.: „Je třeba si uvědomit, že kromě elektronek je v nich množství jiných prvků, které mohou podobně jako elektronky mít značný vliv na funkci přístroje“ (MR 14). Podle tvaru slovesa ve vztažné větě (mohou) určíme závislost vztažné věty na podst. jméně i v případě, že ze smyslu vztažné věty bychom nepoznali, na kterém z podst. jmen vztažná věta závisí.

1b) Věta vztažná závisí na bezprostředně předcházejícím podstatném jméně, tvar zájmena je shodný s oběma (event. s více) podst. jmény (25 příp.), např.: „Naopak odpor voltmetru, který ukazuje napětí na kondenzátoru C_n, se projeví zejména při nízkých kmitočtech, neboť…“ (MR 98). „Můstky T jsou čtyřpóly sestavené z určitého počtu impedancí, jejichž zapojovací schéma lze názorně kreslit v podobě písmene T“ (MR 111).

Vztažná věta se vztahuje k podst. jménu, které nepředchází bezprostředně, tj. mezi ním a větou vztažnou je jedno nebo více podst. jmen (77 příp.):

2a) Věta vztažná závisí na podst. jméně, které před ní nepředchází bezprostředně, tvar zájmena není shodný s bezprostředně předcházejícím podst. jménem (44 příp.), např.: „Bude-li třeba měnit rozsah, použije se cejchovaného děliče napětí, který je zařazen v obvodu vstupní elektronky“ (MR 55).

Neshodných přívlastků vyjádřených podst. jmény může být za sebou ve větě řídící několik. Proto do tohoto typu zařazujeme všechny případy, kdy vztažná věta závisí na jiném než posledním z podst. jmen a tvar zájmena není shodný s podst. jménem bezprostředně předcházejícím, např.: „Jelikož činitel jakosti kondenzátorů C_α, C_n měřícího obvodu, které jsou v přístroji, je velký…“ (MR 100).

2b) Věta vztažná závisí na podst. jméně, které před ní nepředchází bezprostředně, tvar zájmena je shodný s oběma (nebo s více) podst. jmény (33 příp.), např.: „Požadované předpětí na mřížce U_go = —1,2 V se běžně získává jako úbytek napětí na odporu Rk v katodovém obvodu, který vzniká protékajícím klidovým anodovým proudem Ia₀ = 3mA“ (PE 58). „Blíží-li se kmitočet proudu v měřeném obvodě rezonančnímu kmitočtu vstupního obvodu voltmetru, který závisí na kapacitě a indukčnosti přívodů vstupní elektronky, může voltmetr ukazovat vyšší napětí, než je napětí měřené“ (MR 37). „Zvětší-li se dále záporné předpětí, vznikne prostor se záporným poten[140]ciálem, v němž se pohyb elektronů brzdí“ (PE 24). Jak vidíme, ve větě řídící může být celý řetěz neshodných přívlastků. Proto do tohoto typu zařazujeme (obdobně jako do typu 2a) všechny případy, kdy vztažná věta závisí na jiném než posledním podst. jméně, a tvar zájmena je shodný i s posledním podst. jménem, např.: „Vliv kladného náboje na rovinném povrchu kovu, který je stejně velký jako náboj elektronu, lze nahradit působením soustředěného kladného náboje stejně vzdáleného od povrchu jako elektron, ale uvnitř kovu“ (PE 12).

II. Podst. jména ve větě řídící jsou vzájemně spojena souřadným vztahem. V tomto typu existuje celá řada možností závislosti vztažné věty podle toho, kolik podst. jmen se spojuje souřadným vztahem, jsou-li souřadně spojená podst. jména v čísle jednotném nebo množném a jsou-li tato podst. jména shodná v rodě, ev. čísle. V našich textech bylo příliš málo dokladů (15) na to, abychom mohli zjistit, které typy se častěji vyskytují. Uvedeme alespoň tři příklady: „… kondenzátory a cívky, z kterých by se mohl sestavit měřicí obvod…“ (MR 77). „Průmyslová elektronika se zabývá teorií, výpočtem a navrhováním přístrojů a zařízení, kterých se používá téměř výhradně ve výrobních pochodech…“ (PE 7). „Měřič se skládá z měřicího generátoru, elektronkového voltmetru a z indukčnosti L_n, která je částí měřicího obvodu“ (MR 80). Patří sem i případy s koordinací vyjádřenou hypotakticky, totiž spojením s předložkou s, např.: „… lze … zapojit elektrostatický voltmetr, s kondenzátorem, který má velký izolační odpor R“ (MR 42). Tyto případy bude nutno ještě dále prozkoumat na větším materiálu.

III. Podst. jméno bezprostředně předcházející před větou vztažnou není neshodným přívlastkem předcházejícího podst. jména ani nejde o souřadné spojení několika podst. jmen. Věta vztažná pak vždy závisí na bezprostředně předcházejícím podst. jméně, i kdyby se tvar zájmena shodoval s některým podst. jménem vzdálenějším (37 příp., z toho 24× se tvar zájmena shodoval s dalšími podst. jmény). Jde o syntaktické konstrukce nejrůznějšího druhu, které obsahují podst. jméno, např.: příslovečné určení + podmět, podmět + přísl. určení, přísl. určení, podmět + předmět, předmět + předmět atd. Uvedeme přísl. určení, podmět + předmět, předmět + předmět, atd. Uvedeme alespoň dva příklady na tento typ: „Mimo vlastní měřicí přístroje jsou pro mnohá radiotechnická měření potřebná pomocná zaří[141]zení, z nichž nejdůležitější jsou zdroje elektrické energie“ (MR 12). „Při jednoduchých úvahách o ztrátách zahrnujeme všechny ztráty kondenzátoru do jediného odporu R, který podle potřeby zařazujeme sériově nebo paralelně“ (MR 73).

Slovosled v těchto konstrukcích není tak vázán jako v případech s neshodným přívlastkem. Vztažná věta může stát hned za svým řídícím podst. jménem, zatímco ve spojeních s neshodným přívlastkem stojí hned za řídícím podst. jménem neshodný přívlastek, a pak teprve následuje vztažná věta.

Ve zkoumaných textech se nevyskytovaly takové případy, jaké uvádí Fr. Daneš v Malém průvodci: „Vytrhl mu klacek z ruky, kterým stále mával.“ „Naznačili jsme podstatu korelace ve zjednodušené formě, která řeší závislosti matematickými metodami.“[4] V těchto souvětích je vztažná věta odtržena od svého řídícího podst. jména příslovečným určením, závislým na slovese.

Zvláštní skupinu tvoří případy, kdy podst. jméno bezprostředně předcházející před větou vztažnou je přístavkem, např.: „Kromě těchto dvou elektrod může elektronka obsahovat ještě další elektrody, mřížky, které slouží k ovlivnění velikosti toku elektronů k anodě“ (PE 18).

Z uvedeného výkladu vyplývá, že počet případů, v nichž by mohlo dojít k mylnému chápání závislosti vztažných vět, je značný (58 příp. typů 1b, 2b z celkových 504 příp.). Z 58 případů závisí vztažná věta 25× na bezprostředně předcházejícím podst. jméně, 33× na podst. jméně rozvitém neshodným přívlastkem. Vidíme tedy, že v praxi se s odtržením vztažné věty od řídícího podst. jména setkáváme často. Ve větách 1. typu, kdy vztažnou větou se rozvíjí poslední podst. jméno, vzniká nebezpečí vytváření tzv. „tasemnicovitých vět“.[5] Ve větách 2. typu autor rozvíjí řídící podst. jméno neshodného přívlastku (řídící člen ve větné dvojici) a neodbočuje od výkladu. Je-li tvar zájmena shodný s oběma (nebo s více) podst. jmény, může ovšem dojít k nejasnostem nebo alespoň k ztíženému chápání textu (při čtení se znovu vracíme k přečtenému), V. Šmilauer[6] uvádí jako chybné takové případy, kdy se přívlastek (vyjádřený větou vztažnou) odtrhuje od základního podst. jména jiným podst. jménem, které je ve stejném rodě [142]a čísle. Toto omezení nestačí, protože vztažná zájmena nemají pro všechny rody, pády a čísla zvláštní tvary, a tak např. v následujícím případě může být zájmeno které buď v 1. pádě jedn. čísla stř. rodu nebo v 1. p. množ. čísla neživ. muž. rodu: „Jsem plně přesvědčen o tom, že ekonomičtí a techničtí pracovníci porozumějí i složitějšímu pojednání o vlastních nákladech, které zpřesní a doplní jejich ekonomický rozhled.“ Fr. Daneš[7] také mluví o tom, jak bychom se měli vyhýbat případům, kdy je závislost vztažné věty nejednoznačná.

Zdá se však, že se autoři těmto souvětím nevyhýbají i přes výstrahy jazykovědců. Bude třeba doplnit naše formální hledisko ještě hlediskem významovým, abychom zjistili, zda jsou souvětí uvedených typů významově přehledná, nebo zda skutečně ztěžují pochopení textu. Za stylisticky chybná souvětí můžeme považovat především taková, v nichž je vztažná věta odtržena od řídícího podst. jména příslovečným určením (viz bod III.: Vytrhl mu klacek… Naznačili jsme podstatu korelace…), a dále taková, v nichž v řídící větě následuje za sebou několik neshodných přívlastků a vztažná věta nezávisí ani na prvním z podst. jmen (rozvitém neshodným přívlastkem), ani na posledním podst. jméně (bezprostředně předcházejícím před větou vztažnou), např.: „Vliv kladného náboje na rovinném povrchu kovu, který je stejně velký jako náboj elektronu…“ (PE 12). Takové případy bychom považovali za stylisticky méně vhodné i tehdy, není-li tvar zájmena shodný s ostatními podst. jmény, např.: „Jelikož činitel jakosti kondenzátorů C_α, C_n měřicího obvodu, které…“ (MR 100). „Teplota místa katody, z něhož…“ (PE 17). „… změna činitele jakosti, který…“ (MR 68). Taková souvětí bývají nepřehledná. Souvětí, v nichž vztažná věta závisí buď na bezprostředně předcházejícím podst. jméně, nebo na prvním podst. jméně rozvitém neshodným přívlastkem, se i přes nejednoznačnost běžně vyskytují a zřejmě není možno jejich výskytu zabránit.

Na závěr můžeme uvést ještě několik údajů o frekvenci zájmen který a jenž ve zkoumaných textech. Získala jsem 384 excerpt zájmena který (330 v prostém a 54 v předložkovém pádě), 69 excerpt zájmena jenž (31 v prostém a 38 v předložkovém pádě) a 51 excerpt přivlastňovacích zájmen (tj. tvarů jehož, jejíž, jejichž). Přivlastňovací zájmena mají zvláštní tvary pro žen. rod a množ. číslo, zatímco muž. rod a stř. rod se shoduje s 2. pádem zájmena jenž. V obou zkouma[143]ných textech jsou ve frekvenci zájmen rozdíly, avšak pro zjištění poměru zájmen který a jenž (ev. pro zjištění poměru prostých a předložkových pádů vůbec) je tento materiál malý. Podle Frekvenčního slovníku[8] je frekvence zájmena který dvojnásobkem frekvence zájmena jenž.

---

[1] J. Bauer - M. Grepl, Skladba spisovné češtiny (skripta), Praha 1964, s. 339.

[2] B. Havránek - A. Jedlička, Česká mluvnice, 3. vyd. 1963, s. 379.

[3] Excerpovala jsem následující elektrotechnické texty: B. Kleskeň, Měření v radiotechnice, Praha 1962, s. 11—110 (dále značeno MR); Vl. Svoboda, Průmyslová elektrotechnika, Praha 1962, s. 7—106 (dále značeno PE).

[4] Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, Praha 1964, s. 27n.

[5] V. Šmilauer, Hlavní skladební a slohové nedostatky odborného vyjadřování, O češtině pro Čechy, Praha 1960, s. 232.

[6] V. Šmilauer, Novočeská skladba, Praha 1966, s. 197.

[7] Cit. čl. v pozn. 4.

[8] J. Jelínek, J. V. Bečka, M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů, 1961; viz též J. V. Bečka, Zájmeno který a jenž v nové češtině, Listy filologické 61, 1934, s. 138—147.

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 3, pp. 137-143

Previous Josef Hrbáček: Syntaktická funkce tzv. samostatného větného členu ve spisovné češtině

Next Jan Kořenský: K jazykové stránce jednoho rozhlasového pořadu