6. mezinárodní kongres fonetických věd

Zdena Palková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Ve dnech 7.—13. září 1967 konal se v Praze 6. mezinárodní kongres fonetických věd. Pořádala jej ČSAV, vlastní organizací byl pověřen ÚJČ.

Ústřední téma kongresu „Akustický jazykový signál a jeho percepce“ představuje v současné době problém základní důležitosti v celé široké oblasti fonetických věd, a to nejen jako předmět teoretického výzkumu, ale i z hlediska řady bezprostředních a velmi aktuálních aplikací. Tematické zaměření tímto směrem přispělo jistě význačnou měrou k příznivému ohlasu, který pražský kongres vzbudil u odborníků celého světa. Celkový počet 600 aktivních účastníků ze 34 zemí představuje ve srovnání s oběma předcházejícími kongresy, v Helsinkách (1961) a v Münsteru (1964), počet více než dvojnásobný.

Více než 350 referátů a sdělení zařazených do programu bylo předneseno ve čtyřech základních sekcích: fyziologické, akustické, lingvisticko-fonologické a biofonetické. Díky vhodnému časovému rozvrhu a tematickému rozložení se podařilo zachovat pracovní charakter zasedání. Účastníci kongresu hodnotili s uznáním úroveň hlavních referátů; přednesli je: L. Čistovi[44]čová (SSSR), Metod issledovanija rešajuščich pravil, primeňajemych pri vosprinimanii reči (Metoda pro výzkum pravidel rozhodování užívaných při percepci řeči); P. Delattre (USA — Francie), Des indices acoustiques aux traits pertinents (Od akustických příznaků k distinktivním vlastnostem); G. Fant (Švédsko), Sound, Features and Perception (Hláska, [distinktivní] vlastnost a percepce); M. Halle (USA), Generative Phonology (Generativní fonologie); S. Ungeheuer (NSR), Kommunikative und extrakommunikative Betrachtungsweise in der Phonetik (Kommunikativní a extrakomunikativní hledisko ve fonologii).

Lze říci, že pro všechny zúčastněné obory přinesla kongresová jednání řadu užitečných výsledků i podnětů k dalšímu výzkumu. Z hlediska oborů lingvistických se zde objevila tematika zajímavá nejen pro popis jazyka obecně a pro popis jednotlivých konkrétních jazyků (také češtiny), ale i bezprostředně pro pedagogickou praxi jak při výuce cizích jazyků, tak při péči o kulturu mluveného projevu v jazyce mateřském nebo při úpravě řeči nějakým způsobem defektní.

Souvislá řada fonetických kongresů, počínající r. 1932 prvním kongresem fonetických věd v Amsterodamu a končící prozatím letošním šestým kongresem v Praze, je vedena společnou základní myšlenkou usnadnit výměnu zkušeností a názorů mezi všemi vědními obory, které se z nějakého hlediska zabývají zvukovou stránkou řeči. Již dnes je zřejmé, že tento úkol pražský kongres účinným způsobem splnil. Sborník přednesených referátů vydají společně nakladatelství Academia (Praha) a Mouton (Haag) v příštím roce.

Pražskému kongresu fonetických věd byl také věnován sborník Phonetica Pragensia, který vydala Karlova universita v řadě AUC jako šestý svazek série Philologica. Sborník obsahuje 11 původních studií, z nichž téměř polovina se týká bezprostředně češtiny. Uvádíme je v pořadí, v němž jsou publikovány.

M. Romportl (Ř und das tschechische Konsonantensystem — Ř a konsonantický systém češtiny) po úvodní části polemického charakteru podává jednak výsledky mnohostranné akustické i auditivní analýzy obou variant českého ř (v realizaci několika mluvčích a v různých pozicích), jednak tyto výsledky posuzuje z lingvistickoteoretického hlediska a určuje tak stupně závažnosti příznaků, které dohromady vytvářejí specifikum této hlásky. V závěru studie je hláska ř charakterizována v termínech fonologického systému českých souhlásek podle autorovy koncepce.

P. Janota (An Experiment concerning the Perception of Stress by Czech Listeners — Vnímání přízvuku českými posluchači — experiment) seznamuje čtenáře s výsledky pokusu, který směřuje k získání základních informací o tom, jak se podílí intenzita, tónová výška a kvantita slabiky [45]na vnímání slovního přízvuku v češtině. Jako materiálu pro poslechový test bylo užito synteticky vytvořeného izolovaného slova bez lexikálního významu, jehož fyzikální charakteristiky byly odpovídajícím způsobem měněny.

Z. Palková (Some Comments on the Arrangement of Distinctive Features in Czech — Poznámka k uspořádání distinktivních vlastností v češtině) se zabývá výběrem a uspořádáním distinktivních rysů v rámci souhláskového systému češtiny tak, aby vyhovovaly jistému konkrétnímu použití. V daném případě je navržena soustava jevící se výhodnou, pokud by mělo být distinktivních rysů použito pro zjednodušení určité části pravidel generativní gramatiky (opět jen určitého typu).

V první části své studie (Stimmhaftigkeitsveränderungen der paarigen Konsonanten vor Vokalen und Sonorlauten im Tschechischen — Změny znělostní kvality párových souhlásek před samohláskami a souhláskami jedinečnými) popisuje J. Bělič podrobně změny, které postihují české párové souhlásky co do jejich znělostní kvality před samohláskami a jedinečnými souhláskami, zejména dvojí odlišný vývoj ve východní a v západní části území. Z tohoto přehledného popisu pak vychází v následující polemice s dosavadními jednostranými výklady a ukazuje na složitost jevu i ve slovanském kontextu.

K. Horálek (Die mehrdeutigen Verstypen in der tschechischen Dichtung — Víceznačné veršové typy v české poezii) polemizuje s takovou verzologickou koncepcí, která by se snažila vždy o jednoznačné metrické hodnocení veršů. Na jednoduchém modelovém schématu ukazuje latentní příbuznost veršů zdánlivě velmi odlišného metrického charakteru a dovolává se práva různé rytmické interpretace určitého veršového útvaru pro čtenáře i teoretika.

Další studie, používající českého materiálu pro srovnání či demonstraci, mohou rovněž poskytnout bohemistovi cenné informace. Je to především srovnávací studie A. Skaličkové (A Radiographic Study of English and Czech Vowels — Skiagrafická studie o českých a anglických samohláskách); obsahuje kromě jiného popis artikulace českých samohlásek na základě rentgenového filmu a zároveň rozbor odlišností této artikulace od artikulace samohlásek anglických. Pro oba systémy podává současně přehledné artikulační i akustické schéma. — V článku B. Trnky (The Phonemic Organization of Morphemes — Fonematická výstavba morfému) jsou uvedeny některé zákonitosti ve stavbě českých morfémů. — Studie K. Ohnesorga (Laut und Schrift — Hláska a písmo) je věnována vývoji latinky především z hlediska toho, jak písmo zachycuje hláskovou strukturu daného jazyka. V rámci tohoto přehledu objevuje se výrazně přínos diakritického pravopisu Husova.

[46]Zbývající studie připomeneme alespoň názvy: P. Trost, Silbenschnitt im Deutschen? (Slabičný řez v němčině?), V. Skalička, Die phonologische Typologie (Fonologická typologie), M. Zichová, Contribution à l’étude de la durée des voyelles françaises (Příspěvek ke studiu francouzských samohlásek).

Sborník je doplněn velmi užitečným indexem referátů a sdělení přednesených na dosavadních pěti fonetických kongresech, s bibliografickým údajem jejich uveřejnění (ve zpracování O. Balcarové).

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 1, pp. 43-46

Previous Břetislav Koudela: Jména osad na Děčínsku

Next Pětasedmdesátiny akad. Bohuslava Havránka